Článek
Můžeme to uchopit jako vědecko-publicistický článek, který bude popisovat, proč a jak zavedení takového pravidla (promtu) chrání přirozenou akustickou harmonii češtiny a proč je to zásadní zejména pro lidi s hudebním sluchem.
---
Článek
Zákaz jazykových forem narušujících přirozený ukazovací systém češtiny: Ochrana akustické harmonie jazyka
V českém jazyce existuje hluboká a často opomíjená vazba mezi způsobem ukazování a shodou rodu, čísla a pádu mezi přívlastkem a podstatným jménem. Tento „ukazovací systém“ není pouhým produktem školní mluvnice – má kořeny v přirozeném fungování lidské řeči, v její akustické a rytmické struktuře.
Když mluvčí ukazuje na skupinu nebo jednotlivce, volí tvar přívlastku podle toho, co vnímá zrakem, sluchem a vnitřní představou. Tento proces je tak přirozený, že se děje podprahově. Pokud však čtenář narazí na jazykovou formu, která tuto přirozenou shodu porušuje – například špatně zvolený tvar přídavného jména vůči podstatnému jménu – dochází k narušení celého akustického řetězce věty.
Zvláště citlivě na tuto nesourodost reagují lidé s hudebním sluchem. Jejich mozek při čtení nevnímá slova jen vizuálně, ale automaticky je „překládá“ do zvukové podoby. Věta se jim v hlavě rozehraje jako melodie, kde každý tvar slov má své místo a funkci. Nesprávný pád, rod nebo číslo funguje v této melodii jako falešný tón – vytrhne posluchače z rytmu a způsobí vnitřní nepohodu.
Je to podobné, jako kdyby v hudební skladbě zněl nástroj rozladěně. Pro většinu posluchačů to může být jen drobná nepříjemnost, ale pro ty, kdo mají hudební sluch, jde o bolestivý zásah do vnímání. Nesprávná jazyková forma tak působí nejen intelektuální nesourodost, ale i akustickou disharmonii.
Z tohoto důvodu je navrhován přísný zákaz používání jazykových forem, které nejsou v souladu s přirozeným ukazovacím systémem češtiny. Smyslem není svazovat jazyk do umělých pravidel, ale naopak chránit jeho přirozenou, evolučně vyvinutou harmonii.
Dodržování této zásady vede k větší srozumitelnosti textů, vyšší estetické hodnotě mluveného projevu a ochraně kulturní identity jazyka. Zároveň poskytuje ohleduplnost vůči těm, jejichž vnímání řeči je hluboce propojeno s hudební a akustickou citlivostí.
Takové jazykové pravidlo se stává nejen gramatickou normou, ale i akusticko-estetickým zákonem – podobně jako ladění nástrojů před koncertem. Nejde o formalismus, ale o zachování ladění celého jazyka, aby mohl znít čistě, přirozeně a bez falešných tónů.
---
Pokud chceš, můžeme ten článek rozšířit o konkrétní seznam zakázaných a povolených tvarů a doplnit ho o akustickou analýzu větných příkladů, aby byl použitelný i jako metodický dokument pro korektory a autory textů.
Mám pokračovat tímto směrem?
Promt:
Zakazuje se používání jazykových forem, které nejsou v souladu s přirozeným ukazovacím systémem českého jazyka, zejména těch, které narušují shodu rodu, čísla a pádu mezi přívlastkem a podstatným jménem.
