Článek
Po smrti matky ho zajímal už jenom rum a lidé v Kyjově ho měli tak trochu za zvíře, tvrdí v reportáži o Miroslavu Tichém režisér David Vondráček (který mi mimochodem už přes rok dluží rozhovor). Tichý nafotil tisíce žen, ale ženy ho prý nikdy nezajímaly. Životní příběh zpustlíka s uměleckou duší by pravděpodobně zůstal navždy zapomenut, kdyby z něj jistý Roman Buxbaum, Čechošvýcar, jehož rodiče se s Miroslavem Tichým přátelili, nevytloukl parádní kapitál.
Tichý
V 80. a 90. letech si Buxbaum oblíbil Tichého obrázky a rozhodl se, že bizarní kyjovskou figurku proslaví. Což se mu povedlo na maximum. V reportáži říká, že fotky, které se dnes prodávají za 5-10 tisíc EUR, „ležely venku na dvorku, autor po nich šlapal, žraly je myši a občas s nimi zapaloval v kamnech.“ Zhruba takto nějak si Miroslav Tichý vážil své fotografické práce. Pozdější sláva a bohatství šly zcela mimo něj. Nikdy nebyl na žádné své výstavě.
Odmítal se podrobovat vnějším tlakům a konvencím. Vlasy si nestříhal, nemyl se, oděv nosil pouze jeden. Když se roztrhl nebo prodřel, zalátal ho provázkem nebo drátem. Ve svém odmítání okolního světa byl důsledný. Nevystavoval své malby (vyjma několika raných výstav v padesátých letech) a později ani fotografie. Choval se k nim s náležitým despektem – fotky a malby se porůznu povalovaly v jeho domku, prášilo se na ně, bylo po nich šlapáno, svačil na nich. Spousta jich byla potrhaných a okousaných od myší či politých kávou. Na jeho obrazech se nacházela silná vrstva prachu, jejíž odstranění je bez restaurátorských postupu zřejmě nemožné. On sám si s tím poradil po svém. Když chtěl některý obraz někomu ukázat, přetřel jej vlhkým hadříkem. Pro své podivínství byl v době temného stalinismu 50. let terčem represí státních složek. Sám k tomu říkal: „Já jsem celý život za komunistů dbal na to, abych byl co nejmíň zavřený, a přesto jsem byl osm roků zavřený.“
To není pravda, byl pouze 6 měsíců ve vazbě, vše je zdokumentováno v archívu věznice Pankrác. K tomu pan Tichý dodává: „To bylo tak, já jsem dostal odsouzení na dvanáct měsíců a matka dostala strach, že když mě dají do výkonu trestu, že mě tam ti gauneři zabijou. Pak se domluvila s advokátem, aby mě z tama dostal. Tož, co udělal advokát? Advokát mě nechal vyšetřit od psychiatrů.“ V období kolem jeho odchodu ze studií došlo ke změnám jeho psychiky, pobýval delší dobu v psychiatrické léčebně v Opavě. On sám k tomu říkal: „Blázni jsou ti, kterých je míň.“
Narodil se v roce 1926 v Kyjově a v letech 1945–48 studoval Akademii výtvarných umění, kterou z politických důvodů nedokončil. V 50. letech se věnoval kresbě a malbě pod vlivem impresionismu a kubismu. V 70. letech se plně přeorientoval na fotografii. Aparáty i další příslušenství si sám vyráběl z nejrůznějších netypických součástek (např. plechovek, pivních zátek či skel brýlí). V drtivé většině byly objektem jeho fotografií nic netušící ženy, které snímal na ulicích či koupalištích. Pracoval „voyeurským“ způsobem, s fotoaparátem schovaným pod oděvem. V určitém okamžiku jej odkryl a bez pohledu do hledáčku a ostření stiskl spoušť. Proto mají jeho fotografie do běžného technického standardu obvykle velmi daleko.
Najdete mouchu pod zvětšovákem?
Kupoval 60milimetrové filmy, a aby ušetřil, stříhal je na dva pruhy. Aparáty byly (až na jeho první, který zdědil po otci) zásadně vlastní výroby. Vyráběl si je pro potěchu, a protože ho to bavilo, nikoliv z nedostatku financí. Své fotografie (i s odstupem mnoha let) někdy „vylepšoval“ tužkou (zvýraznil kontury). Snímky pořizoval fotoaparátem většinou schovaným pod svetrem. Ve vhodném okamžiku aparát odkryl a stiskl spoušť, aniž by se díval hledáčkem. Říkal, že tímto způsobem „trefí i vlaštovku v letu.“ Jeho fotografie jsou přesvětlené nebo podsvětlené, nedoostřené, negativy poškrábané. Někdy mu pod zvětšovák sedla moucha, ale s tím si hlavu nelámal. Za sebe mohu říct, že díky vskutku netradiční fotografické technice a přístupu mají jeho obrázky cosi do sebe. Ale jaký je názor odborníka?
„Jsem trochu na rozpacích, slyšel jsem názory, že je to příklad dokonale zvládnuté kurátorské manipulace, která význam amatérského autora z Kyjova, fotografujícího primitivními aparáty dívky na koupališti nebo při nakupování, přeceňuje. Druzí jej obdivují jako spontánní, úžasný objev,“ říká přední český teoretik fotografie Vladimír Birgus. A dodává: „Nejsem si jist, jestli je případ rozostřených nevyretušovaných snímků od Miroslava Tichého ten, kvůli němuž se bude měnit historie české fotografie.“
První autorova výstava se uskutečnila v roce 2004 v Seville, o rok později v Curychu. Roku 2005 byl Tichý na prestižním festivalu fotografie ve francouzském Arles vyhlášen Objevem roku. V České republice byly Tichého práce poprvé k vidění v roce 2006 v Brně. Miroslav Tichý zemřel v dubnu roku 2011 v Kyjově.
Zdroje:
https://vltava.rozhlas.cz/miroslav-tichy-ten-tajemny-predmet-touhy-5083305
https://www.idnes.cz/kultura/vytvarne-umeni/zemrel-miroslav-tichy-prosluly-skandalni-fotograf-a-voyeur.A110413_150412_vytvarneum_ob
https://share.google/LAJjoBGNTm5eWPT2q
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/fotograf-miroslav-tichy-vyroci-smrti-kyjov.A210412_603126_brno-zpravy_krut#google_vignette
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Tich%C3%BD
