Článek
Každý mluví o odvaze Tank Mana, ale málokdy se mluví o řidiči tanku. V autoritářském režimu, který aktivně střílel do civilistů, ho ten řidič odmítl přejet. Tím, že zastavil, riskoval vlastní život
Červen roku 1989 se do čínských dějin zapsal krvavým písmem. Masakr na náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) v Pekingu byl vyvrcholením téměř dvouměsíčních celonárodních protestů vedených především studenty, kteří požadovali demokratické reformy, svobodu slova a boj proti korupci.
Protesty začaly v dubnu 1989 po smrti reformního politika Chu Jao-panga. Postupně se rozrostly do obrovských rozměrů a na náměstí vzniklo stanové městečko, kde studenti drželi i hladovky. Ve vedení Komunistické strany Číny vyhrálo tvrdé křídlo v čele s Těng Siao-pchingem a premiérem Li Pchem.
Dne 20. května 1989 bylo v Pekingu vyhlášeno stanné právo. Armáda sice dostala rozkaz vyklidit náměstí už koncem května, ale obyvatelé Pekingu a dělníci stavěli barikády v ulicích a vojáky blokovali, takže k zásahu došlo až o dva týdny později.
Vedení režimu poslalo do hlavního města odhadem 180 000 až 300 000 vojáků Lidové osvobozenecké armády z různých vojenských okruhů; mimo jiné i proto, aby se předešlo neposlušnosti místních posádek. Zásah začal v pozdních večerních hodinách 3. června.
Většina obětí nezahynula přímo na samotném náměstí, ale v okolních ulicích a bulvárech, zejména na západní třídě Čchang-an a u křižovatky Mu-si-ti. Obyvatelé Pekingu se snažili vojenské konvoje zastavit vlastními těly a barikádami.
Výsadkáři a pěchota vybavená útočnými puškami AK-47 začali střílet do davu ostrými náboji. Do města vjela obrněná vozidla a tanky, které prorážely barikády a drtily vozidla i lidi v cestě. Na některých místech se dav bránil házením kamenů, zápalných lahví a zapalováním vojenských vozidel. Několik vojáků bylo upáleno ve zničených transportérech.
Studentský protest na náměstí Nebeského klidu, 2. června 1989
Dne 4. června kolem jedné hodiny ranní se tanky a vojáci dostali na náměstí Nebeského klidu a celé ho obklíčili. Zhruba v půl čtvrté ráno zahájili zástupci studentů vyjednávání s armádními veliteli, aby umožnili zbytku protestujících odejít.
Ve čtyři hodiny ráno na náměstí zhasla světla a z rozhlasu zazněly výzvy, aby všichni okamžitě opustili prostor. O půl hodiny později se světla znovu rozsvítila a armáda začala postupovat. Vojáci stříleli do vzduchu i do davu, ničili stanové městečko a symbol protestů – sochu Bohyně demokracie.
Většina ze zbývajících tisíců studentů opustila náměstí v sevřeném kordonu kolem páté hodiny ranní přes jižní bránu. I během ústupu však tanky v přilehlých ulicích, např. u křižovatky Liou-li-čchao, najížděly do lidí. Jednotlivé střety a střelba v ulicích Pekingu pokračovaly ještě během celého 4. června a v následujících dnech.
Přesný počet obětí dodnes není znám kvůli striktní cenzuře ze strany čínské vlády, která tvrdila, že zemřelo zhruba 200 civilistů a několik desítek příslušníků bezpečnostních složek. Odhady Červeného kříže, zahraničních novinářů, diplomatů a studentských vůdců se však pohybují od několika stovek až po 2 600 až 3 000 mrtvých; nejvyšší známý dobový odhad britského velvyslance hovořil o nejméně 10 000 mrtvých. Počet zraněných šel do tisíců. Po masakru následovala vlna zatýkání, poprav a čistek ve společnosti i uvnitř komunistické strany.
Tank Man
Dne 5. června, pouhý den po drastickém potlačení protestů, se na liduprázdné Třídě Věčného míru odehrála neuvěřitelná scéna. Kolona tanků opouštěla náměstí a náhle jí do cesty vstoupil muž, který jako by se právě vracel z nákupu. Jeho přítomnost na prázdné víceproudé silnici působila téměř surrealisticky a zrovna tak se jevilo jeho chování zdokumentované v tomto videu.
Kdo byl tento odvážný muž, který se rozhodl postavit čínské armádě? Mnoho novinářů, historiků i tajných služeb se pokoušelo odhalit jeho identitu, avšak výsledky zanechaly více otázek než odpovědí. Britský tisk brzy po události přišel se jménem Wang Wej-lin a označil ho za devatenáctiletého studenta. Toto jméno se rychle rozšířilo po celém světě, ale nikdy to nebylo oficiálně potvrzeno ani vyvráceno čínskými úřady či nezávislými zdroji. Pro západní svět se stal anonymním hrdinou, ikonou bez konkrétní tváře a minulosti. „Mužem před tankem“ nebo také „Tank Manem“.
Výzkumníci se dodnes přou, zda šlo o studenta, který přežil noční masakr, nebo o obyčejného dříče z Pekingu, v němž pohled na tanky projíždějící jeho městem probudil náhlý vzdor. Tank Manem mohl být kdokoliv.
Když se vedoucí tank pokusil muže objet, on udělal několik kroků do strany a opět mu naběhl do cesty. To se několikrát opakovalo. Tank nakonec zastavil a vypnul motor. V tu chvíli muž udělal něco ještě neuvěřitelnějšího — vylezl na obrněné vozidlo a pokusil se promluvit s posádkou. Záběry ukazují, jak gestikuluje a mluví k vojákům.
Po chvíli slezl zpět na silnici a pokračoval v blokování. Drama vyvrcholilo, když odněkud přiběhla skupina lidí (podle některých šlo o přihlížející civilisty, podle jiných o tajné policisty v civilu), kteří muže odvedli pryč. Celý incident trval jen několik minut a vy ho můžete vidět v tomto videu.
Pekingská křižovatka, kde se odehrál incident mezi neznámým mužem a kolonou tanků
Jak vznikly ikonické záběry
Hlavní fotografie, které se zapsaly do historie, pocházejí z balkonů hotelu Beijing, odkud měly zahraniční tiskové agentury výhled na přístupovou cestu k náměstí. Fotografové jako Jeff Widener z Associated Press nebo Charlie Cole z Newsweek pracovali pod obrovským tlakem, čínská tajná policie jim prohledávala pokoje a zabavovala materiály.
Jeff Widener musel fotografovat s poškozeným vybavením a nedostatkem filmu, který mu nakonec do hotelu propašoval americký turista. Aby zachránil kinofilm, schoval ho do nádržky na toaletě nebo do ponožky. Charlie Cole použil podobnou taktiku. Než mu policie prohledala pokoj, ukryl negativ v koupelně. Díky jejich vynalézavosti a odvaze byly snímky a videozáznamy propašovány z Číny a do 24 hodin zaplavily titulní strany světových deníků.
Proslulý fotograf Jeff Widener v Řecku v roce 2010
Reakce světových mocností
Krvavé potlačení protestů vyvolalo po celém světě vlnu nevole a odsouzení. Událost přišla v době, kdy ve východní Evropě slábla moc Sovětského svazu a svět doufal v demokratizaci východního bloku. Masakr v Pekingu tyto naděje na čas brutálně rozbil.
Americký prezident George H. W. Bush okamžitě odsoudil zásah čínské armády a USA pozastavily prodej zbraní i vojenské kontakty s Čínou, zmrazily bilaterální jednání na vysoké úrovni a nabídly prodloužení víz čínským studentům pobývajícím v Americe, aby se nemuseli vracet do vlasti.
Evropské společenství uvalilo na Čínu okamžité zbraňové embargo, které v mnoha ohledech přetrvalo desetiletí. Současně byly zmrazeny hospodářské pomoci a diplomatičtí zástupci byli z Pekingu dočasně odvoláni.
Sovětský vůdce Michail Gorbačov, který Peking navštívil jen několik týdnů před masakrem, reagoval zdrženlivě s ohledem na probíhající diplomatické sbližování, vyjádřil však lítost nad oběťmi. V zemích východní Evropy, včetně Československa, vzbudily události vlnu solidarity mezi disidenty.
Tank Man v popkultuře coby graffiti
Druhá strana barikády
Při pohledu na legendární záběry se veškerá pozornost soustředí na Tank Mana, muže v bílé košili s nákupními taškami. Mnozí však upozorňují na dalšího bezejmenného hrdinu: řidiče vedoucího tanku. V kontextu událostí ze 4. června, kdy velení armády dalo jasné rozkazy k vyčištění náměstí za použití jakýchkoliv prostředků, projevil tento neznámý voják značnou odvahu, když odmítl neozbrojeného muže přejet. Opakovaně se ho pokoušel objet, aby zabránil tragédii. Vzhledem k tomu, v jakém režimu sloužil, podstupoval obrovské riziko — neuposlechnutí rozkazu a selhání při zásahu mohlo znamenat vojenský soud či popravu. Identita tohoto řidiče zůstává stejně neznámá jako identita samotného Tank Mana a jeho osud nebyl nikdy veřejně popsán.
Velká čínská cenzura
Co se pak stalo s Tank Manem? To je záhada. Spekuluje se o okamžité popravě tajnou policií, doživotním uvěznění, ale i o tom, že se mu podařilo zmizet v davu a dožít v anonymitě na venkově či v zahraničí. Čínští představitelé se k jeho osudu vyjadřovali jen velmi zřídka, v roce 1990 tehdejší generální tajemník Ťiang Ce-min tvrdil, že muž „nebyl zabit“, žádný důkaz však nepředložil.
Zatímco ve světě se fotografie stala ikonou, v Čínské lidové republice ji „vaporizovali“. Oficiální propaganda označila události roku 1989 za „protirevoluční nepokoje“. S nástupem internetu vytvořila Čína systém cenzury, který blokuje výrazy jako „4. červen“, „Tchien-an-men“ nebo jakékoliv narážky na Tank Mana. Celá nová generace Číňanů o existenci tohoto hrdiny vůbec neví.
Tank Manův odkaz
Čin neznámého hrdiny se stal univerzální metaforou pro boj jednotlivce proti opresivnímu státnímu aparátu. Fotografie byla nespočetněkrát reprodukována na plakátech, v uměleckých dílech i v popkultuře po celém světě.
Tank Man zůstává trvalým připomenutím, že touhu po svobodě a lidské důstojnosti nelze rozdrtit ani pásy nejtežších tanků.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Tank_Man
https://edition.cnn.com/interactive/2019/05/world/tiananmen-square-tank-man-cnnphotos/
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/cina-protesty-covid-komunismus.A221129_134239_zahranicni_mchm
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/masakr-na-namesti-nebeskeho-klidu_2106041354_pj
https://www.britannica.com/biography/Tank-Man
https://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_na_n%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD_Nebesk%C3%A9ho_klidu
https://youtu.be/YeFzeNAHEhU?si=xQlP9Xsuho5ZbtxF
