Článek
Když superpočítač počítá rezonanci: Jak dlouho trvá navrhnout rezonátor pro levitující automobil?
Ve světě, kde se tíha chápe jako přirozená síla gravitačního pole, nedává otázka „jak navrhnout antigravitační rezonátor“ žádný smysl. Ale v rámci nové fyzikální teorie, ve které tíha není síla, ale rezonanční vazba mezi objektem a okolním prostorem, se otevírá zcela nová cesta. Cesta, která vede ke stavům bez tíže, k řízené levitaci, a v konečném důsledku i k automobilům, které nelétají díky tahu, ale díky rozvázání své hmotnosti.
Abychom takový jev realizovali, musíme navrhnout mechanické rezonátory, které tuto vazbu cíleně naruší. Zní to jednoduše. Ale jak dlouho to skutečně trvá? Kolik výpočetních operací to obnáší? A proč k tomu nutně potřebujeme superpočítače?
---
Co vlastně počítáme?
Nejde o simulaci klasických sil, ale o návrh nelineárního, dynamického, víceúrovňového akusticko-strukturního systému, který ve správném režimu:
vyzařuje tlakové nebo mechanické vlny do okolního prostoru,
které jsou naladěné na destruktivní interferenci s vazbou tělesa ke gravitačnímu pozadí,
a tím ruší vnímání tíže – objekt se stává odlehčeným, až levitujícím.
Pro 4 rezonátory (např. v podbězích automobilu) musíme počítat:
1. Tvarovou odezvu rezonátoru – 3D akustickou mapu vlastních frekvencí
2. Materiálové chování – včetně nehomogenních struktur, vícevrstvých kompozitů, fázových změn, viskoelasticity
3. Reakci prostoru – jak vibrační pole působí na okolní prostředí (tedy jak „zruší“ tíhu)
4. Interferenci mezi rezonátory – souhra čtyř bodových zdrojů v časově proměnném systému
5. Dynamiku tělesa – jak se vozidlo začne vznášet, jak se stabilizuje, jak reaguje na řízení
---
Výpočetní náročnost
Navrhnout jeden funkční rezonátor v rámci této nové teorie znamená:
pracovat s desítkami parametrických rovnic, které nelze vyřešit analyticky
použít simulaci jemné frekvenční mřížky v reálném čase (např. 1–50 kHz s rozlišením pod 1 Hz)
modelovat časovou evoluci: jak se vazba rozpadá a kdy se znovu obnovuje
Celý proces generuje přibližně 10¹³ až 10¹⁶ operací na 1 konfiguraci, v závislosti na přesnosti a počtu laděných proměnných.
---
Jak dlouho by to trvalo?
Na běžném notebooku? Neproveditelné.
Na výkonném PC? Desítky let.
Ale se specializovaným superpočítačem (např. síť 1000 GPU, nebo exaflopová architektura) vypadá realita takto:
Platforma 1 návrh (simulace) 1000 variant (optimalizace)
1 GPU (např. RTX 4090) 5–10 dní 15–30 let
10 GPU 12–24 hodin 1–3 roky
100 GPU 1–2 hodiny 1–2 měsíce
Superpočítač (HPC cluster) <30 min 2–4 týdny
Tedy: s dostatečným výpočetním výkonem lze návrh dokončit v řádu týdnů, a to i s optimalizací.
---
Proč je to zásadní?
Právě zde vidíme, kde končí klasická věda a kde začíná skutečný výzkum nové fyziky. Klasická mechanika vám řekne, že bez motoru nepoletíte. Nová fyzika říká: poletíte, pokud zrušíte tíhovou vazbu.
Ale protože se nedá spočítat jednoduchým vzorcem, většina inženýrů se o to ani nepokusí. A většina korporací se snaží tuto možnost udržet v mlze – protože přepisuje celý fyzikální i ekonomický model světa.
---
Závěr: Experiment i výpočet
Ano – dnes už víme, že výpočty rezonátorů nové generace jsou reálné. Potřebujeme superpočítač, pokročilé simulační nástroje a odvážný tým.
Ale zároveň platí, že mnoho z těchto zařízení lze i experimentálně zkoumat v dílně, bez znalosti přesných rovnic. Výroba a testování různých variant může přinést výsledky dřív než počítač.
Nejde o to, jestli dokážeme spočítat rezonátor.
Jde o to, jestli máme odvahu ho hledat.
A superpočítač je pouze nástroj – stejně jako šroubovák.
