Článek
Klasická fyzika je královna s korunou starou tři století. Newtonův zákon gravitace říká, že síla mezi tělesy závisí jen na jejich hmotnosti a vzdálenosti; vše ostatní je kulisa. Einstein tu korunu přeleštil – ukázal, že „síla“ je vlastně zakřivení prostoru-času, ale pořád platí: hmota a energie pouze určují tvar pole; samotný odběr práce pole nemění. Gravitační manýry se od té doby držely konzervativně – doslova.
Teď si představte, že náš experiment s osmivanovým kolem ukáže trvalý pokles lokálního zrychlení g pokaždé, když stroj běží. Gravimetr by zaznamenal nepatrné, ale opakovatelné −10⁻¹² g, mizící okamžitě po uzavření hradítka. Co by to znamenalo?
---
1 Zákon zachování energie by dostal trhlinu
V učebnicích čteme, že když vodu vrátíme do výchozí hladiny, gravitační práce „na cestě tam a zpět“ se vždy vynuluje. Jenže běžící kolo by dokazovalo opak: kontinuální odběr odsává z pole energii rychleji, než ji fotony stačí znovu uložit. Pole by nebylo dokonale konzervativní, ale slabě vyčerpatelné. Rovnice práce v gravitačním poli by musela dostat nový člen, cosi jako gravitační „výfuk“.
---
2 Einsteinovy rovnice by potřebovaly náplast
Obecná relativita spojuje geometrii a energii – stres-energetický tenzor látky určuje zakřivení. Odebraná práce by však prostor-čas měnila i bez ztráty hmoty. Teoretici by museli přidat další zdrojový člen pro „tok extrahované energie“ nebo vsunout disipativní záplatu do samotných polí. Vznikl by zcela nový paragraf fyziky, v němž pole unavené prací řídne podobně, jako když z pružiny vymačkáte poslední newton.
---
3 Geodézie by měřila “průmyslové stíny”
Dnes gravimetry korigují Měsíc, atmosféru, pozvolné tektonické pohyby. Po potvrzení Δg by do mapy přibyly drobné dolíčky – otlaky gravitačních elektráren a přehrad. Satelitní navigace by musela jejich efekt odečítat stejně samozřejmě, jako teď odečítá ionosféru.
---
4 Vznikl by nový obor – gravitační inženýrství
Projektanti by počítali, zda soustava desítek kol na jednom toku nenasytí údolí lokálním deficitem g, který by křivil dlouhé mosty nebo rušil přesné laboratorní váhy. Byly by normy na maximální přípustnou „hustotu gravitačních stínů“, stejně jako máme limity pro hluk či emise.
---
5 Didaktická revoluce
Všechny kapitoly „Práce v gravitačním poli“ by se přepisovaly. Žáci by se nově učili, že „gravitační potenciál je konzervativní pouze pro jednorázové děje; při trvalém odběru vzniká lokální energetická díra“. Malá poznámka v patě stránky, možná jedna rovnice navíc – a přesto by to byl největší didaktický otřes od zavedení relativity do školních osnov.
---
6 Kosmologická pachuť
Jakmile připustíme, že technologické struktury mohou vyžrat gravitační pole, do hry vstoupí sci-fi scénáře: mohly starověké megastavby ovlivnit rotaci svých planet? Může dlouhodobá těžba potenciální energie na Marsu změnit jeho oběžnou dráhu? Kosmologům by přibyla nová neznámá – „gravitační znečištění civilizací“.
---
Epilog
Věda miluje koruny, ale ještě víc miluje jejich sesazování. Pokud gravitační kolo opravdu zanechá stálý otisk Δg, klasická fyzika nezmizí – jen si vedle ní na trůn stoupne nový princ, který připomene, že žádné pravidlo není navěky. A jestli gravimetry mlčenlivě potvrdí nulu? Pak koruna zůstane, a my budeme vědět, že jsme ji zpochybnili poctivým, konkrétním pokusem. Tak či tak, právě experiment je jazyk, kterým mluví příroda – ať si učebnice říkají, co chtějí.
Poznámka editora: nedaří se mi zadat promt, aby to UI napsala tak jak to chápu přesně já. Dle mého má jakékoli nebeské těleso gravitaci danou jeho hmotou. Proto když tranformujeme gravitaci na práci. Tak snížíme celkovou gravitaci nebeského tělesa. Byť to zatím neumíme změřit, tak jednoduše řečeno. Každé kosmická loď která opustí gravitační pole Země sníží nepatrným způsobem gravitační sílu celé planety. + Dle mého opravdu vzniká nag gravitační elektrárnou nepatrné snížení gravitační síly, protože je využita transformace gravitace - práce.
