Článek
Toho rána přišel do kabiny nezvykle klidný a místo klasického „Koho dneska sejmu?“ položil otázku: „Bratři, kdo z vás dnes potřebuje obejmout?“ V tu chvíli si spoluhráči mysleli, že jde o nový druh psychologické války. Když ale následně začal rozdávat letáčky s nápisem „Miluj bližního svého (i když má puk)“, bylo jasné, že se něco děje.
Gudasův přerod nezačal na ledě. Začal ve chvíli, kdy se z něj poprvé v kariéře stal divák. Osudovým bodem zlomu byla pětizápasová stopka, kterou dostal poté, co nevybíravým faulem kolenem zranil hvězdu NHL Austona Matthewse. Zákrok ukončil soupeři sezonu a nejslavnější hokejovou ligu donutil jednat – přišel trest, maximální možný. Pět zápasů ticha a rozjímání pro Gudase.
„První den jsem nevěděl, koho trefit,“ měl prý říct Radko. „Bylo to nesnesitelné. A tak jsem začal trefoval vlastní myšlenky.“
Seděl doma a místo nárazů slyšel jen hukot ledničky a tikot nástěnných hodin, to bylo na zbláznění. Pustil si proto sestřih svých best of popravčích zákroků, protože v domě nebyl nikdo, koho by mohl seřezat, všichni odešli do práce. A v tom se to stalo. Najednou neviděl hokej, ale téměř existenciální dokument o agresi, která přestala dávat smysl. Gudas nejprve pocítil silnou úzkost, hned nato ale i jakési osvícení a nakonec i hlubokou úlevu, prozření a radost.
Druhý den začal číst Bibli, kterou si objednal na internetu. A téměř okamžitě zapochyboval a přehodnotil svůj dosavadní špatný život. Vzpomněl si na jeden obzvlášť krutý moment – koleno na koleno, ticho haly, hráč na zemi. Nato si dlouho prohlížel ruce. Ty ruce, které rozdávaly jenom rány a bolest. Jako by právě sám sobě hodil obě rukavice.
„A co když respekt není bolest?“ zeptal se nahlas. Nikdo neodpověděl. Dnes se v rámci hnutí Gudas Priest (kněz Gudas) traduje, že v tu chvíli spadla helma z věšáku. Znamení, že nový prorok je na světě.
Skutečná zkouška víry přišla až po návratu na led. Jakmile se Anaheim Ducks znovu střetli s Toronto Maple Leafs, bylo jasné, že to nebude mít klidný průběh. Hokej si totiž pamatuje a splácí dluhy. Už po třech vteřinách zápasu to přišlo. Max Domi shodil rukavice a šel si pro něj. Gudas neuhnul. Neutekl. Neopětoval. Jen stál a nechal se mlátit. Zatímco ostatní viděli bitku, Gudas prožíval rituál. Každá rána byla přijetím viny. Každý úder očistou. Musel přijmout trest, který povýšil na filozofii.
„Dřív jsem bolest rozdával,“ řekl později. „Teď ji přijímám.“ Hnutí Gudas Priest se nezrodilo v kostele ani v šatně, ale v těch pěti zápasech ticha a v bitce, kterou odmítl vyhrát (video zde).
Příznivci kněze Gudase dnes věří, že skutečný hokej nezačíná vhazováním, ale pokorou. A že největší vítězství není poslat soupeře k ledu, ale nechat se srazit a pochopit proč.
Rozhodčí však nově řeší nevídaný problém – jak klasifikovat dobrovolné přijetí faulu. NHL zatím zvažuje zavedení nového trestu: „přílišná pokora – 2 minuty“.
Gudasova nová církev má už i první dvě přikázání:
Nezfauluješ bližního svého, leda by tě o to požádal.
Kdo do tebe hokejkou, ty do něj modlitbou.
Statistiky ukazují, že Gudas má nyní méně trestných minut, ale více modřin než kdy dřív. „Je to proces,“ říká klidně. „Dřív jsem rozdával rány, teď sbírám zkušenosti.“
Podle zákulisních informací už o něj projevil zájem Vatikán. Zvažuje se totiž nová funkce: patron hokejových hříšníků a ochránce těch, kteří dostali úder a nepochopili proč.
A co bude dál? Spekuluje se, že příští krok bude ještě radikálnější. Gudas údajně uvažuje o tom, že začne rozhodčím přiznávat vlastní fauly, o které ho soupeři požádali. Pokud se to potvrdí, může to být konec hokeje, jak ho známe.
Ale jak říká sám zakladatel hnutí: „Nejde o vítězství. Jde o to odejít z ledu s čistým svědomím… a maximálně s otřesem mozku.“
Haleluja!
Autorský aprílový text s využitím: https://www.denik.cz/hokej/nhl-radko-gudas-faul-auston-matthews-anaheim-toronto-pomsta-max-domi-bitka.html
