Článek
Nacisté netušili, jak se jmenuje. Říkali jí zkrátka „Kulhající dáma“. Tato Američanka s dřevěnou protézou místo levé nohy dokázala pod nosem třetí říše vybudovat jednu z nejefektivnějších odbojových sítí druhé světové války.
Zlomený sen
Virginia Hall se narodila v roce 1906 v Baltimoru do zámožné rodiny. Byla to nespoutaná, nesmírně inteligentní žena, která mluvila plynně čtyřmi jazyky a snila o kariéře diplomatky. Osud jí však uštědřil krutou ránu. Během lovu v Turecku v roce 1933 nešťastnou náhodou postřelila vlastní nohu. Kvůli sněti jí lékaři museli amputovat levou končetinu pod kolenem.
Virginia se však odmítla vzdát. Své nové dřevěné protéze začala familiárně říkat „Cuthbert“. Když americké ministerstvo zahraničí kvůli jejímu handicapu smetlo ze stolu její diplomatické ambice, odcestovala do Evropy. Vypuknutí války ji zastihlo ve Francii, kde okamžitě sedla za volant sanitky a pod palbou evakuovala zraněné vojáky. Po pádu Paříže uprchla do Londýna. Zde její odvaha a chladnokrevnost neunikly britské tajné službě SOE (Special Operations Executive). Stala se vůbec první ženskou agentkou, kterou Britové vyslali do terénu.
Královna lyonského podsvětí
V srpnu 1941 vstoupila Virginia na půdu vichistické Francie. Oficiálně jako reportérka deníku New York Post. Novinářské krytí jí umožňovalo cestovat, klást otázky a mapovat situaci, aniž by budila podezření.
Pod kódovým jménem Marie (později Diane) založila v Lyonu špionážní síť s názvem Heckler. Ukázala se jako geniální organizátorka. Verbovala agenty a koordinovala shozy zbraní. Zajišťovala bezpečné úkryty pro sestřelené spojenecké piloty a pomáhala jim s útěkem přes hranice. Udržovala klíčové rádiové spojení s Londýnem.
Když v říjnu 1941 francouzská policie pozatýkala dvanáct jejích hlavních spolupracovníků a uvěznila je v táboře Mauzac, Virginia nezpanikařila. Přes pašované plechovky od sardinek doručila vězňům materiál na výrobu klíče, podplatila stráže, sehnala falešné uniformy a zorganizovala heroický útěk.
Byla pionýrkou moderního špionážního řemesla. Všechno se musela učit za pochodu – jak uplácet, kde schovávat lidi, jak uklidňovat zhrzené agenty na útěku.
Lyonský řezník s roztomilým příjmením Klaus Barbie
Pekelný pochod přes Pyreneje
V listopadu 1942 nacisté obsadili i zbytek Francie a smyčka kolem Virginie se utáhla. Její tvář byla na všech plakátech gestapa. Zbývala jediná cesta k záchraně: pěšky přes zasněžené, mrazivé vrcholky Pyrenejí do Španělska.
Pro zdravého člověka šlo o vyčerpávající pochod, pro Virginii s těžkou dřevěnou protézou to bylo čiré utrpení. Cuthbert se jí zařezával do masa a způsoboval krvavé rány. Když během cesty zoufale telegrafovala do Londýna, že ji „Cuthbert unavuje a působí bolesti“, centrála, která netušila, o čem je řeč, jí suše odpověděla: „Pokud vás Cuthbert obtěžuje, nechte ho zatknout.“ Virginia přesto došla. Po šesti týdnech v drsném španělském vězení za nelegální přechod hranic se vrátila do Británie.
Návrat v převleku stařeny
Málokterý agent by se po takovém zážitku vrátil do jámy lvové. Virginia však odmítla sedět v kanceláři. Jelikož ji SOE kvůli odhalení odmítla poslat zpět, nabídla své služby americké OSS (předchůdkyni CIA).
V březnu 1944 se vrátila do Francie na palubě člunu. Tentokrát se maskovala jako stará, vrásčitá venkovanka. Naučila se šoupat nohama tak, aby skryla své kulhání, barvila si vlasy na šedo a pracovala jako dojička.
Během příprav na vylodění v Normandii vedla Virginia na venkově partyzánskou válku. Její tři prapory hnutí odporu vyhazovaly do povětří mosty, přerušovaly telefonní linky, likvidovaly německé konvoje a zásobovaly Londýn neocenitelnými informacemi. Její skupina úspěšně zneškodnila desítky nacistů a zajala stovky dalších.
Jediná na světě
Po válce se Virginia Hall stala jedinou civilní ženou, která za své mimořádné hrdinství obdržela Kříž za vynikající službu (Distinguished Service Cross), druhé nejvyšší vojenské vyznamenání USA. Britové jí udělili Řád britského impéria (MBE) a Francouzi Válečný kříž.
Po zbytek života si Virginia zachovala svou špionážní diskrétnost. Nikdy nenapsala paměti, odmítala rozhovory a žila v ústraní až do své smrti v roce 1982. Žena, která kdysi ochromila nacistický aparát, zůstává dodnes jednou z největších špionek v dějinách.
Zdroje:
Purnell, Sonia (2019): A Woman of No Importance: The Untold Story of an American Spy Who Helped Win World War II
https://cs.wikipedia.org/wiki/Virginia_Hallov%C3%A1
https://homeofheroes.com/heroes-story/virginia-hall/
https://www.wearethemighty.com/history/this-lady-was-the-most-wanted-spy-of-wwii/
