Článek
Loď, která neměla selhat
Costa Concordia patřila k nejluxusnějším plavidlům své doby. Postavili ji v loděnici Fincantieri v italském Janově, na vodu byla spuštěna v roce 2005 a do služby vstoupila o rok později pod společností Costa Crociere.
Měřila přibližně 290 metrů na délku a 35,5 metru na šířku, na palubě mohla nést více než 3 700 cestujících a přes 1 000 členů posádky. Celkem měla 17 palub.
Byla vybavena moderními navigačními systémy, stabilizátory a kompletní bezpečnostní výbavou včetně záchranných člunů pro všechny na palubě.
Interiér připomínal plovoucí resort – restaurace, divadlo, bazény, wellness, kasino i nákupní galerie. Stala se symbolem masového turismu na moři.
Od roku 2006 operovala především ve Středomoří, na trasách mezi Itálií, Francií, Španělskem a Chorvatskem. Přestože se objevily drobné incidenty, například výpadky proudu, její reputaci zásadně nepoškodily.
Osudná plavba
Dne 13. ledna 2012 večer loď vyplula z přístavu Civitavecchia na běžnou sedmidenní plavbu. Kapitán Francesco Schettino však změnil kurz.
Rozhodl se pro tzv. sail-by salute – blízký průjezd kolem ostrova Giglio, aby pozdravil obyvatele a pobavil cestující. Manévr byl ale příliš riskantní.
Trup lodi narazil na podmořský útes. Vznikla trhlina dlouhá desítky metrů. Voda začala proudit do strojovny i dalších systémů. Loď se začala silně naklánět.
Bezprostředně po nárazu bylo jasné, že situace je vážná. Výpadek proudu zpomalil evakuaci a chaos na palubě se stupňoval.
Noc paniky
To, co mělo být klidným večerem, se během vteřin změnilo v boj o přežití. Loď se otřásla, světla zablikala a lidé začali chápat, že nejde o běžnou technickou závadu.
„Seděli jsme u večeře, když se loď prudce zachvěla. Talíře létaly ze stolů, lidé padali ze židlí,“ vzpomínala jedna z pasažérek.
Posádka situaci zpočátku zlehčovala: „Říkali nám, že jde o výpadek proudu. Ale loď se pořád nakláněla. Věděli jsme, že nám neříkají pravdu,“ uvedl další přeživší.
Chodby zaplnily davy lidí.
Viděl jsem matku, jak drží dítě a křičí. Lidé skákali do vody. Byla to panika
Evakuace se změnila v boj s časem i fyzikou. Nakloněná loď znemožňovala spouštění některých člunů.
„Kapitáne, vraťte se!“
Krátce po půlnoci zazněl hovor, který obletěl svět. Důstojník italské pobřežní stráže křičel na kapitána:„Vraťte se na loď! Okamžitě! Jsou tam lidé!“
V přepisech zazněla i slavná věta: „Vada a bordo, cazzo! … Okamžitě se vraťte na palubu a převezměte velení evakuace.“
V médiích se objevila i v anglické verzi jako: „Get the fuck back on board!“
Schettino se nevrátil. Místo toho loď opustil v jednom z prvních člunů. Tvrdil, že do něj spadl, a dostal se na břeh. Tento krok vyvolal ostrou kritiku veřejnosti i médií, která ho začala označovat jako „Captain Coward“ (kapitán zbabělec).
Kapitán Schettino s příznačným nomen omen
Smrt a zodpovědnost
Evakuace trvala více než šest hodin. Přestože většina lidí byla zachráněna díky člunům, vrtulníkům a záchranným složkám, 32 osob zemřelo – 27 pasažérů a 5 členů posádky. Někteří zahynuli při pádu, jiní utonuli, další zůstali uvězněni v převrácené lodi.
„Nezabili nás jen skály. Málem nás zabila lidská chyba,“ shrnul jeden z přeživších.
Vyšetřování ukázalo na zásadní chyby kapitána i krizového řízení. Evakuace byla vyhlášena pozdě, pokyny byly nejasné a stovky lidí zůstaly na palubě ve chvíli, kdy se loď potápěla.
Schettino byl obviněn z mnohonásobného zabití z nedbalosti, opuštění lodi a nebezpečného řízení. Po havárii se psychicky zhroutil. Podle lodního kaplana Raffaela Maleny ho krátce po nehodě objal a několik minut mu zoufale plakal na rameni.
Tento kněz zároveň ocenil statečnost posádky, která i přes strach pomáhala ostatním, a kritizoval některé cestující za to, že více řešili ztrátu cenností než lidské životy. Sám loď opouštěl mezi posledními a předtím se v kapli modlil za co nejméně obětí.
Sebevědomí, risk a pád
Schettino, narozený v roce 1960 v námořnické rodině, měl dlouhou kariéru. Kolegové ho popisovali jako schopného, ale také jako člověka, který rád riskuje.
Po katastrofě se stal symbolem selhání.U soudu tvrdil „Udělali jsme maximum, co bylo možné.“
Vyšetřovatelé oponovali:„Kapitán opustil loď, zatímco na palubě byli ještě lidé. To je neomluvitelné.“
Nakonec byl odsouzen k více než 16 letům vězení. Během soudního řízení se Schettino hájil různě – od tvrzení, že zpoždění v oznámení polohy byl omyl, až po snahu svalit vinu na posádku či technické problémy.
V únoru 2014 mu soud povolil vrátit se na vrak lodi u ostrova Giglio kvůli expertize. Přijel do přístavu, oblékl si záchrannou vestu a pod dohledem vyšetřovatelů se účastnil kontroly.
Později uvedl: „Chtějí ukázat, že jsem slabý, stejně jako před dvěma lety. Není to pravda! Chci ukázat, že jsem gentleman, ne zbabělec. Jeho obhajoba však veřejnost ani kritiky nepřesvědčila.
Jak to viděl svět
Katastrofa zaplnila titulní stránky světových médií. The Guardian psal o „chaosu a selhání velení“. CNN o „šokujícím porušení pravidel“. Corriere della Sera o „morálním selhání kapitána“. Le Monde o „tragédii lidské arogance“. Der Spiegel o kapitánovi, který „ztratil kontrolu – nad lodí i nad sebou“.
Média se shodla: nešlo jen o nehodu, ale o řetězec fatálních rozhodnutí.
Dědictví katastrofy
Po katastrofě následovala jedna z nejnáročnějších vyprošťovacích operací v historii. V roce 2014 byla loď vzpřímena a odtažena zpět do Janova, kde byla sešrotována.
Ztroskotání Costa Concordia vedlo k zásadním změnám v námořní dopravě. Byla zpřísněna bezpečnostní pravidla, evakuační postupy i odpovědnost kapitánů.
Tragédie se stala varováním, jak nebezpečná může být kombinace arogance, risku a špatného rozhodnutí.
Zdroje:
en.wikipedia.org/wiki/Costa_Concordia_disaster
novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-kapitane-vratte-se-na-lod-narizovala-marne-pobrezni-straz-142347
aljazeera.com/news/2014/2/27/costa-concordia-captain-boards-ship-wreck
denik.cz/ze_sveta/soud-povolil-kapitanu-schettinovi-navrat-na-lod-costa-concordia-20140225.html
