Článek
Já jsem tvé stáří
Stáří je smutné. Nemoci, bolesti, nezájem a nepochopení okolí, vidina blízké smrti. V pokročilém věku můžete být stokrát aktivní, mít koníčky i milující rodinu, ale ten úzkostný pocit, že život končí, se nedá obelhat. Většina starých lidí nemá takové štěstí, aby se mohli něčemu hezkému věnovat (zdravotní stav nebo finance jim to neumožňují), či aby se o ně někdo hodný a blízký postaral. Pokud se navíc shodou nešťastných okolností dostanou do zařízení, jakým prokazatelně byl ostravský Domov Slunečnice, zažívají peklo na Zemi.
Slunečnice není jediná
Ten případ zde nechci detailně rozebírat, jednak byl dostatečně popsán a zdokumentován a jednak by to bylo na samostatný článek. Pouze zmíním, že mě zprošťující verdikt soudu zabolel. Takových „pečovatelek“ (i pečovatelů), jakými byly dvě obžalované ze Slunečnice, totiž existuje mnohem víc. Ale, pokud je mi známo, jen v Ostravě se našla odvážná sociální pracovnice a korunní svědkyně, která se nebála tamní otřesné praktiky dotáhnout až před soud. V průběhu procesu však bohužel zemřela, jinak by možná rozsudek nebyl vůči obžalovaným tak milosrdný.
Rozmazlování klientů
Ani nemusíte mít někoho blízkého v zařízení pro staré a nemohoucí, aby se vám leccos špatného doneslo. Pracoval jsem v přímé obslužné péči, takže vím, že se jedná o systémové chyby, a zdaleka nejde jen o selhání jednotlivců.
Když například do domova důchodců přijde nějaký nový pracovník, který by chtěl dělat věci jinak a lépe ve prospěch klientů, velmi brzy se setká s odporem části personálu, který časem může přerůst až v šikanu. Příklad? Chcete třeba seniora dobře nakrmit, jenže to dost dlouho trvá. Staří lidé jsou pomalí a špatně polykají. Jeden oběd s nimi se může protáhnout i na 20 minut. A takových klientů musíte obsloužit třeba pět, takže pouhé krmení by vám v případě, že by všichni chtěli sníst celou porci, zabralo přes hodinu a půl. Jenže vy za chvíli musíte jít přebalovat, polohovat, převlékat postele, koupat, atd. A kolegové by vás „sežrali“, pokud byste krmili hodinu a půl. Začne to „přátelským“ upozorněním, že nesmíte klienty moc rozmazlovat. Jakmile v tom ale budete pokračovat, přijde očerňování z jejich strany a vše skončí vaším dobrovolným či nedobrovolným odchodem. Většina lidí se tomuto tlaku podvolí a rozmazlovat klienty brzy přestane. Naopak, začne je šidit.
Na starých lidech nikomu nezáleží
Tykání, nadávky, opovržení a v krajním případě i fyzické násilí. Není to nic, s čím byste se v domovech pro seniory nemohli setkat. Větami jako: „Zase ses posral!“ nebo „Fuj, ty smrdíš!“ neponižují klienty pouze ve Slunečnici. Zažil jsem to vícekrát, a i proto jsem raději z (a)sociálních služeb nakonec odešel. Viděl jsem, jak pečovatelka udeřila nespolupracující klientku, zažil jsem pána po mrtvici ponechaného bez pomoci. V jednom domově byla otřesná hygiena a kradlo se tam jídlo, v jiném se vyskytoval apatický personál, v dalším zase nevěnovali dostatečnou péči proleženinám, pročež několik klientů mělo v hýždích smradlavou díru jak vrata. Senioři jsou nedostatečně vyživováni, jejich pitný režim je zanedbáván. To ale není to nejhorší. Nejhorší je, že strádají duševně. Nikdo jim nenaslouchá, nikdo si s nimi nepovídá, nikdo o ně nejeví zájem. Není čas, co kdyby si náhodou začali moc vymýšlet, že? Příbuzní je nenavštěvují často, mají přece moc práce. Když tak se staví na chvíli s trsem banánů, nebo jen pro peníze. Chudáci důchodci si tak mnohdy přijdou úplně zbyteční a bohužel tomu tak i je. A to je pro ně mnohem větší utrpení, než když jim někdo nedá pořádně najíst, nebo se k nim chová neuctivě.
Co s tím?
Popravdě nevím. Je to stejné už spoustu let a možná i horší. Horší v tom, že se vyplýtvá spousta času a energie zbytečným papírováním, teoretizováním, individuálním plánováním, a opravdový zájem o člověka jde stranou. Ty sociální pracovníky, kteří by si snad s klienty chtěli i povídat, kolegové brzy eliminují. Například je pro začátek pomluví, že povídáním se ulévají od práce. Když toto nepomůže, učiní jim ze zaměstnání očistec mnoha jinými způsoby. Dobré pracovníky systém brzy semele, anebo odcházejí. Zůstává prostředí, v němž se senior cítí jako věc, jako houska na krámě. A veškeré snahy všelijakých pseudoodborníků na sociální práci se zcela míjejí účinkem. Tito lidé ve svých kancelářích vymýšlejí, jak má správná péče o staré, nemocné a bezmocné vypadat, a přitom vůbec netuší, co takový člověk potřebuje. V prvé řadě to, aby se k němu zaměstnanci nechovali jako stroje. Až potom nové ubrusy v jídelně nebo besedu s místní celebritou.
Anketa
Zdroj: autorský text a https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/soud-vynesl-verdikt-v-kauze-udajneho-tyrani-senioru-v-domove-slunecnice-20240110.html
