Hlavní obsah

Siamská dvojčata z jižních Čech: Jedna ze sester otěhotněla a porodila chlapce, obě ženy ho kojily

Foto: Neznámý / Wikimedia Commons / volná licence

Josefa a Růžena Blažkovy

Josefa a Růžena Blažkovy vstoupily do dějin kvůli neuvěřitelné události. Růžena otěhotněla. Když v roce 1922 jedna ze sester onemocněla a chirurgové zvažovali jejich riskantní oddělení, Růžena řekla: „Jestliže Josefa zemře, nemám už pro co žít“.

Článek

Dne 20. ledna 1878 se v jihočeském Skrýchově u Opařan narodily dvě dívky, které přišly na svět jako srostlá dvojčata. Jejich těla byla spojena v oblasti pánve a dolní části páteře. V lékařské terminologii se tento typ označuje jako pygopagus.

Jejich anatomické spojení bylo natolik komplikované, že případné chirurgické oddělení nepřipadalo v tehdejší době reálně v úvahu. Každá měla vlastní hlavu, hrudník a končetiny, ale v dolní části těla byly jejich anatomické struktury propojené. Jejich pohyb proto vyžadoval neustálou spolupráci.

Pro rodiče musel být příchod takových dětí obrovským šokem. Medicína druhé poloviny 19. století neměla k dispozici prostředky, které by podobným dětem nabízely možnost bezpečného chirurgického oddělení. Jejich budoucnost byla nejistá a životní perspektivy omezené.

Rodiče se ovšem rozhodli, že jejich dcery nebudou pouze přežívat. Už v raném dětství je začali představovat veřejnosti. Z toho, co by dnes mohlo být vnímáno jako velmi problematické, se postupně stalo jejich povolání. Dvojčata se vydala na cestu, která je nakonec proslavila daleko za hranicemi.

Musely se naučit žít společně

Růžena a Josefa měly rozdílné povahy. Růžena byla společenská, temperamentnější a otevřenější mužům. Josefa byla údajně zdrženlivější a uzavřenější. Musely se naučit koordinovat chůzi, práci i běžné činnosti. Pohybovaly se však překvapivě dobře. Dokázaly chodit, cestovat a vystupovat před publikem. Jejich pohyb byl pochopitelně odlišný, ale postupně si vytvořily vlastní způsob, jak společně zvládat každodenní situace.

Dostalo se jim také domácího vzdělání. Učily se jazyky, hudbě a společenskému vystupování. Hovořily německy, francouzsky a anglicky, což jim později umožnilo komunikovat s publikem v různých zemích. Významnou součástí jejich programu byla hra na housle. Hudební vystoupení doplňovalo jejich samotnou přítomnost, která byla pro návštěvníky představení mimořádnou atrakcí.

Jejich život se postupně změnil v cestování mezi městy a zeměmi. Vystupovaly v divadlech, varieté a v dalších veřejných produkcích. Lidé přicházeli především proto, aby spatřili neobvyklá dvojčata, ale sestry se snažily nabídnout také skutečné umělecké vystoupení.

Na jedné straně získaly určitou ekonomickou nezávislost, poznaly svět a dokázaly si vybudovat život mimo malé jihočeské prostředí. Na straně druhé byly neustále vystavovány ponižující zvědavosti publika a stávaly se obchodním produktem.

Foto: Picryl.com / volné dílo

Takzvané Freak Show předvádějící různé tělesné anomálie byly kdysi velmi populární

Život na veřejnosti

Na přelomu 19. a 20. století už byly sestry Blažkovy známými osobnostmi. Jejich vystoupení přitahovala pozornost nejen u nás, ale také ve Francii a dalších evropských státech. Významnou roli v jejich kariéře sehrála Paříž, kde se podobná varietní představení těšila velké popularitě.

Sestry si postupně vybudovaly postavení, díky němuž mohly vyjednávat o honorářích a hospodařit s vydělanými penězi. Například za jedno vystoupení v hamburském divadle dostávaly 1500 marek. Zachovala se také fotokopie jejich vkladní knížky z roku 1912, na níž bylo uloženo přibližně 16 tisíc rakouských korun. Na tehdejší poměry šlo o značnou částku.

Sestry si zároveň uvědomovaly, že jejich kariéra nemůže trvat věčně. Cestování a vystupování bylo s přibývajícím věkem stále obtížnější. Proto myslely také na budoucnost v rodných Čechách. V Sepekově nedaleko železniční zastávky si nechaly postavit zájezdní hostinec Na Zastávce. Teb měl být jejich finanční jistotou pro dobu, kdy už nebudou schopné cestovat po světě. Výstavba hostince se datuje do roku 1911.

Společné tělo znamenalo značné komplikace. Když jedna chtěla odpočívat, druhá nemusela mít stejnou potřebu. Když se jedna zamilovala, druhá se musela vyrovnávat s tím, že to zasáhne do jejího životního prostoru a citů. Rozdílné povahy vedly také k hádkám. Novinář a reportér Egon Erwin Kisch, který se o sestry zajímal, zaznamenal některé podrobnosti jejich soukromého života. Z jeho líčení pocházejí tyto zprávy.

Jedna otěhotněla

V roce 1909 se Růžena zamilovala. Její partnerský vztah se stal předmětem zájmu veřejnosti i lékařů, protože případné těhotenství srostlých dvojčat představovalo něco, s čím tehdejší medicína neměla prakticky žádné zkušenosti.

Sestry měly pohlavní styk údajně pouze jednou, přibližně 20. července 1909. Obě s ním souhlasily, přestože citový vztah k muži měla především Růžena. K početí došlo prostřednictvím jejího reprodukčního ústrojí.

Identita otce zůstává problematická. Objevovaly se různé dohady. Někdy byl za otce označován jejich principál, jindy bohatý muž, který měl vztah se sestrami udržovat v tajnosti. Deník Blesk v roce 2012 přinesl variantu, že otcem byl voják Franz Dvořák.

Těhotenství přineslo zcela mimořádnou situaci. 12. dubna 1910 začaly Růženě porodní bolesri. Josefa je začala pociťovat až o několik dní později, 15. dubna. Dvojčata byla nakonec převezena do Prahy na kliniku profesora Kukuly. Lékaři museli řešit mimořádně komplikovaný případ. Nešlo jen o porod samotný, ale také o otázku, jakým způsobem může tělo ženy spojené s druhou dospělou osobou dítě bezpečně přivést na svět.

Dne 16. dubna 1910 porodila Růžena zdravého chlapce. Dostal jméno František, v zahraničních materiálech se objevoval také jako Franz nebo Franzl. Zpráva se rychle rozšířila do zahraničí. Pro lékařskou vědu šlo o výjimečnou událost. Francouzský antropolog Marcel Baudouin o ní v roce 1910 publikoval odbornou zprávu. Informoval, že jedna ze sester porodila dobře vyvinutého chlapce. Těhotenství a porod u takto anatomicky spojených dvojčat představovaly mimořádně vzácný jev.

Dvě matky pro jedno dítě

Ještě pozoruhodnější okolnost se objevila po porodu. Mateřská role se neomezila pouze na Růženu. Také Josefě se začalo tvořit mateřské mléko. Tento jev zaznamenal německý lékař Karl Basch v odborném periodiku v roce 1910. Jeho zpráva později zaujala také další odborníky, kteří se případem zabývali.

V roce 2005 se k Blažkovým vrátil britský fyziolog G. R. Hervey, který v odborném časopise upozornil, že jejich případ má význam nejen pro historii porodnictví, ale také pro poznávání hormonálního fungování lidského těla.

Pro veřejnost to byla senzace. Na některých pohlednicích se objevovaly společně s malým Franzlem jako dvě matky s jedním dítětem. Chlapec se pak stal součástí jejich života i veřejných vystoupení. V některých obdobích s nimi cestoval a byl představován divákům. Jeho dětství však nebylo jednoduché. Sestry nemohly trvale zajistit běžný rodinný život a jejich pracovní cesty znamenaly dlouhé odloučení.

Láska, tajemství a sporná svatba

Růžena se údajně chtěla za otce dítěte provdat, ale jejich sňatku bránily právní komplikace spojené s tělesným spojením s Josefou. Podle článku Blesku z roku 2012 se nakonec podařilo získat potřebný souhlas a Růžena se měla za Franze Dvořáka provdat. Muž údajně později padl v první světové válce v roce 1917 a Růžena si měla až do konce života ponechat jeho příjmení.

Je ovšem nutné rozlišovat mezi touto verzí a tím, co skutečně dokládají dobové prameny. Identita otce, právní okolnosti případného sňatku i samotné manželství nejsou v dostupných pramenech jednoznačně potvrzeny. Americké noviny z března 1922 sice psaly o Růženině manželovi, který měl být již po smrti, ale podrobnosti neznaly. Jisté je, že mateřství Růženy a Josefy představovalo mimořádnou událost a že jejich soukromý život byl pod neustálým dohledem novinářů a zvědavé veřejnosti.

Válka změnila jejich život

Válečné roky přinesly sestrám zásadní změnu. Zatímco před válkou cestovaly po Evropě a vydělávaly značné peníze, válečné události jejich možnosti výrazně omezily. Část tohoto období strávily v Čechách. Věnovaly se také svému hostinci v Sepekově, který představoval jejich zázemí a zdroj příjmů.

Někdejší sláva postupně slábla. Svět se změnil, lidé měli jiné starosti a poválečná společnost už nebyla tak hladová po varietních senzací jako před rokem 1914. Sestry přesto nechtěly rezignovat na život, který si vybudovaly. Stále měly zkušenosti, kontakty a jméno, které jim mohlo otevřít dveře k dalším vystoupením. V roce 1921 se proto rozhodly vyrazit do Spojených států, kde se chtěly vrátit k někdejšímu úspěchu.

Cestovaly přes italský Janov a jejich plavbu zachytily dobové fotografie. V Americe vystupovaly v rámci vaudevillových produkcí. Jejich vystoupení měla navázat na dřívější úspěchy, ale jejich životní cesta se pomalu blížila ke konci.

Poslední cesta v Chicagu

Na jaře 1922 se sestry nacházely v Chicagu. Jejich americké turné však přerušilo onemocnění. Růžena dostala zápal plic. Americké noviny popisovaly také žloutenku a následné zhoršení zdravotního stavu. Lékaři si uvědomovali, že situace je mimořádně nebezpečná. Pokud by jedna ze sester zemřela, druhá by mohla mít ještě určitou šanci na přežití. Zvažovali proto chirurgické oddělení jejich těl. Takový zákrok byl ale nesmírně riskantní. Ženy byly spojeny kostními a měkkými tkáněmi a to pro chirurgy představovalo velkou překážku.

Lékaři žádali o souhlas příbuzné, ti však operaci odmítli. Proti oddělení se stavěla také samotná Růžena. Podle zprávy deníku Glendale Evening News z 30. března 1922 měla lékařům říci: „Jestliže Josefa zemře, nemám už pro co žít.“

Tato slova vystihují povahu jejich vztahu. Přestože jejich soužití bylo komplikované, byly na sebe po celý život fixované. Růžena nechtěla přežít za cenu toho, že by její sestra zemřela. Dne 30. března 1922 přišel konec. Podle zprávy amerického tisku zemřela nejprve Josefa ve 2.25 hodin ráno. Růžena ji následovala pouhých sedm minut poté, ve 2.32 hodin. Bylo jim 44 let.

Co se stalo se synem

František zůstal po smrti matky a tety v péči příbuzných. Do Čech se vrátil společně s rodinou a jeho další život už nebyl spojen s veřejnými vystoupeními. Podle historických informací, které shromáždilo Milevské muzeum, vyrůstal u příbuzných v Bechyni. Vyučil se elektrikářem, oženil se a vedl poměrně obyčejný život. Zemřel ve věku 66 let.

Jeho matka a teta byly po smrti zpopelněny v Americe. Jejich bratr František a další příbuzní přivezli do vlasti urnu s jejich popelem. Ta byla uložena do rodinné hrobky na hřbitově v Sepekově.

Zájem o jejich těla údajně projevoval také americký impresário, který je chtěl získat pro další vystavování. Rodina to však odmítla. Zajímali se také lékaři, ale k převozu ostatků pro vědecké účely nakonec nedošlo.

Příběh přetrval

Růžena a Josefa Blažkovy patří k nejpozoruhodnějším případům srostlých dvojčat v historii evropské medicíny. Jejich příběh dnes připomínají dobové fotografie, pohlednice, novinové články a také předměty uložené ve sbírkách Milevského muzea. Růžena a Josefa zůstávají součástí české historie i světových dějin medicíny.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josefina_a_R%C5%AF%C5%BEena_Bla%C5%BEkovy

https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/siamska-dvojcata-skrychov-oparany-blazkovy.A170331_131615_budejovice-zpravy_khr?utm_

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0002937801386167?utm_source=chatgpt.com) · [Záznam v PubMedu](https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/11744915/?utm_

https://www.persee.fr/doc/bmsap_0037-8984_1910_num_1_1_7138?utm_

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC1142255/?utm_

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/03/The_Glendale_Evening_News_1922-03-30_%28IA_cgl_004648%29.pdf?utm_

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/173400/srostle-sestry-blazkovy-kdo-byl-otcem-jejich-ditete.html?utm_

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz