Článek
Yasuo Takamatsu pracoval jako šofér a úředník. Jeho o pět let mladší manželka nastoupila v pátek 11. března 2011 na ranní směnu v bance ve městečku Onagawa. To leží v úzké zátoce, která je obklopena strmými kopci, jež přístav chrání před nepřízní počasí, jenže v případě tsunami se z něj stane smrtící trychtýř.
Ve 14:46 místního času zasáhlo tichomořské pobřeží Japonska zemetřesení o síle 9,1 stupně. V Onagawě trvaly nejsilnější otřesy téměř šest minut. Budova banky, kde Yuko pracovala, se sice nezřítila, ale všichni věděli, že další nebezpečí hrozí z moře. Podle evakuačních plánů se zaměstnanci vydali na střechu dvoupodlažní betonové budovy. V tu chvíli ještě věřili, že její výška a konstrukce jim poskytnou bezpečí. Mořská vlna, která se řítila k zálivu, však překonala historická maxima a tím pádem i ochranné valy postavené v minulých desetiletích. Na pobřeží zazněly sirény a mobilní sítě kolabovaly, jak se lidé zoufale snažili spojit se svými blízkými.
Pouhých pár minut předtím, než se do zálivu přivalila první ničivá vlna, odeslala paní Yuko svému muži textovou zprávu: „Chci jít domů.“ Byla to poslední slova, která od ní dostal. Vlna, jež zasáhla Onagawu, kvůli trychtýřovitému efektu dosáhla výšky přes 18 metrů a převalila se přímo přes střechu banky. Téměř všechen personál, který tam čekal na evakuaci, byl smeten do dravého proudu. Voda zničila více než 80 procent celé Onagawy. Město se proměnilo v pustinu plnou bahna a trosek.
V prvních dnech a týdnech po katastrofě zavládl chaos. Yasuo procházel dočasná shromaždiště obětí, provizorní márnice i ruiny města. Sledoval záchranáře z Japonských sil sebeobrany, kteří bagry a těžkou technikou odstraňovali nánosy sutin. Když se záchranářské čety konečně dostaly k základům zdevastované banky, našly v troskách několik osobních věcí zaměstnanců, mezi nimi i mobilní telefon Yuko.
Yasuo telefon převzal, pokusil se ho doma vysušit a dokonce se mu podařilo jej zprovoznit. V konceptech SMS zpráv objevil ještě druhou zprávu, kterou Yuko napsala těsně před nárazem vlny: „Tsunami je obrovská.“ Tato zpráva už kvůli výpadku sítě neodešla. Nyní Yasuovi potvrdila hrůzu posledních sekund manželčina života. Nejvíc mu v hlavě utkvělo její přání, že „chce jít domů“. Vzal si to k srdci jako úkol, který musí za každou cenu splnit.
Dva roky na souši
Pátrání po obětech katastrofy trvalo měsíce. Yasuo prohledával okrajové části Onagawy, pobřežní útesy i místní skládky, kam těžká technika svážela tuny sutin vybagrovaných z centrální části města. Všude, kde objevil kusy oblečení, zkoumal, zda by nemohly patřit Yuko.
Japonské úřady postupně identifikovaly stovky těl, ale s přibývajícím časem šance na nález na souši klesaly k nule. V celé zasažené oblasti zůstávalo nezvěstných přes 2 500 lidí. Yasuo věděl, že masa vody, která smetla banku, strhla většinu obětí do oceánu. Pokud měla jeho žena někde být, pak nejspíše na mořském dně.
Dva roky po tragédii, v roce 2013, učinil zásadní životní krok. V 56 letech se stal členem potápěčského centra High Bay v Onagawě, které vedl zdatný instruktor Masayoshi Takahashi. Do té doby neměl žádné zkušenosti s potápěním a moři se spíše vyhýbal.
Výcvik v chladných vodách Tichého oceánu byl extrémně náročný i pro mladé sportovce. Teplota vody u pobřeží Mijagi se v zimních měsících blížící k nule a viditelnost často nepřesahuje metr či dva. Také podmořské proudy bývají nevyzpytatelné. Yasuo se musel naučit základy fyziky potápění, zvládání dekompresních stavů, obsluhu potápěčského obleku a krizové postupy při ztrátě orientace v zakalené vodě. K tréninku přistupoval velmi disciplinovaně. Po měsících intenzivního výcviku, v létě roku 2013, získal oficiální certifikát a v září uskutečnil svůj první samostatný ponor.
Onagawa po ničivém tsunami v roce 2011
Pátrání pod hladinou
Onagawský záliv se po tsunami změnil. Jeho dno hluboké od 10 do 30 metrů pokryla silná vrstva bahna a sedimentu, do níž tsunami vrhla tisíce tun materiálu – zbytky automobilů, střechy domů, elektrické vedení, osobní věci i celé kontejnery.
Bez ohledu na roční období vyrážel Yasuo do vody dvakrát až třikrát do měsíce. Než se ponořil, pokaždé zkontroloval neoprenový oblek, dvě tlakové lahve, podvodní svítilnu, páčidlo, rýč a síťované tašky připravené na případné nálezy. Pod vodou se pohyboval pomalu a trpělivě, těsně nad dnem, kde usazeniny prohledával ručně nebo pomocí malého rýče.
Během svého pátrání nacházel nespočet věcí. Rodinná alba, peněženky s doklady, šperkovnice, dětské hračky i kusy oblečení. Každý z těchto předmětů očistil, zdokumentoval a předal policii k identifikaci. Chtěl tak vnést alespoň trochu světla a útěchy do životů ostatních rodin, které katastrofa zasáhla. Po jeho milované Yuko i přes veškerou snahu stále nebylo ani stopy.
Roky plynuly a pátrací akce státních orgánů postupně utichly. Japonská pobřežní hlídka přesto pokračovala v provádění pravidelných měsíčních průzkumů v nejvíce zasažených oblastech. Yasuo Takamatsu se stal neoficiálním, ale plnohodnotným členem těchto pátracích týmů. Profesionální záchranáři a potápěči ho přijali mezi sebe a vytvořili s ním spojenectví. Zatímco oni měli sonary a vybavení, Yasuo jim poskytoval informace, například o tom, kde přesně stály budovy před katastrofou. Profesionálové oceňovali jeho vytrvalost a odhodlání.
Příběh, který oslovil svět
S přibývajícími lety se z osobního zápasu jednoho muže stal celosvětově známý symbol oddanosti. O Yasuově příběhu vznikly dokumentární filmy i novinové reportáže. V roce 2026, u příležitosti 15. výročí katastrofy, zdokumentoval štáb BBC World Service jeho v pořadí již 763. ponor. Kamery zachytily dnes již skoro sedmdesátiletého muže, jak si na pobřeží v Onagawě obřadně připravuje výstroj, kontroluje regulátor tlaku a noří se do chladné vody zálivu.
I přes více než 760 ponorů a stovky hodin strávených na dně moře se tělesné pozůstatky Yuko nenašly. Pravděpodobnost je po 15 letech minimální. Yasuo si to plně uvědomuje. Přesto odmítá s potápěním skončit. Pátrání je pro něj cosi jako duchovní cesta. Pod hladinou moře cítí k Yuko největší blízkost.
„Dokud se mohu hýbat a dýchat, budu se potápět,“ říká. „Slib, který jsem si na základě její zprávy dal, stále platí. Chci ji přivést domů.“
Zdroje:
https://www.bbc.com/audio/play/p0nxn0b0
https://www.nytimes.com/2016/08/07/magazine/the-lost-ones.html
https://www.scmp.com/news/people-culture/article/3275496/i-want-go-home-final-wish-missing-japan-tsunami-wife-haunts-searching-husband?hl=cs-CZ
https://www.milwaukeeindependent.com/articles/diving-darkness-story-yasuo-takamatsus-search-missing-wife/?hl=cs-CZ
https://timesofindia.indiatimes.com/relationships/15-years-later-japanese-man-still-dives-into-tsunami-waters-for-missing-wife-she-might-be-nearby/articleshow/134377677.cms?hl=cs-CZ
