Článek
Beringova úžina mezi Aljaškou a Sibiří byla v polovině osmdesátých let 20. století hranicí dvou supervelmocí, které na sebe mířily jadernými zbraněmi. Mezi americkým ostrovem Malý Diomedes a sovětským Velkým Diomedem je vzdálenost pouhých 4,3 kilometru a vody kolem ostrovů celoročně dosahují teplot blížících se bodu mrazu.
Drtivá většina lidí by do takové vody nevlezla, pro třicetiletou americkou dálkovou plavkyni Lynne Coxovou to však byla životní výzva. Už jako teenagerka překonala Lamanšský průliv v rekordním čase a zvládla i studené vody kolem mysu Dobré naděje nebo Cookova průlivu. Myšlenka přeplavat Beringovu úžinu mezi USA a Sovětským svazem se v její hlavě zrodila už v roce 1976. Trvalo však více než jedenáct let, než dokázala prorazit hradbu byrokracie obou států. Americké úřady jí účast zpočátku vymlouvaly a Sověti na žádosti o povolení vstupu do jejich hraničního pásma buď neodpovídali vůbec, nebo reagovali zamítnutím.
Lynne se však nevzdávala. Odesílala dopisy sovětským velvyslanectvím, sportovním svazům i vědeckým institucím. Postupně získávala podporu diplomatů i vědců, kteří v jejím pokusu viděli unikátní příležitost. Lynne cítila, že sport může dokázat to, v čem politika selhala.
Připravovala se v chladných vodách Tichého oceánu a čekala na den, kdy sovětská strana vydá souhlasné stanovisko. V srpnu 1987 to konečně vyšlo. V Sovětském svazu probíhala glasnosť a perestrojka vedená Michailem Gorbačovem, která otevírala dveře novým iniciativám. Dopis Lynne Coxové se souhrou okolností dostal až na nejvyšší sovětská místa.
Když na Aljašku konečně dorazil dálnopis z Moskvy, šlo se na start. Sovětské úřady oficiálně povolily americké občance vstoupit na území Velkého Diomedu, který do té doby sloužil výhradně jako přísně střežená sovětská vojenská základna.
„Když mi řekli, že Moskva dala zelenou, nemohla jsem tomu věřit. Najednou to nebylo jen o tréninku, ale byla to skutečnost. Věděla jsem, že mám před sebou nejstudenější vodu svého života,“ vzpomínala Lynne v rozhovoru pro americký deník The New York Times.
Přípravy musely proběhnout v bleskovém tempu. Na ostrově Malý Diomedes se shromáždila výprava složená z eskymáckých průvodců, lékařského týmu a několika novinářů. Aljašští Inuitové, kteří na ostrově žili po generace, plavkyni důrazně varovali. Znali zrádné proudy a věděli, že voda o teplotě okolo 3 °C dokáže lidské tělo znehybnit během okamžiku. Coxová se přesto rozhodla plavat bez neoprenového obleku pouze v obyčejných plavkách, plavecké čepici a brýlích.
Skok do tekutého ledu
Ráno 7. srpna 1987 zahalila Beringovu úžinu mlha. Teplota vzduchu se pohybovala těsně nad bodem mrazu a voda měla zničujících 3,8 °C. Místní obyvatelé pomohli Lynne sestoupit po ostrých kamenitých březích. V momentě, kdy se ponořila do vody, utrpěla šok. Voda byla tak studená, že okamžitě způsobovala ostrou bolest.
„Bylo to, jako když do vás někdo zabodne tisíce ledových jehel najednou. Prvních pět minut jsem bojovala jen o to, abych dokázala pravidelně dýchat a nepřepadla mě panika,“ popsala Coxová pro stanici BBC.
Po jejím boku jely malé doprovodné čluny, na nichž seděli lékaři a inuitští navigátoři. Zkušený lékařský doprovod bedlivě sledoval každý její zaběr. V případě, že by došlo k nekontrolovanému poklesu tělesné teploty nebo srdeční zástavě, byli připraveni ji okamžitě vytáhnout. Lynne se musela soustředit na rychlé a rytmické tempo, aby její svaly vytvořily dostatek tepla k udržení životně důležitých orgánů.
Beringovo moře
Souboj s proudy a mlhou
Kromě zimy byly velkým nebezpečím také nepředvídatelné mořské proudy. Beringova úžina funguje jako úzký průliv mezi dvěma oceány a voda v ní proudí obrovskou rychlostí. Mlha navíc zhoustla natolik, že viditelnost klesla na pouhých několik metrů.
Navigátoři na doprovodných lodích měli obrovské problémy udržet správný směr. Každá odchylka znamenala kilometry navíc v ledové vodě, což mohl být rozdíl mezi přežitím a tragédií. Lynne ztrácela cit v prstech na rukách i na nohách a její rty zmodraly.
„Vnímala jsem, jak mi tělo tuhne. Vnímání času se úplně ztratilo. Viděla jsem jen mlhu, šedé vlnobití a kousky ledu, které kolem mě plavaly. Věděla jsem ale, že pokud zastavím byť jen na deset sekund, chlad mě udolá,“ řekla Coxová novinářům.
Její unikátní fyziologie hovořila v její prospěch. Lékaři už dříve zjistili, že má ideální rozložení tělesného tuku, které funguje jako přirozená izolace, a její tělo dokáže při extrémní zátěži efektivně pumpovat teplou krev do organismu. Přesto po hodině a půl plavby prodělala obrovskou krizi. Její tělesná teplota klesla k hranici hypotermie. Lékaři ji průběžně kontrolovali pomocí speciální kapsle, kterou spolkla. Přístroj v kapsli vysílal na loď údaje o její tělesné teplotě. Lynne si všimla, že má na ramenou červené skvrny. Snažila se plavat rychleji, aby vytvářela více tepla, než kolik její tělo spotřebovávalo.
Po dvou hodinách se z mlhy konečně vynořily siluety skalisek ostrova Velký Diomedes. Sovětská strana dodržela slovo. Na nepřístupném pobřeží nestáli ozbrojení strážci, ale delegace složená ze sovětských představitelů, lékařů, novinářů a místních obyvatel. Po 2 hodinách a 5 minutách extrémní fyzické i psychické zátěže Lynne Coxová vystoupila na břeh. Její tělesná teplota klesla na nebezpečných 34 °C a nohy ji tak tak udržely.
„Když jsem se dotkla sovětské půdy, lidé na břehu mě chytili za ruce. Měli na sobě tlusté zimní kabáty a usmívali se. Přinesli teplé deky a horký čaj. V tu chvíli zmizely všechny politické hranice,“ vzpomínala Coxová v rozhovoru pro časopis Sports Illustrated.
Sovětští důstojníci a oficiální hosté ji přivítali jako hrdinku. Na břehu měli připravený stan s vytápěním, kde se jí ihned ujali lékaři. Navzdory přísným bezpečnostním protokolům byla atmosféra na místě přátelská.
Zázrak bez neoprenu
Výkon Lynne Coxové udělal mezi odborníky obrovský dojem. Do té doby převládal názor, že delší pobyt v takto studené vodě bez ochranného neoprenu povede k bezvědomí a následné smrti. Lékaři, kteří Lynne vyšetřovali bezprostředně poté, co doplavala, zjistili, že její schopnost termoregulace byla zcela mimořádná. Vůlí i fyzičkou dokázala přimět své tělo udržet životní funkce v extrémních podmínkách.
„To, co Lynne předvedla v Beringově úžině, posunulo hranice toho, co jsme považovali za fyziologicky možné," uvedl po události americký sportovní fyziolog William Keatinge pro list The Guardian. „Její tělo fungovalo jako dokonalá termostatická jednotka.“
Její pokus se stal předmětem řady vědeckých studií zabývajících se hypotermií, přežitím v extrémních podmínkách a adaptací lidského těla na mráz. Výsledky výzkumu byly později využity například při vývoji nových postupů pro záchranu osob z potopených lodí v arktických oblastech.
Rezonovalo to ve Washingtonu
Diplomatický efekt plaveckého dobrodružství Lynne Coxové se projevil o několik měsíců později. Ve Washingtonu se konal historický summit, na kterém americký prezident Ronald Reagan a sovětský vůdce Michail Gorbačov podepsali přelomovou smlouvu o likvidaci raket středního a kratšího doletu.
Během slavnostního přípitku v Bílém domě Michail Gorbačov překvapil přítomné hosty i novináře, když ve svém projevu zmínil právě odvahu mladé americké plavkyně.
"Loni v létě trvalo odvážné americké dívce jménem Lynn Coxová pouhé dvě hodiny, než přeplavala vzdálenost oddělující naše dvě země. V televizi jsme viděli, jak upřímné a srdečné bylo setkání našich lidí s Američany, když vystoupila na sovětský břeh. Svou odvahou ukázala, jak blízko k sobě naše dva národy mají," prohlásil tehdy Michail Gorbačov, což zaznamenaly deníky po celém světě.
Michail Gorbačov, kterého kdysi znal nejen celý Dlabačov
Reaganův přípitek se soustředil na vztahy obou mocností a na právě podepsanou smlouvu o likvidaci raket. Zdůraznil, že navzdory zásadním rozdílům mohou Spojené státy a Sovětský svaz spolupracovat a že jejich společnou odpovědností je řešit spory mírovou cestou.
Po historickém úspěchu se Lynne Coxová rozhodně nestáhla do ústraní. Heroický výkon jí přinesl mezinárodní pozornost. Ve své další kariéře pokračovala v mimořádně náročných plaveckých výpravách a stále více se zajímala také o to, jak mohou její výkony přispět k překonávání politických a společenských bariér.
V říjnu 1994 se připravovala na symbolickou plavbu přes Akabský záliv, jehož vody omývají pobřeží Izraele, Egypta a Jordánska. Svým počinem chtěla podpořit mírové úsilí na Blízkém východě. V rozhovoru pro deník Los Angeles Times tehdy vysvětlovala, že jí nejde pouze o sportovní úspěchy, ale také o možnost přispět k tomu, aby lidé dokázali žít bez válek a vzájemné nenávisti.
V roce 2004 Coxová vydala knihu, v níž popsala své nejvýznamnější plavecké výpravy a zkušenosti z ledových vod. Vzpomínala v ní také na přeplavání Beringova průlivu. V osobním životě zažila krušné období. Během poměrně krátké doby přišla o otce, matku i svého milovaného labradora Codyho. K bolestným ztrátám se přidaly vážné zdravotní problémy. Coxovou postihlo život ohrožující srdeční onemocnění, které výrazně omezilo její pohyb. Žena, která byla po desetiletí zvyklá překonávat sportovní i lidské hranice, se najednou musela vyrovnat s tím, že má problém i s obyčejnou chůzí.
Zkušenosti z tohoto období zachytila v knize Swimming in the Sink, která vyšla v roce 2017. Tentokrát šlo o osobní vyprávění o nemoci, zranitelnosti, ztrátách a hledání cesty dál. Lynne Coxová se nadále věnuje psaní, přednáškám a vzdělávacím aktivitám.
Odkaz lidskosti
To, že přeplavala Beringovu úžinu, je jedním z nejpozoruhodnějších příběhů sportovní historie i mezinárodní diplomacie. Lynne Coxová dokázala propojit dva světy v době, kdy to mnohým připadalo nemožné.
„Chtěla jsem ukázat, že hranice, které nás dělí, jsou často jen v našich hlavách a na mapách,“ napsala Lynne Coxová ve své autobiografické knize Swimming to Antarctica. „Když jste v té vodě, spoléháte se jen na vlastní síly a na lidi, kteří na vás čekají na druhém břehu. Nezáleží na tom, jaká vlajka na tom břehu vlaje.“
Zdroje:
https://www.nps.gov/people/lynne-cox.htm?hl=cs-CZ
https://www.swimmingworldmagazine.com/news/30-years-ago-today-how-lynne-cox-eased-cold-war-tensions-by-swimming/?hl=cs-CZ
https://timesofindia.indiatimes.com/world/us/at-15-lynne-cox-broke-the-english-channel-record-for-men-and-women-at-30-after-an-11-year-wait-for-permission-she-swam-through-38f-water-from-alaska-to-the-soviet-union/articleshow/133277843.cms?hl=cs-CZ
https://www.history.com/this-day-in-history/august-7/lynne-cox-swims-into-communist-territory
https://www.bbc.com/news/magazine-19149829
https://en.wikipedia.org/wiki/Lynne_Cox
https://www.theguardian.com/books/2005/jul/31/biography.features1
