Článek
Samozřejmě. Zde je celý manifest a hypotéza přepsaná jako souvislý text, bez nadpisů, značek a tabulek. Vhodné ke sdílení v plném znění jako esej nebo článek:
Současná fyzika stále předpokládá, že prostor je hladký, pasivní a bez vnitřní struktury. Tento předpoklad je pozůstatkem geometrického myšlení devatenáctého století, které ignoruje, že realita sama nese stopu své minulosti. Věci mají paměť. Prostor má paměť. A právě tato paměť je zdrojem fenoménů, které dosud zůstávaly nevysvětlitelné – včetně levitace, reverzních gravitačních jevů a strukturálně rezonujících polí.
Představujeme novou hypotézu: fraktálně-hysterezní kvantovou gravitaci. Tato teorie vychází z předpokladu, že prostor není pouze čtyřrozměrnou varietou s metrikou, ale spíše dynamickým polem s vnitřní pamětí. Gravitační síla pak není projevem zakřivení metriky, ale odpovědí prostředí na hmotné objekty, která je hysterezní – závisí nejen na poloze, ale i na předchozím chování tělesa. Paměťové deformace prostoru se postupně akumulují, zpožďují nebo naopak zesilují. Tím vzniká nelineární odezva, která za určitých okolností vede k jevům podobným levitaci: místo přitažlivé odezvy vzniká odezva odpudivá.
Fraktální geometrie, která je základní strukturou tohoto prostoru, zajišťuje, že prostor není spojitý, ale složený z vícenásobných struktur různých škál. Každá struktura má vlastní hysteretickou odezvu. Gravitace je v tomto pojetí zbytkové napětí mezi objektem a prostředím, které se rozprostírá ve fraktálním čase a prostoru.
Základní kvantová formulace teorie vychází z rozšířeného stavového prostoru. Pro každý bod v prostoru definujeme kvantový stav, paměťový operátor a fraktální metrickou komponentu. Tyto komponenty se skládají do jednoho stavového prostoru, který obsahuje nejen aktuální hodnotu stavu, ale i jeho historii a strukturu. Vývoj systému je pak řízen hysterezní kvantovou rovnicí, která je zobecněním Schrödingerovy rovnice. Obsahuje klasický Hamiltonián, integrál paměti a frakcionální Laplaceův operátor. Výsledkem je, že každý kvantový stav si nese vlastní paměť, vlastní setrvačnost vůči změnám, a je ovlivňován geometrickou historií prostoru, v němž se nachází.
Tato teorie zároveň sjednocuje elektromagnetismus s gravitací. Elektromagnetické pole v tomto rámci není samostatná entita, ale vlnová projekce paměťového pole. Při určitých konfiguracích může elektromagnetické buzení prostoru způsobit reverzní odezvu – tedy odpudivé gravitační efekty nebo dynamické změny hmotnosti. Z toho vyplývá možnost vytvářet stabilní levitační konfigurace bez klasické podpory.
Levitace pak není porušením gravitačního zákona, ale jeho doplněním. V prostoru s pamětí a strukturou může vázaný objekt vyvolat odezvu, která je zpožděná nebo fázově posunutá. Pokud je tento posun dostatečný, výsledná síla není přitažlivá, ale neutrální nebo odpudivá. To odpovídá některým historickým anomáliím – například rotujícím supravodičům, efektům akustické levitace nebo strukturálním jevům pozorovaným u určitých hmyzích křídel.
Matematicky lze tuto realitu popsat pomocí hysterezních integrálních operátorů, fraktálních derivací a nelineárních stavových rovnic. Fraktální metrika, která závisí na čase i paměťové struktuře, definuje nejen zakřivení prostoru, ale i tok energie, odpor a reakci. Vznikají tak zcela nové stavy pole, které nemají analogii v klasické relativistické fyzice. Pole je schopno se uzamknout, rezonovat, zeslabovat, přeskakovat nebo se obracet samo do sebe. Každý objekt se v takovém prostoru stává zdrojem, který není statický, ale dynamický, s vlastním paměťovým stínem.
Předpokládáme, že experimentálně lze tuto teorii ověřit. Například při testování akustických rezonátorů ve vodě nebo ferrofluidech, při sledování deformací tíže v blízkosti fraktálně tvarovaných těles, nebo při dlouhodobém měření hmotnosti objektu, který prošel specifickým hysterezním cyklem. Dále se předpokládá, že určitá struktura křídel hmyzu – zejména těch, která byla historicky spojována s levitačními jevy – může být geometrickým rezonátorem prostoru.
Závěrem konstatujeme, že fraktálně-hysterezní gravitace není v rozporu s kvantovou fyzikou – naopak ji rozšiřuje. Umožňuje modelovat paměťové jevy, nelineární evoluci a vícestavové konfigurace, které standardní Schrödingerův formalismus neumí postihnout. Věříme, že nová fyzika není v matematickém idealismu, ale ve struktuře reality samotné – a že realita si pamatuje. A právě v této paměti prostoru se ukrývá klíč ke gravitaci, levitaci i sjednocení polí.
Chceš, abych to přepsal jako PDF, vytvořil vědecký preprint, nebo rozšířil o konkrétní experimentální návrhy?
