„Odteď letadlu velí islám!“ Ikonická fotka vysmátých únosců vznikla díky polechtání pilota

​Na podzim roku 1980 Turecko připomínalo papiňák těsně před výbuchem. Zemi v září převzala vojenská junta generála Kenana Evrena, ulice ovládala armáda, platil zákaz vycházení a politické čistky nabíraly na obrátkách. Atmosféra strachu se dala krájet i na palubách civilních letadel.

Dne 14. října 1980 na lince z Mnichova do Ankary (s mezipřistáním v Istanbulu) odstartoval Boeing 727 společnosti Turkish Airlines. Středozemní moře zůstávalo hluboko pod mraky, když se z přední části kabiny ozval křik.

Čtyři mladí muži, příslušníci radikální islamistické skupiny napojené na Stranu národní spásy, povstali ze svých sedadel. V rukou se jim zaleskly zbraně. Do té doby poklidný let se v sekundě změnil v noční můru.

​Únosci nepašovali zbraně ve dvojitých dnech kufru. Vydlabali masivní výtisk arabského slovníku (koránu se ze zřejmých důvodů nedotkli) a do jeho útrob ukryly pistole a střelivo. V roce 1980 většina letišť neměla tak pokročilé rentgenové technologie jako dnes.

​Čtveřice namířila zbraně na letušky a vyrazila dveře do pilotní kabiny. Požadavek zněl: změnit kurz. Cílem neměla být Ankara, ale Írán, kde před rokem zvítězila islámská revoluce vedená ajatolláhem Chámeneím. Odtud se chtěli únosci přesunout do Afghánistánu a připojit se k protisovětskému džihádu. Pro pasažéry začaly hodiny pekla, kdy o jejich životě rozhodovala skupina fanatiků s prstem na spoušti.

​Coşkun Aral vstupuje do hry

​Mezi vystrašenými cestujícími seděl šestadvacetiletý muž, který na rozdíl od ostatních nepropadl panice. Coşkun Aral byl mladý, ale už tehdy neobyčejně ostřílený fotoreportér pracující pro turecký tisk i mezinárodní agentury. Měl za sebou fotografování krvavých pouličních střetů v Istanbulu a jeho novinářský instinkt převážil nad pudem sebezáchovy.

​Zatímco většina lidí se snažila být co nejvíc nenápadná, Aral přemýšlel, jak se dostat s fotoaparátem do centra dění. Věděl, že pokud zůstane sedět na místě, přijde o životní fotky.

​Pomalu, s rukama nad hlavou a s profesionálním klidem v hlase, oslovil jednoho z únosců. Místo proseb o milost začal vyjednávat. Argumentoval jednoduše: pokud chtějí únosci světu sdělit své poselství a protestovat proti turecké vojenské juntě, potřebují někoho, kdo jejich čin zdokumentuje. Potřebují novináře. Únosci nejdřív odmítli, ale později si to rozmysleli a jeden z nich odvedl Arala do kokpitu.

​V přeplněném kokpitu

​U řízení seděl vlevo kapitán letu, po jeho pravici druhý pilot a za ním u svého panelu palubní inženýr. Na sklopném sedadle přímo za kapitánem seděl pilot mimo službu. Právě nad ním stál vůdce únosců a tlačil hlaveň revolveru přímo do jeho krku.

​Napětí v kabině bylo na zbláznění. Letadlo nemělo dostatek paliva pro přímý let do Teheránu a kapitán se z předního sedadla snažil vyjednat mezipřistání na jihovýchodě Turecka. Aral postupoval opatrně. Každý pohyb fotoaparátu musel hlásit, aby si únosci nemysleli, že sahá po zbrani.

„Únosce namířil pistoli pilotovi na krk a ten chlap zareagoval, jako by ho někdo lechtal. Všichni jsme byli napjatí, ale v tu chvíli jsme se nedokázali ubránit smíchu. A ten smích se objevil na fotografii,“ vysvětlil Aral, jak vznikl ikonický snímek.

​Tlak, který v kokpitu panoval, na moment polevil. Vznikl tak snímek, který vypadá jako fotomontáž nebo momentka z bláznivé komedie: Únosce v civilním oblečení se usmívá od ucha k uchu, zatímco v ruce svírá zbraň namířenou na posádku. Kapitán i jeho kolegové se smějí spolu s ním. Z fotografie sálá zvláštní směsice úlevy, šílenství a čirého černého humoru.

​Aral udělal ještě několik snímků, než ho únosci poslali zpět. Měl v rukou černobílý film, na němž byl zachycen výjev, kdy se hranice mezi obětí a pachatelem na vteřinu rozpustila ve smíchu.

​Dramatické události v Diyarbakıru

​Letadlo nakonec kvůli docházejícímu palivu muselo přistát na letišti v Diyarbakıru na jihovýchodě Turecka. Únosci věřili, že po natankování budou moci pokračovat do Íránu. Turecká vojenská junta však neměla v úmyslu vyjednávat ani ukázat slabost.

​Letiště bylo neprodyšně uzavřeno tanky a vojenskými jednotkami. Vyjednávání trvala dlouhé hodiny a protáhla se do noci. Vojáci vymysleli plán: pod záminkou doplňování paliva a jídla získat čas a připravit zásah.

​V brzkých ranních hodinách zahájily turecké speciální síly bleskový útok na letadlo. Kabinou se ozvala střelba, třaskavé granáty a křik. Během několika minut byli všichni čtyři únosci zneškodněni a zatčeni. Zraněno bylo několik cestujících, ale nikdo nezemřel. Rukojmí byli zachráněni.

​

Pro Coşkuna Arala drama přistáním nekončilo. V porevolučním Turecku, kde platilo stanné právo, se vojenská policie s nikým nemazlila. Když speciální síly prohledávaly letadlo a našly novináře s plnou brašnou filmů, který se volně pohyboval mezi únosci, okamžitě padlo podezření.

​Aral byl označen za pátého člena skupiny únosců. Místo toho, aby mohl vyvolat své snímky a odeslat je do redakce, skončil v poutech.

​Následovaly čtyři dny tvrdých výslechů v cele předběžného zadržení. Vojáci odmítali věřit, že by mu únosci dovolili jen tak fotografovat. Teprve po intenzivním tlaku vedoucích představitelů novinářských asociací, výpovědích zachráněných pilotů a prověření jeho novinářské minulosti byl Aral bez obvinění propuštěn na svobodu. Film v jeho brašně zásah armády naštěstí přežil.

​Snímek, který obletěl svět

​Jakmile se Aral dostal z vězení, vyvolal negativy. Fotka usmívajícího se únosce v kokpitu byla okamžitě převzata mezinárodními agenturami a objevila se na titulních stranách prestižních deníků a časopisů po celém světě, včetně SIPA Press, Time nebo Newsweeku.

​Jediná fotografie přes noc proměnila šestadvacetiletého tureckého mladíka v uznávanou světovou fotografickou hvězdu. Otvřela mu dveře do nejnebezpečnějších konfliktů světa. V následujících letech a dekádách pokrýval války v Libanonu, Íráku, Afghánistánu i Jugoslávii.

​Slavná fotografie z paluby letu Diyarbakır dodnes připomíná situaci, kdy humor a chladná hlava dokázaly na okamžik odzbrojit i teroristy.

Zdroje:

https://www.utterlyinteresting.com/post/the-hijacking-where-everyone-smiled-co%C5%9Fkun-aral-s-surreal-scoop?hl=cs-CZ

https://www.reddit.com/r/OldSchoolCool/comments/1ljdnyf/a_historic_photo_taken_during_the_1980_turkish/

https://www.vintag.es/2025/07/coskun-aral-diyarbakir-hijack.html?hl=cs-CZ&m=1

https://en.wikipedia.org/wiki/Co%C5%9Fkun_Aral