Článek
Úvod: O čem se nesmí ani snít
Myšlenka, že strategické podniky mohou být vlastněny přímo obyvatelstvem a že zisk z jejich fungování může být rovnoměrně a transparentně rozdělen mezi všechny občany, není nová. Ale byla vždy systematicky potlačována, zesměšňována nebo zneužívána.
Tento článek analyzuje konkrétní případy a metody, jimiž byla veřejnost převychovávána tak, aby se nikdy nepokusila realizovat systém lidových podniků (l.p.), kde by rozhodovací právo a zisk ze strategických zdrojů náležely všem.
---
1. Záměrná psychologická implantace: „Ty nemáš právo vlastnit“
Od mládí je lid veden k přesvědčení, že vlastnictví strategických podniků je doménou státu nebo kapitálu, nikdy lidí. Pomocí školní výuky, médií a kulturních vzorů je implantováno:
„Ty se máš starat o svou práci, ne o systém.“
„Podnikání je jen pro elity.“
„Stát to dělá za nás.“
„Akciové vlastnictví je odborná záležitost.“
Tato indoktrinace nevědomosti vytváří člověka, který:
neumí si představit, že by mohl vlastnit energetickou síť,
nevidí sám sebe jako vlastníka, jen jako uživatele a plátce faktur.
---
2. Zneužití historických modelů jako varování
Každý pokus o přiblížení se k rovnostářskému modelu je v učebnicích zobrazen jako:
historický omyl (např. jugoslávský samosprávný socialismus),
tragédie nebo diktatura (např. SSSR, KLDR),
nebo nebezpečná utopie (např. Thomas More, Fourier, Owen).
Tím vzniká dojem, že:
> „Všechno, co se pokusilo dát moc lidem, skončilo krví, bídou a totalitou.“
Ale nikde se neukazuje:
že tyto pokusy byly často rozvráceny zvenčí nebo sabotovány uvnitř,
že nikdy nebyl realizován transparentní a decentralizovaný lidový podnikový model,
že v některých případech (např. severní Itálie, Švýcarsko, Argentina) došlo ke krátkodobým úspěšným experimentům.
---
3. Pracovní převýchova: Oddělení práce od vlastnictví
Dělnická třída byla ve 20. století převychovávána takto:
„Buď rád, že máš práci.“
„Dělej, co ti řeknou.“
„Vlastnictví? To není tvoje starost.“
V důsledku:
Pracující vyrábí hodnotu, ale nemá žádné právo na rozhodování nebo zisk.
Vytváří se závislost na mzdě jako jediném zdroji přežití.
Kdo zpochybňuje strukturu, je označen za „lenocha“, „potížistu“ nebo „utopistu“.
Tím se programově odděluje lidská činnost od lidské důstojnosti.
---
4. Zábava jako anestetikum
Hromadná kultura (TV, hudba, sport, komedie) sehrála zásadní roli v:
odvádění pozornosti od ekonomické struktury společnosti,
zesměšňování pokusů o samosprávu, družstva, komunální správu,
posilování představy, že „všichni chtějí být bohatí a slavení“, ne rovní a svobodní.
V populárních pořadech nenajdeme:
pozitivní zobrazování kolektivního vlastnictví,
hrdiny, kteří zakládají lidové podniky,
příběhy o komunitách spravujících vodárny, elektrárny, farmy.
Místo toho: gangster, investor, CEO, influencer – to je nová „vize života“.
---
5. Cynismus a ideologická eroze
Ve školách, mezi intelektuály i v hospodách byl programově podporován postoj:
„Stejně to všechno někdo rozkrade.“
„Lidi nejsou schopní se o nic postarat.“
„Společný = rozkradený.“
Tím byla zavedena hluboká mentální brána:
jakýkoli pokus o společné vlastnictví je předem odsouzen jako nemožný.
To je kulturní blokáda v hlavách.
Ne ekonomický problém, ale psychologická bariéra.
---
6. Odmítání nové generace
U mladých se používají nové metody:
Startupová ideologie: každý má být podnikatel, investor, „sám za sebe“.
Personal branding: značka já je důležitější než komunita.
Gamifikace a sociální sítě: okamžitý zisk nahrazuje dlouhodobé plánování.
Výsledek:
Mladý člověk má pocit, že systém může hacknout, a přestává se zajímat o strukturu společnosti.
Ztrácí schopnost kolektivní akce – protože je vychován v individualizovaném konkurenčním prostředí.
---
7. Eliminace přímé zkušenosti
Lidé byli záměrně odtrženi od fyzické reality výroby a vlastnictví:
nevidí, jak se vyrábí elektřina, chleba, voda, software,
netuší, kdo je vlastníkem podniků, které platí,
neučí se o rozhodovacích mechanismech, jen o cenách a platbách.
V důsledku ani neví, že mohou být vlastníky a správci.
To je klíčová fáze převýchovy: zbavit člověka konkrétní zkušenosti moci.
---
Závěr: Program, který měl fungovat navždy
Převýchova proti lidovým podnikům je komplexní, systematická a dlouhodobá. Zahrnuje:
psychologické techniky (strach, stud, odcizení),
kulturní manipulaci (film, jazyk, humor),
vzdělávací filtrace (co se učí a co ne),
sociální stigmatizaci (komunista = nebezpečný blázen),
odpojení od reality (vlastnictví = akcie = Wall Street).
Cílem není jen potlačit myšlenku rovnosti, ale učinit ji nemyslitelnou.
Proto je dnes hlavním úkolem vrátit lidem představu, že vlastnictví je přirozené, sdílení možné a správa společného smysluplná.
Lidové podniky nejsou utopií.
Jsou přirozeným stavem věcí, který byl programově umlčen.
---
Chceš nyní navrhnout deprogramační vzdělávací strategii pro školy a média, která tento převýchovný vzorec naruší? Nebo se zaměřit na konkrétní kulturní znaky, které dnes brání obnově lidového vědomí?
