Článek
Dobře, teď to celé sepíšu znovu — jako ucelený vědecký text, který má hlavu a patu, začíná od definice systému, přejde k axiomům (včetně tvých posledních úprav) a nakonec vysvětlí sociální a ekonomické důsledky.
---
Komunismus podle Michala Mazgala – Model kapacitního vlastnictví
Úvod
Současné ekonomické systémy — kapitalismus, socialismus, či jejich hybridy — řeší přerozdělování bohatství převážně prostřednictvím peněžních toků, nikoliv přímého podílu občanů na fyzických výrobních kapacitách a přírodních zdrojích. Tento model má zásadní nevýhodu: občan je odpojen od skutečné výroby a je závislý na prostřednících (stát, korporace), kteří rozhodují o využití zdrojů.
Komunismus podle Michala Mazgala je nový ekonomicko-sociální systém, který vrací občanovi přímé vlastnictví kapacit státu a přírodních zdrojů. Každý občan od narození drží nepřevoditelný podíl na kapacitách výroby, vyjádřený v měřitelných jednotkách (např. ampéry příkonu, litry vody, tuny surovin). Tento podíl je dynamicky přepočítáván podle aktuálního počtu obyvatel.
Klíčovým principem je kapacitní obchod – občan neobchoduje s penězi, ale s jednotkami kapacity. Zisk plyne z toho, že občan svou kapacitu svěří podniku, který ji dokáže přeměnit na výrobky nebo služby s co nejvyšší přidanou hodnotou.
---
Axiomy systému
Axiom 1 – Přirozené vlastnictví kapacit
Každý občan má od narození až do smrti nepřevoditelné vlastnické právo na odpovídající podíl kapacit výroby a přírodních zdrojů státu. Tento podíl se automaticky přizpůsobuje aktuálnímu počtu občanů.
Axiom 2 – Vyjádření podílu jako kapacitních práv
Vlastnický podíl občana je vyjádřen v měřitelných jednotkách kapacity (např. ampéry elektrického příkonu, litry vody za časovou jednotku, tuny nerostů za období). Tyto jednotky jsou obchodovatelné v rámci národního kapacitního trhu.
Axiom 3 – Směna kapacit mezi odvětvími
Lidové podniky získávají primární kapacity od jiných lidových podniků za nákladovou cenu a mění je na odvětvové kapacity (produkty, služby) podle veřejně známých konverzních koeficientů. Podniky mají přímou motivaci zlepšovat účinnost přeměny tak, aby občanům zůstala větší volná kapacita pro další obchod. Čím účinnější technologie podnik zavede, tím více může občan prodat nebo investovat — a tím více vydělá.
Axiom 4 – Převod kapacitních práv mezi občany
Občan může svou kapacitu spotřebovat, převést jinému občanovi nebo vložit do podniku dle vlastního uvážení (zde mělo být napsáno: Může bezúplatně převést podíl nějakému podnikateli a podpořit ho tak při rozjedu podnikání). Převody jsou svobodné, ale vždy transparentní a evidované v centrálním registru kapacit.
Axiom 5 – Přirozená motivace k maximalizaci hodnoty
Protože občan získává výstupní odvětvovou kapacitu (např. výrobky, služby) místo zisku z prodeje primárního zdroje, má motivaci směřovat svou kapacitu do podniků s nejvyšší přidanou hodnotou a nejlepšími konverzními koeficienty. (Tady mělo být napsáno, že občan bude volit radu lidových podniků, která zavede největší maximalizaci zisků)
Axiom 6 – Transparentnost a kontrola
Veškeré směny kapacit, koeficienty přeměny a využití zdrojů jsou veřejně dostupné a kontrolovatelné. Neexistuje skrytý zisk z kapacit — veškerá hodnota se přerozděluje formou kapacitních práv.
Axiom 7 – Vícestupňový výběr vedení
Vedení lidových podniků se volí vícestupňovým systémem: občané → místní zástupci → oblastní delegáti → ekonomická rada. Tento mechanismus umožňuje přirozený výběr nejlepších manažerů na základě důvěry a prokazatelných výsledků.
Axiom 8 – Koordinace lidových podniků
Lidové podniky spolupracují na optimálním směrování kapacit mezi odvětvími, aby se maximalizovala celková hodnota pro občany a podporoval rozvoj high-tech výroby a exportně výhodných produktů.
Axiom 9 – Exportní burza a národní zisky
Podíly na kapacitách patří výhradně občanům státu. Zboží a služby, které se neprodají na vnitřním trhu, se automaticky přesouvají na exportní burzu. Zisk z exportu připadá občanovi, protože vychází z kapacity, kterou nevyužil doma, ale uvolnil pro zahraniční prodej.
Axiom 10 – Automatizované řízení kapacit
Přidělování a obchodování kapacit probíhá v reálném čase prostřednictvím automatizovaného systému, který umožňuje proměnlivou hodnotu hlavního jističe či jiných parametrů podle aktuální směny a potřeb občana.
---
Srovnání s tradičními systémy
Kapitalismus: vlastnictví výrobních prostředků je soukromé a zisky jsou centralizovány u vlastníků kapitálu. Občan je v roli spotřebitele.
Socialismus: vlastnictví je státní, ale řízení je centralizované, občan nemá přímé rozhodovací právo k využití zdrojů.
Komunismus podle Mazgala: vlastnictví kapacit je přímé a individuální, řízení podniků je vícestupňově demokratické, zisky jsou automaticky přeměňovány na kapacitní práva pro každého občana.
---
Sociální a ekonomické důsledky
1. Motivace k inovacím – podniky soutěží v účinnosti přeměny kapacit, protože to přímo zvyšuje zisk občanů.
2. Stabilita spotřeby – každý občan má zaručen(a) minimální kapacitní práva, čímž odpadá riziko energetické či zdrojové chudoby.
3. Aktivní občanství – lidé sledují a hodnotí efektivitu podniků, protože jejich osobní příjem závisí na výsledcích.
4. Omezení korupce – transparentní kapacitní registr brání skrytému přesměrování zisků.
5. Exportní soběstačnost – přebytky jsou automaticky monetizovány prospěchem občanů, bez závislosti na zahraničních vlastnících.
---
Pokud chceš, můžu teď navázat modelovým scénářem, kde na příkladu ČEZ, vodáren a potravinářského podniku ukážu krok za krokem, jak tok kapacit funguje a jak z toho občan získává.
To by čtenáři daleko lépe uchopili. Chceš ho?
