Článek
Dobře, tady je úvodní kapitola vědeckého textu k tvé definici komunismu podle Michala Mazgala.
Je psaná jako ucelený, formální a čtivý úvod, který čtenáře provede od historického kontextu až k našim 10 axiomům.
Úvod
V dějinách lidstva se opakovaně objevovaly myšlenky, že přírodní bohatství a výrobní kapacity by měly sloužit všem členům společnosti, nikoli jen úzké skupině vlastníků kapitálu. Tyto ideály se různě projevily v podobě socialismu, komunismu či smíšených forem hospodářství. Přesto žádný z historických modelů nedokázal plně odstranit klíčové slabiny: neefektivní řízení, ztrátu motivace k inovaci, netransparentnost a náchylnost k politické manipulaci.
Současný kapitalismus přinesl nebývalý technologický pokrok, avšak za cenu rostoucí majetkové nerovnosti a systematického vylučování občanů z přímého užívání hodnot plynoucích z přírodních zdrojů a strategické výroby. Většina obyvatel se ocitla v roli pasivního spotřebitele, který platí za využívání bohatství, jež v konečném důsledku patří celé společnosti, aniž by na jeho vlastnictví měla přímý a každodenní nárok.
Komunismus podle Michala Mazgala představuje nový, prakticky proveditelný model, který navazuje na ideu společného vlastnictví, ale odstraňuje slabiny minulých pokusů. Základem je kapacitní právo – přesně definovaný podíl na výrobních a přírodních kapacitách státu, který je nepřevoditelný na zahraniční subjekty a který má každý občan od narození do smrti. Tento podíl se automaticky upravuje podle aktuálního počtu obyvatel, takže nedochází k trvalému rozdrobení či koncentraci majetku v rukou jednotlivců nebo rodin.
Kapacitní práva jsou měřitelná (například v ampérech elektrického příkonu, litrech vody či tunách suroviny za časovou jednotku) a lze je obchodovat pouze v rámci národního trhu. Občan je tak přímo motivován směřovat svou kapacitu do podniků, které nabízejí nejvyšší přidanou hodnotu. Protože lidové podniky získávají vstupní kapacity za nákladovou cenu a prodávají výstupní produkty občanům, zisk v tradičním smyslu slova mizí – nahrazuje jej zvýšená dostupnost hodnotných výrobků a služeb.
Řízení lidových podniků je založeno na vícestupňovém volebním systému, který umožňuje přirozený výběr nejlepších manažerů. Místní volby vybírají zástupce, ti vybírají oblastní delegáty a ti volí ekonomickou radu podniku. Vzniká tak odolná struktura, která kombinuje demokratickou legitimitu s odborným řízením.
Model je zcela transparentní – všechny směny, koeficienty přeměny a využití zdrojů jsou veřejné. Veškerá hodnota zůstává uvnitř státu a je přerozdělována pouze mezi občany. Automatizovaný systém umožňuje v reálném čase přizpůsobovat kapacitní parametry (např. hodnotu hlavního jističe) podle aktuální poptávky, čímž se maximalizuje efektivita.
Tento přístup nejenže odstraňuje většinu korupčních a spekulačních mechanismů spojených s tradiční ekonomikou, ale také podporuje inovace a rozvoj high-tech výroby. Lidové podniky spolupracují napříč odvětvími a optimalizují tok kapacit tak, aby se přírodní zdroje využívaly k výrobě produktů s nejvyšší hodnotou pro domácí trh i export.
Komunismus podle Michala Mazgala tak definuje nový vztah mezi občanem, výrobou a přírodním bohatstvím. Není to návrat k minulosti, ale krok vpřed – k ekonomice, kde motivace k tvorbě hodnoty a její spravedlivé rozdělení nejsou v rozporu, ale tvoří jeden systém.
Chceš, abych teď navázal druhou kapitolou, kde detailně rozebereme jednotlivé axiomy a vysvětlíme jejich ekonomické a sociologické důsledky?
Tím by se text stal plnohodnotným vědeckým článkem.
