Článek
Všechno začalo zdánlivě bezvýznamným záškubem v pravé noze během rodinné dovolené na pobřeží New Jersey. Matka Christiny si zpočátku myslela, že jde o skřípnutý nerv, jenže drobné tiky neodcházely, ale stávaly se stále častějšími a pravidelnějšími. Později přišly epileptické záchvaty a za nějaký čas jich byly desítky denně.
Antikonvulsiva, která lékaři Christině předepsali, selhávala jedno po druhém. Záchvaty neztrácely na síle, naopak. Brzy jich Christina protrpěla až neuvěřitelných 150 za den. Holčička nemohla spát, nemohla si hrát a její dětství se smrsklo na neustálý strach. Diagnóza, která nakonec zazněla v dětské nemocnici St. Christopher’s ve Filadelfii, šokovala i zkušené neurology.
Rasmussenova encefalitida. Jde o mimořádně vzácné a agresivní autoimunitní onemocnění mozku, které postihuje téměř výhradně děti. Imunitní systém pacienta z neznámých důvodů začne považovat vlastní mozkovou tkáň za cizorodého nepřítele. Bílé krvinky a protilátky postupně útočí na buňky jedné poloviny mozku, vyvolávají chronický zánět a doslova spalují neurony, což vede k nekonečným záchvatům, postupné paralýze a ztrátě mentálních schopností.
Slavný neurochirurg doktor John Freeman z nemocnice Johns Hopkins později přirovnal Rasmussenovu encefalitidu k populární videohře: „Ta nemoc funguje jako Pac-Man. Pomalu, ale neúprosně požírá jednu hemisféru, buňku po buňce, a zanechává za sebou těžce mentálně i fyzicky postižené dítě.“ Léky nedokázaly šíření zánětu zastavit. Pravá hemisféra Christinina mozku se měnila v jizvovitou, zdevastovanou tkáň, která nejenže přestávala fungovat, ale ničila i dosud zdravou levou polovinu. Byla to časovaná bomba. Bez radikálního zásahu hrozilo, že zánět zničí celý mozek.
Neurochirurg John Freeman
Rozhodnutí osmiletého dítěte
Po měsících marného boje dostala rodina Santhouseových nabídku, která zněla šíleně: provést hemisferektomii, neboli chirurgické odstranění celé jedné poloviny mozku. Pokud by chirurgové odstranili nemocnou pravou hemisféru, záchvaty by okamžitě ustaly a zbývající zdravá hemisféra by dostala šanci zachránit dívce život. Pro matku Lynne to byla nemyslitelná představa. „Jak může člověk žít s půlkou mozku?“ ptala se se slzami v očích.
Odborníci v dětské nemocnici v Baltimoru uplatnili neobvyklý přístup. Doktor Freeman řekl osmileté Christině narovinu, o co jde, a postavil ji před klíčovou volbu: „Až budeš mít pocit, že už takhle dál žít nemůžeš, rozhodneš se sama. Ne tvá máma, ne tvoji prarodiče. Ty mi zavoláš nebo napíšeš, až budeš připravená.“
Christina to těžce zvažovala několik týdnů. V prosinci padlo rozhodnutí. „Už jsem připravená. Christina,“ sdělila lékařům.
Dne 13. února 1996 se ocitla na operačním sále dětského centra. Na operační tým dohlížel legendární neurochirurg Dr. Benjamin Carson, muž známý svými průkopnickými operacemi hlavy a rozdělováním siamských dvojčat. Zákrok byl extrémně náročný a nebezpečný. Chirurgové museli otevřít lebku, postupně odpojit cévní zásobení celé pravé hemisféry, přerušit svazek nervových vláken spojující obě hemisféry a zdevastovanou pravou část mozku opatrně vyjmout.
Během operace hrozilo masivní krvácení i otok mozkového kmene, který řídí základní životní funkce jako dýchání a srdeční tep. Místo po odebrané hemisféře zůstalo prázdné a postupně se naplnilo mozkomíšním mokem, který přirozeně chrání vnitřní prostor lebky. Po více než šesti hodinách na sále Dr. Carson oznámil matce, že operace se zdařila. Otázkou však zůstávalo, co se stane, až se Christina probudí. Bude ještě vědět, kdo je? Bude umět mluvit? Pozná svou matku?
Zázrak zvaný neuroplasticita
Když se Christina probudila z anestezie, stalo se něco, co dojalo celý lékařský tým. Podívala se na svou matku a promluvila. Její paměť byla neporušená a její osobnost zůstala přesně taková, jaká byla před operací. Jak je možné, že člověk nepřijde o rozum, když ztratí padesát procent své mozkové tkáně?
Doktor Carson to vysvětlil takto: „Mozek mladých dětí je jako nepopsaný list. Jeho buňky ještě přesně nerozhodly, čím chtějí být, až vyrostou.“ Protože operace proběhla v tak nízkém věku, zbývající levá hemisféra dokázala projít reorganizací. Převzala na sebe úkoly, které normálně vykonává pravá strana. Vytvořila miliardy nových synaptických spojení a adaptovala se na to, aby sama řídila celé tělo. Návrat do běžného života však nevyžadoval pouze biologický zázrak, ale především neskutečnou vůli samotné dívky.
Cena za přežití a každodenní boj
Ačkoliv byla operace triumfem medicíny a záchvaty ze dne na den zcela vymizely, Christina se musela vyrovnat s trvalými následky. Pravá hemisféra řídí pohyb levé strany těla. Její odstranění znamenalo, že Christina zůstala částečně ochrnuta na levé paži a noze. Ztratila také periferní vidění v levém oku a v prvních měsících cítila neobvyklé „přelévání tekutiny“ v hlavě při prudkém pohybu.
Následovaly měsíce a roky náročné rehabilitace. Christina se musela znovu naučit chodit, oblékat se jednou rukou a zvládat běžné úkony, které ostatní považují za samozřejmost. Když nastupovala na střední školu Conwell-Egan Catholic, byla plná strachu. Její spolužáci často nevěděli, jak reagovat, když jim s úsměvem řekla, že má v hlavě jen polovinu mozku. Christina však odmítala jakékoliv úlevy. Cvičila tak dlouho, dokud nedokázala chodit bez berlí a žít zcela samostatný život.
Rozhodnutí podstoupit zákrok Christině nevrátilo pouze zdraví, ale otevřelo jí cestu, která předčila očekávání i těch nejoptimističtějších lékařů. Po úspěšném dokončení střední školy pokračovala ve studiu na vysoké škole, kde se rozhodla věnovat oboru, který měl k jejímu vlastnímu osudu blízko – logopedii.
S obrovským nasazením vystudovala a získala hned dva tituly. Stala se licencovanou logopedkou a odbornicí na komunikaci. Vytvořila si kariéru, v níž pomáhá dětem i dospělým s neurogenními poruchami řeči, mrtvicemi či úrazy mozku. Její hluboká osobní zkušenost s neurochirurgií z ní učinila mimorádně empatickou terapeutku, která dokáže svým pacientům dodat naději i v těch nejhorších chvílích. Christina také řídí auto a v podstatě žije jako člověk, kterému jako by se nic tak strašného nestalo.
Život naplno a poselství pro svět
Dnes je Christina Santhouse vdaná paní, vybudovala si stabilní zázemí a vede naplněný, plnohodnotný život. Její příběh se stal jedním z nejcitovanějších případů v historii moderní neurochirurgie a slouží jako důkaz lidské nezlomnosti i neuvěřitelných schopností lidského mozku. Pravidelně se angažuje v komunitách a nadacích podporujících rodiny dětí s Rasmussenovou encefalitidou a pacienty po hemisferektomii.
Matka Lynne, která se kdysi obávala, že jí dcera bude volbu operace jednou vyčítat, dnes vidí silnou a nezávislou ženu. Vy můžete Christinu vidět na YouTube, je to šarmantní mladá dáma. Její příběh je majákem naděje pro každého, kdo čelí zdánlivě nepřekonatelným překážkám.
Zdroje:
https://www.jhunewsletter.com/article/2001/10/teenager-thrives-after-deadly-disease-results-in-removal-of-half-her-brain-80091?hl=cs-CZ
https://www.heraldnet.com/2001/10/06/girl-living-normal-life-with-half-of-brain-removed/?hl=cs-CZ
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/9240794/
https://abcnews.com/amp/GMA/story?id=125948&page=1
https://apnews.com/general-news-d81263a495714dce90c15f1a13d9dafd
https://youtu.be/sJuwjOCW6Dg?si=xcJJq6c_kGQUoKAV
