Článek
Julius Rosenberg a Ethel Greenglassová vyrůstali v chudinských čtvrtích manhattanského Lower East Side v prostředí přeplněných činžáků, imigrantských komunit a hospodářské krize třicátých let. Oba byli potomky židovských přistěhovalců z východní Evropy a oba toužili po spravedlivějším světě.
Julius byl nadaný, tichý mladík, který vystudoval elektrotechniku na City College of New York, která v té době proslula jako líheň mladých radikálů a intelektuálů. Ethel byla o tři roky starší, měla ambice stát se operní pěvkyní, ale realita všedního dne ji donutila pracovat na pozici sekretářky v balírenské firmě.
Byla to právě ona, která se aktivně angažovala v odborech a vedla stávku švadlen. Potkali se v roce 1936 na jednom z dělnických shromáždění a spojila je nejen vzájemná náklonnost, ale především hluboká víra v komunistickou myšlenku.
Pro část generace vyrůstající v době Velké hospodářské krize neznamenal komunismus hrozbu, ale naději. Sovětský svaz vnímali jako zemi, která porazila nezaměstnanost a která se dokázala postavit nastupujícímu fašismu v Evropě.
V roce 1939 se Julius a Ethel vzali. V té době ještě netušili, že jejich politický idealismus brzy přeroste v nebezpečnou hru, ze které už nebude návratu.
Verbování pro Moskvu
Spojené státy v roce 1941 vstoupily do druhé světové války a Julius Rosenberg pracoval jako civilní inženýr pro spojovací vojsko americké armády. Měl přístup k tajným projektům, vojenským radarům i výzkumu letectví. Vnímal Sovětský svaz jako klíčového spojence v boji proti Hitlerovi a pociťoval frustraci z toho, že Washington nesdílí se Stalinem své nejmodernější technologie.
Právě v této době byl osloven a naverbován sovětskou rozvědkou NKVD. Jeho řídícím důstojníkem se stal Alexandr Feklisov. Julius se ukázal jako mimořádně schopný a iniciativní operativec. Nešlo mu o peníze, odmítal jakékoliv finanční odměny kromě úhrady nezbytných výdajů. Hnala ho ryzí ideologie.
Brzy sám vytvořil a řídil špionážní síť složenou z mladých inženýrů a vědců, které znal z univerzity. Patřili sem lidé jako Joel Barr či Alfred Sarant. Tato skupina předala Moskvě tisíce stránek přísně tajných dokumentů: plány bezkontaktních zapalovačů pro dělostřelecké granáty, radarové systémy i dokumentaci k nejnovějším stíhacím letounům. Julius koordinoval předávání mikrofilmů a schůzky se sovětskými kurýry po celém New Yorku.
Zásadní zvrat v činnosti skupiny nastal ve chvíli, kdy byl mladší bratr Ethel, David Greenglass, odveden do armády a odvelen do pouště v Novém Mexiku, přesněji do Los Alamos. Tedy na místo, kde pod hlavičkou projektu Manhattan nejlepší mozky světa v přísném utajení konstruovaly první atomovou bombu.
Hlavní brána projektu v Los Alamos v roce 1943
Jakmile se o tom Julius dozvěděl, vycítil neopakovatelnou příležitost. Za pomoci Ethel přemluvil Davidovu ženu Ruth, aby odcestovala do Nového Mexika a získala svého manžela pro špionáž. David Greenglass, který pracoval v Los Alamos jako mechanik při výrobě vysoce přesných forem pro roznětky atomové bomby, souhlasil.
V průběhu let 1944 a 1945 předal Juliu Rosenbergovi a sovětskému kurýrovi Harrymu Goldovi náčrtky implozní roznětky, ručně psané poznámky a seznamy vědců pracujících na bombě.
Když Sovětský svaz v srpnu 1949 odpálil v kazašské stepi svou první atomovou pumu, pro Spojené státy to byl zlý sen. Americké tajné služby předpokládaly, že Moskva bude mít bombu nejdříve v polovině 50. let. Bylo jasné, že v projektu Manhattan ryl krtek.
Los Alamos v Novém Mexiku
Kódové jméno VENONA
Klíčem k odhalení atomových špiónů se stal přísně tajný projekt VENONA – monstrózní operace americké dešifrovací služby, které se podařilo prolomit část šifrovaného depešního kanálu sovětského konzulátu v New Yorku. I když dešifrování trvalo roky, počátkem roku 1950 začala jména a krycí adresy dávat smysl.
Prvním úlovkem byl teoretický fyzik Klaus Fuchs, německý emigrant pracující v britské a americké atomové komisi. Fuchs se po zatčení v Londýně přiznal a dovedl vyšetřovatele ke svému americkému kurýrovi Harrymu Goldovi. Gold následně ukázal na Davida Greenglasse.
Když FBI v červnu 1950 zatkla Greenglasse, smyčka kolem Julia Rosenberga se definitivně zatáhla. Sice se pokusil zorganizovat útěk členů své sítě přes Mexiko do Sovětského svazu (některým, jako Joelu Barrovi, se skutečně podařilo zmizet za železnou oponu), sám však New York opustit nestihl. Dne 17. července 1950 si pro něj FBI přišla do jeho bytu. O necelý měsíc později byla zatčena i jeho žena Ethel. To byl krok, který měl sloužit jako drsná páka na jejího muže.
Julius po zatčení
Soudní proces
Proces s manžely Rosenbergovými začal 6. března 1951 na Manhattanu a probíhal v atmosféře naprosté společenské hysterie. V Koreji zuřila válka, země prožívala vrchol tzv. „rudého strachu“ pod taktovkou senátora Josepha McCarthyho a Američané se reálně obávali jaderného napadení.
Žaloba, vedená prokurátorem Irvingem Saypolem a jeho mladým, dravým pomocníkem Royem Cohnem, postavila celý případ na svědectví klíčových svědků Davida Greenglasse a jeho ženy Ruth. Greenglass u soudu tvrdil, že to byla právě Ethel Rosenbergová, která na psacím stroji v manhattanském bytě přepisovala jeho rukopisné poznámky o atomové bombě pro sovětské kurýry.
Obhájce Emanuel Bloch zvolil pasivní taktiku. Rosenbergovi se odvolali na Pátý dodatek americké ústavy a odmítli vypovídat o své příslušnosti ke Komunistické straně USA. V očích poroty i veřejnosti to však působilo jako přiznání viny.
Dne 29. března 1951 byla porota nekompromisní: vinni ve všech bodech obžaloby. Soudce Irving Kaufman o týden později vynesl rozsudek, který otřásl světem – trest smrti pro oba manžele. Kaufman ve svém odůvodnění zašel tak daleko, že Rosenbergovým připsal odpovědnost i za oběti války v Koreji.
Ethel po zatčení
Celosvětový protest a mlčení v Bílém domě
Rozsudek smrti vyvolal vlnu nevole po celé planetě. V Paříži, Londýně, Římě i Buenos Aires ulice zaplavily tisíce demonstrantů. Pro levicové intelektuály a lidskoprávní aktivisty se Rosenbergovi stali symbolem americké politické perzekuce a novodobého „honu na čarodějnice“.
Za milost pro manžele a především pro Ethel, která byla matkou dvou malých chlapců – Michaela (8) a Roberta (4) – se přimlouvaly nejvýznamnější osobnosti doby. Albert Einstein, Jean-Paul Sartre, Pablo Picasso, ale i papež Pius XII. zaslali do Washingtonu osobní výzvy. Poprava ženy, jejíž přímá účast na špionáži nebyla přesvědčivě dokázána, přišla mnoha právním odborníkům jako nepřiměřeně krutá.
Veškeré žádosti o milost však narazily. Bílý dům nejdříve v režii Harryho S. Trumana a následně nově zvoleného prezidenta Dwighta D. Eisenhowera zůstal neoblomný. Eisenhower ve své reakci uvedl, že vyzrazení atomových tajemství mohl být čin, který v budoucnu odsoudí k smrti miliony nevinných lidí, a proto USA nemůže ukázat slabost.
Jaderná exploze na střelnici Alamogordo v Novém Mexiku, přibližně 300 km od Los Alamos
Poslední hodiny v Sing Sing
Pátek 19. června 1953. Do západu slunce a počátku židovského šabatu zbývaly poslední hodiny. Ve věznici Sing Sing na břehu řeky Hudson bylo vše připraveno k vykonání rozsudku.
Julius a Ethel strávili své poslední momenty psaním dopisů svým synům. Vzkázali jim, aby byli hrdí na své rodiče, kteří si zachovali svou čest a přesvědčení. V osm hodin večer byl do popravčí komory přiveden Julius Rosenberg. Po dávce tří elektrických šoků ho prohlásili za mrtvého.
O pár minut později vstoupila do místnosti Ethel. Byla klidná, oblečená v jednoduchých šatech. Když se usadila do křesla s názvem Old Sparky, kat zapnul proud. Její srdce však nepřestalo bít ani po obvyklém cyklu. Byly zapotřebí další dvě dávky elektrického proudu, než lékař konstatoval smrt. Poprava Ethel Rosenbergové se stala jedním z nejstrašnějších výjevů v historii americké justice.
Věznice Sing Sing
Odtajněné archivy
Po desetiletí zůstával případ Rosenbergových velmi kontroverzním tématem. Jejich synové, které později adoptoval básník Abel Meeropol, věnovali většinu života snaze očistit jména svých rodičů.
Zásadní zlom přinesla až 90. léta 20. století, pád Sovětského svazu a odtajnění spisu VENONA i záznamů KGB. Výsledky přinesly konečné rozuzlení, které uspokojilo i zklamalo obě strany sporu.
Julius Rosenberg byl skutečně sovětským špiónem. Řídil rozsáhlou a nebezpečnou síť. I když informace o atomové bombě od Greenglasse nebyly pro Sověty tak zásadní, jak tvrdila obžaloba (Klaus Fuchs předal Moskvě mnohem pokročilejší vědecká data), Julius předal SSSR obrovské množství kritických vojenských technologií.
Ethel Rosenbergová byla nevinná v rozsahu, za který byla popravena. O aktivitách svého muže věděla a morálně je podporovala, ale sama nebyla operativní špiónkou ani nekódovala zprávy.
Největší odhalení přinesl v roce 2001 sám David Greenglass. Před svou smrtí přiznal, že u soudu křivě svědčil. Přiznal, že si příběh o Ethel přepisující poznámky na psacím stroji vymyslel pod tlakem prokurátora Roye Cohna, aby uchránil před vězením svou vlastní manželku Ruth.
Ethel Rosenbergová se tak stala rukojmím amerického právního systému. Žalobci ji poslali na elektrické křeslo jako kalkul – věřili, že strach o život manželky donutí Julia promluvit a vyzradit další jména. Julius však promluvit odmítl a došlo k nejhoršímu.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Julius_and_Ethel_Rosenberg
https://www.eisenhowerlibrary.gov/research/online-documents/julius-and-ethel-rosenberg?hl=cs-CZ
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/jste-horsi-nez-vrazi-manzele-rosenbergovy-popravili-na-vyroci-svatby-167726
https://plus.rozhlas.cz/manzele-rosenbergovi-kdyz-obzaloba-musi-mlcet-6512946
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/spion-julius-a-ethel-rosenberg-usa-sovetsky-svaz-poprava.A230614_142713_zahranicni_ihav/foto
https://www.reflex.cz/clanek/historie/119432/byli-popraveni-manzele-rosenbergovi-spioni-a-zradci-nebo-byli-obeti-justicniho-lynce.html
