Nemocný Hemingway se pokusil vyskočit z letadla, měl deprese, strach z FBI a zažil elektrošoky

Tato slova měl Ernest Hemingway pronést ke svému příteli a životopisci A. E. Hotchnerovi v době, kdy se jeho psychický stav rychle zhoršoval. Muž, který kdysi procestoval svět, přežil války, letecké havárie a patřil k nejuznávanějším spisovatelům své generace, se na sklonku života ocitl v pasti vlastních strachů, těžkých depresí a tělesného i duševního rozkladu.

Jedna z jeho největších obav se týkala amerického Federálního úřadu pro vyšetřování, známého pod zkratkou FBI. Hemingway byl přesvědčen, že ho agenti sledují, odposlouchávají jeho telefon a zajímají se dokonce o jeho bankovní účty. Okolí se domnívalo, že jde o paranoidní představy nemocného muže. Až o mnoho let později se ukázalo, že spisovatel měl pravdu.

Crook Factory

Zájem amerických bezpečnostních složek o Hemingwaye se výrazněji projevil během druhé světové války. Spisovatel tehdy žil na Kubě, nedaleko Havany, na usedlosti Finca Vigía. Když Spojené státy vstoupily do války, rozhodl se, že nechce zůstat stranou.

V roce 1942 proto začal organizovat vlastní zpravodajskou síť, která dostala poněkud neobvyklý název Crook Factory (Továrna na křiváky). Jejím úkolem bylo shromažďovat informace o osobách podezřelých ze sympatií k nacistickému Německu a dalším mocnostem Osy, které působily na Kubě.

Hemingway byl mimořádně společenský, znal řadu lidí z různých prostředí a dokázal si získat důvěru. Do své skupiny zapojil přibližně dvě desítky informátorů. Někteří pracovali nekrytě, jiní měli působit v utajení.

Tato aktivita nebyla soukromým dobrodružstvím, slavný literát měl souhlas amerického velvyslance v Havaně Spruilla Bradena a jeho informace se dostávaly k americkým představitelům. Jenže FBI pochybovala o jeho schopnostech a jeho zpravodajské aktivity považovala za problematické.

Spisovatel se navíc sám v minulosti dostal do konfliktu s FBI. Ostře kritizoval její postupy a během sporů kolem zatýkání lidí spojených se španělskou občanskou válkou podepsal prohlášení namířené proti ní. V očích některých agentů FBI byl podezřelým člověkem s levicovými kontakty, který se navíc příliš ochotně vměšuje do záležitostí profesionálních bezpečnostních složek.

Lovit německé ponorky

Hemingway nezůstal jen u informací. Jeho druhý válečný projekt byl ještě dobrodružnější a souvisel s jeho největší osobní vášní – mořem a rybařením.

Vlastnil motorovou loď Pilar, kterou si pořídil už v roce 1934. Hemingway ji miloval, trávil na ní nespočet hodin a právě na její palubě nacházel únik od každodenních starostí. Za války se ale rozhodl využít ji k úplně jinému účelu.

Navrhl, že bude se svou posádkou hlídkovat v okolí severního pobřeží Kuby a vyhledávat německé ponorky, které ohrožovaly spojeneckou námořní dopravu v Karibiku. Jeho plán počítal s tím, že Pilar bude působit jako obyčejná loď. Ve skutečnosti však měla být vybavena zbraněmi a posádka měla být připravena zasáhnout proti případnému nepříteli.

Hemingway získal pro tento záměr podporu. Na palubě se záhy objevily kulomety, granáty a další zbraně. Spisovatel dokonce vytvořil krycí legendu, podle níž měla posádka provádět oceánografický výzkum pro Americké přírodovědné muzeum.

Hlídkové plavby probíhaly od druhé poloviny roku 1942 až po většinu roku 1943. Hemingway bral svůj úkol vážně, pravidelně zaznamenával pozorování a předával informace americkým vojenským a zpravodajským službám. Výsledky však neměl nijak oslnivé. Během hlídkování se mu podařilo zaznamenat jedinou německou ponorku, která odplula, když se k ní Pilar přiblížila.

Crook Factory mezitím ztratila význam a v dubnu 1943 ji rozpustili. Její úkoly převzaly profesionální vojenské a zpravodajské složky.

Hoover a podezřelý spisovatel

V čele FBI stál J. Edgar Hoover, jeden z nejmocnějších mužů amerického bezpečnostního aparátu. Úřad pod jeho vedením věnoval značnou pozornost lidem s levicovými kontakty, politicky nejednoznačnými postoji nebo vazbami na zahraniční prostředí.

Hemingway se do této kategorie dostával hned několika způsoby. Během španělské občanské války podporoval republikány, otevřeně vystupoval proti fašismu a pohyboval se mezi lidmi, které americké bezpečnostní složky považovaly za politicky podezřelé. Zároveň se netajil kritikou FBI.

Hoover pochyboval, zda je Hemingway člověkem vhodným pro podobné úkoly, a upozorňoval také na jeho sklon k alkoholismu.

Po válce se Hemingway dál věnoval literatuře, cestování a svému životu na Kubě. Jeho dům Finca Vigía byl místem, kde psal, přijímal návštěvy a uchovával rozsáhlou knihovnu i osobní sbírky.

Odchod z Kuby

Vítězství Fidela Castra v roce 1959 přineslo na Kubu zásadní politické změny. Hemingway zpočátku zůstával a udržoval kontakty s novým vedením. V červenci 1960 ale ostrov opustil a vrátil se do Spojených států. Vzhledem k rychle se zhoršujícím vztahům mezi Washingtonem a Havanou se už zpátky nepodíval. Přišel tak o prostředí, které bylo po mnoho let jeho skutečným domovem.

Zanechal tam svůj dům, knihy, osobní věci i milovanou loď Pilar. Odloučení od tohoto světa ještě prohloubilo jeho pocit, že ztrácí kontrolu nad vlastním životem.

Tělo a mysl vypovídají službu

Na přelomu padesátých a šedesátých let se Hemingwayův zdravotní stav výrazně zhoršoval. Jeho tělo neslo následky mnoha zranění a nehod. V roce 1954 přežil v Africe dvě vážné letecké havárie během dvou po sobě následujících dnů. Při první utrpěl těžká poranění, při druhé zranění hlavy, popáleniny a jiné komplikace. Už předtím prodělal řadu úrazů, včetně otřesů mozku. K tomu se přidávaly problémy s vysokým krevním tlakem, játry a dlouhodobým nadměrným pitím alkoholu. Někteří upozorňovali také na možnost dědičné hemochromatózy, poruchy metabolismu železa, která může při neléčení poškodit řadu orgánů a způsobovat únavu i další zdravotní obtíže.

Největším problémem se ale staly těžké deprese a zhoršující se kognitivní funkce. Hemingway, který byl celý život zvyklý na fyzickou aktivitu, dobrodružství a především na každodenní psaní, najednou nedokázal pracovat tak jako dříve. Ztrácel paměť, měl problémy se soustředěním a stále častěji se cítil pronásledovaný FBI.

Léčba bez efektu

V prosinci roku 1960 ho hospitalizovali na prestižní Mayo Clinic v Rochesteru v Minnesotě. Používal falešné jméno a jeho hospitalizace byla navenek prezentována jako léčba vysokého krevního tlaku. Ve skutečnosti se lékaři zabývali především jeho těžkou depresí.

Tehdejší psychiatrie měla k dispozici podstatně méně možností než dnes. Jednou z používaných metod byla elektrokonvulzivní terapie, tehdy běžně označovaná jako elektrošoková léčba.

Během první hospitalizace spisovatel podstoupil nejméně patnáct zákroků. V lednu 1961 ho propustili. Jeho stav se však nezlepšil natolik, aby se dokázal vrátit k běžnému životu. Léčba navíc měla nepříjemné následky. Zhoršenou pamět a schopnost soustředit se. Pro spisovatele, jehož identita byla neoddělitelně spjata s literární tvorbou, to představovalo mimořádně bolestivou skutečnost. Současně se stále vracel k přesvědčení, že ho FBI sleduje. Přátelé, kteří jeho obavy poslouchali, je považovali za součást nemoci. Neměli však úplně pravdu.

Nezdařená smrt

V dubnu 1961 se situace dramaticky vyhrotila. Jeho manželka Mary ho 21. dubna našla v předsíni domu v Ketchumu s brokovnicí v ruce. Hemingway měl zbraň a náboje na dosah a jeho jednání nasvědčovalo tomu, že chce ukončit svůj život. Mary ho dokázala přesvědčit, aby zbraň odložil. Zároveň pochopila, že domácí péče nestačí, a rozhodla se zajistit jeho návrat na Mayo Clinic.

Během cesty soukromým letadlem do Minnesoty se stalo něco, co ukazuje, jak vážný jeho stav byl. Letadlo přistálo v Rapid City v Jižní Dakotě, aby doplnilo palivo. Hemingway se na letištní ploše pokusil dostat se k roztočené vrtuli. Pilot včas zasáhl a motor zastavil. Za letu se spisovatel také snažil otevřít dveře letadla, manželka a lékař na palubě mu v tom ale zabránili.

Po příjezdu na kliniku ho umístili na uzavřené psychiatrické oddělení, kde podstoupil další sérii elektrošoků. Na konci června 1961 ho propustili a vrátil se do Ketchumu, už to byl ale úplně jiný člověk. Do konce života mu zbývalo jen několik dní.

Poslední ráno

Po návratu domů se nedokázal vrátit k životu, který znal. Jeho zdravotní stav zůstával velmi vážný a představa, že by znovu mohl normálně psát, se vzdalovala.

Dne 2. července 1961 brzy ráno už to nevydržel a svou brokovnicí se zastřelil. Ve svém domě v Ketchumu zemřel ve věku pouhých 61 let.

Zpočátku jeho smrt líčili jako nešťastnou nehodu při manipulaci se zbraní. Mary Hemingwayová tehdy sama vydala prohlášení, podle kterého šlo o nehodu. Později však bylo jednoznačně prokázáno, že spisovatel si vzal život úmyslně.

Odtajněný spis FBI

Příběh o spisovatelově stihomamu získal nový rozměr v osmdesátých letech, kdy se díky americkému zákonu o svobodném přístupu k informacím podařilo získat tajný spis, o jehož zveřejnění a rozbor se významně zasloužil literární historik Jeffrey Meyers, který v roce 1983 publikoval studii nazvanou Wanted by the FBI!

Dokument obsahoval 124 stran a pokrýval období od 8. října 1942 do 25. ledna 1974, tedy i třináct let po Hemingwayově smrti! Patnáct stran bylo zadrženo z důvodů národní bezpečnosti a čtrnáct z nich bylo téměř úplně začerněno.

V lednu 1961 agent FBI informoval vedení úřadu, že Hemingway je fyzicky i psychicky nemocný. Zpráva tak potvrzuje, že se o jeho zdravotní stav bezpečnostní složky zajímaly i v době jeho pobytu na Mayo Clinic.

Do jaké míry byl Ernest Hemingway obětí vlastní rozpadající se mysli, a jestli k jeho tragickému odchodu do jisté míry nepřispělo i sledování FBI, to už se přesně asi nikdy nedozvíme.

Zdroje:

https://www.denik.cz/kultura/sef-fbi-si-vedl-na-hemingwaye-slozku/

https://jacobin.com/2021/04/ernest-hemingway-ken-burns-docuseries-documentary-review-pbs-fbi

https://vault.fbi.gov/ernest-miller-hemingway

https://www.theguardian.com/books/2011/jul/03/fbi-and-ernest-hemingway

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ernest_Hemingway