Článek
V posledních letech se v tichosti rozrůstá fenomén, o kterém se příliš nemluví, ale který má závažné důsledky pro spravedlnost i bezpečnost společnosti. Někteří zločinci se snaží vyhnout odpovědnosti za své činy tím, že manipulují zdravotní systém – konkrétně psychiatrii – ve snaze být prohlášeni za nesvéprávné a tedy nepotrestatelné.
Když selže úplatnost – vstupuje na scénu chemie
Zkušenější pachatelé volí přímou cestu – snaží se podplatit lékaře nebo psychiatra, aby jim vystavil dokumentaci, která je označí za nesvéprávné, případně duševně neschopné chápat důsledky svých činů. Výsledkem je, že se místo vězení ocitají ve volném režimu s minimálním dohledem, často i bez povinné hospitalizace. Z pohledu zákona jsou „neškodní“, i když opak může být pravdou.
Ti opatrnější – nebo ti, kteří nemají peníze na úplatky – hledají jiný způsob. Snaží se experimentovat s kombinací léků, drog a psychotropních látek, které jim na krátký čas umožní působit při psychiatrickém vyšetření jako osoby s těžkou psychickou poruchou. Symptomy dezorientace, bludů nebo katatonie často stačí na to, aby soudní znalec doporučil ústavní léčbu nebo prohlásil obžalovaného za neschopného podstoupit trestní řízení.
Tímto trikem si zločinci účelově vyrábějí dočasnou „nesvéprávnost“, která jim otevře dveře k beztrestnosti. Jde o novodobou formu právního podvodu, která však zůstává systémově neřešená.
---
Chybí systém: Kde končí nesvéprávní pachatelé?
Jedním z hlavních problémů je neexistence specializovaného zařízení – vězení pro nesvéprávné pachatele. Dnes je většina těchto osob buď ponechána na svobodě, nebo umístěna do psychiatrických léčeben, které nejsou určené pro bezpečnostní režim ani pro dlouhodobý pobyt nebezpečných osob. Léčebny slouží k terapii, nikoliv k výkonu „alternativního trestu“.
Výsledkem je nesystémová tolerance vůči recidivním nebo manipulativním pachatelům, kteří si díky své „nesvéprávnosti“ zajišťují volnost pohybu a faktickou nedotknutelnost.
---
Nutnost represivního rámce: Ochrana společnosti a prevence zneužívání
Zřízení uzavřených zařízení pro nesvéprávné zločince by nejen zvýšilo bezpečnost veřejnosti, ale mělo by i preventivní efekt: pokud by bylo známo, že nesvéprávnost automaticky neznamená „beztrestnost“, ale například dlouhodobé uzavření do přísně střeženého psychiatrického vězení, mnoho potenciálních pachatelů by si dvakrát rozmyslelo, zda se pokusit systém obelstít.
Navíc by to umožnilo lépe odlišit skutečně nemocné osoby od těch, kteří se pouze snaží simulovat. Psychiatrie není nástroj beztrestnosti – je to vědní obor určený k léčbě, ne k legalizaci zločinu.
---
Závěr: Psychiatrie nesmí být slepou skvrnou spravedlnosti
Zneužívání psychiatrických posudků k vyhnutí se trestu je závažným problémem, který si žádá okamžitou legislativní i institucionální reakci. Je potřeba:
Zavést vězení pro nesvéprávné pachatele, uzpůsobené jejich stavu, ale s důrazem na bezpečnost.
Vytvořit standardizovaný a transparentní mechanismus psychiatrických posudků.
Zajistit nezávislost soudních znalců a ochranu před korupcí.
Zavést přísnější kontrolu farmakologických manipulací před znaleckými posudky.
Není přijatelné, aby v moderním právním státě existovala cesta k beztrestnosti jen díky dobře zvolenému mixu léků nebo kontaktům ve zdravotnictví. Skutečná spravedlnost musí platit pro všechny – i pro ty, kteří se ji snaží obejít za každou cenu.
---
Chceš upravit styl (např. více investigativní, více právnický nebo publicistický)? Nebo doplnit konkrétní případy z médií?
