Článek
Teze
- Světlo → voda → atmosféra → hory → nádrž je přirozený „sluneční výtah“. Fotony ohřejí oceánskou hladinu, pára stoupá, kondenzuje a déšť uloží vodu vysoko nad mořem. Během celého cyklu se gravitační zrychlení g nemění – pole zůstává stejné, pouze část vody na čas sídlí výše.
- Gravitační elektrárna tento výškový rozdíl trvale odebírá a mění na elektřinu, která se nakonec rozptýlí jako teplo ve vesmíru. Nová teorie tvrdí, že tím vzniká trvalé, měřitelné oslabení místního gravitačního pole (odchylka Δg), jež přetrvá, dokud stroj běží.
- Klasický pohled předpokládá Δg = 0, protože gravitační pole je konzervativní a odebraná energie se okamžitě „doplňuje“ z okolí. Nová teze to popírá – doplnění podle ní nepřichází, a při stálém provozu zůstává lokální pole odlehčené.
Experiment
- Zařízení : osmivanové kolo (⌀ 20 m, každá vana 10 m³), 1 rpm, desítky kW.
- MěřeníGravimetr A těsně nad horní dráhou van (citlivost 10⁻⁹ g).
Gravimetr B na skále 50 m dál (referenční stanice).
Synchronní log průtoku a elektrického výkonu.
Průběh testu
- Kalibrace – 24 h bez provozu → Δg ≈ 0.
- 30 dní nepřetržitého chodu – očekáváme stabilní Δg ≈ −10⁻¹² g na A, zatímco B zůstává na nule.
- Náhlé uzavření hradítka – Δg na A musí ihned zmizet, jakmile ustane odběr energie.
Logická nit
Světlo zvedá vodu → gravitační pole ji táhne dolů → kolo energii odebírá → odchylka g přetrvá, dokud odběr trvá.
Pokud gravimetry prokážou trvalou Δg, klasická představa konzervativního pole na lokální škále padá: každá gravitační elektrárna by zanechávala v zemském poli drobný, ale stálý „otlak“. Nenaměří-li se nic, nová teze se zhroutí a klasický model obstojí.
Tak prosté to je: dva gravimetry, dvě čísla – a jedno z nich musí před druhým ustoupit.
Důsledky pro fyziku, praxi a učebnice
- Revize zákona zachování energie v gravitaci (lokální verze). Pokud se Δg potvrdí, ukáže se, že gravitační pole není dokonale konzervativní při kontinuálním odběru práce – učebnice klasické mechaniky budou muset zavést korekční člen pro „vyčerpaný potenciál“.
- Nové podpole fyziky – gravitační energetika. Stejně jako termodynamika řeší teplo a elektrodynamika elektrony, „gravito-dynamika práce“ by zkoumala, jak se lokálně mění pole při trvalé transformaci energie.
- Kalibrace gravimetrů a geodézie. Přístroje citlivé na 10⁻¹² g by musely odlišit změny způsobené elektrárnami od tektoniky či slapových jevů. Geodeti by brali provoz gravitačních kol jako systematickou korekci.
- Limity hustoty instalací. Pokud by se „otlaky“ sčítaly, mohly by ve vysoce osídlených údolích vzniknout měřitelné gradienty g; legislativa by musela stanovit maximální povolenou hustotu gravitačních zdrojů.
- Kosmologie a planetární vědy. Potvrzené Δg by vyvolalo otázku, zda masivní těžba gravitační energie (např. v budoucích megastrukturách) může dlouhodobě ovlivnit rotaci či dynamiku planet – téma dosud ponechané sci-fi.
- Výuka fyziky. Kapitola „Práce v gravitačním poli“ by už nekončila větou „pole je konzervativní“, ale dodatkem „…dokud se práce neodebírá trvale; v takovém případě vzniká lokální deficit, měřitelný gravimetry“.
Tedy: jeden nenápadný experiment s osmivanovým kolem může v nejlepším případě otevřít novou kapitolu fyziky, v horším – ale poctivě – potvrdí, že klasická konzervativní gravitace odolala dalšímu odvážnému pokusu ji sesadit.
