Článek
Rozpad The Beatles patří k nejdiskutovanějším momentům hudební historie. A stejně propíraný je i jeho zjednodušený viník: Yoko Ono. Příběh o ženě, která „rozbila Beatles“, se traduje desítky let. Jenže když se odhrne nános fám a polopravd, ukáže se, že Ono nebyla roznětkou – spíš se ocitla v místě, kde už dávno hořela zápalná šňůra.
John a Yoko - ikonické seznámení
Poprvé se setkali 9. listopadu 1966 v londýnské galerii Indica Gallery, kde Ono připravovala svou výstavu konceptuálního umění. Lennon, tehdy už světová hvězda díky The Beatles, přišel na soukromou vernisáž den před oficiálním otevřením. Nebyl to ale okamžitý romantický záblesk, spíš zvláštní střet dvou odlišných světů – popové slávy a avantgardního umění.
Lennona zaujala jedna konkrétní instalace: žebřík vedoucí ke stropu, kde byl zavěšen malý dalekohled. Když po žebříku vylezl a podíval se skrz něj, objevil jediné slovo: „YES“. V kontextu tehdejšího experimentálního umění, které bývalo často temné či ironické, ho tato jednoduchá pozitivní zpráva překvapila a nadchla. Později vzpomínal, že právě tenhle moment ho na Ono přitáhl – její práce nebyla cynická, ale otevřená a optimistická.
Yoko v roce 1967
Samotné jejich první setkání bylo spíše rozpačité. Ono Lennona zpočátku nepoznala jako slavného hudebníka, což ho zaujalo – nebyl pro ni ikonou, ale jen dalším návštěvníkem. Když jí podával ruku, údajně po něm chtěla pět šilinků za potřesení, což byla součást jejího konceptuálního přístupu k umění. Lennon odpověděl žertem, že jí dá „imaginárních pět šilinků“ za „imaginární potřesení rukou“ – a právě tenhle absurdní dialog vytvořil mezi nimi první jiskru porozumění.
V následujících měsících se jejich kontakt prohluboval. Ono mu posílala své umělecké projekty a dopisy, často velmi osobní a naléhavé. Lennon byl fascinován její intelektuální i uměleckou odvahou, i když byl v té době stále ženatý s Cynthií Lennon. Jejich vztah se postupně proměnil z přátelství v milostný poměr, který naplno propukl kolem roku 1968.
Setkání v Indica Gallery tak nebylo jen náhodným momentem, ale začátkem jednoho z nejdiskutovanějších partnerství v historii populární kultury. Vztah Lennona a Ono později zásadně ovlivnil nejen jeho osobní život, ale i tvorbu po rozpadu The Beatles, stejně jako širší propojení hudby, umění a politického aktivismu konce 60. let.
Beatles rozděleni
Když se Ono a John dali dohromady, kapela, už byla v jiné fázi než na začátku šedesátek. Po konci koncertování se Beatles uzavřeli do studia a začali se měnit – nejen hudebně, ale i lidsky. Album Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band bylo vrcholem kreativity, ale zároveň i začátkem konce. Každý ze čtyř mužů začal směřovat jinam.
Ono vstoupila do tohoto procesu jako cizorodý element. Ne proto, že by chtěla kapelu rozložit, ale protože ignorovala nepsaná pravidla. Seděla ve studiu, byla přítomná při nahrávání, někdy i komentovala dění. Producent George Martin k tomu později poznamenal:
„Yoko seděla vedle Johna… to byla věc, která tam dříve neexistovala.“
Pro Paula McCartney a George Harrisona to bylo narušení křehké rovnováhy. McCartney po letech přiznal:
„Nebyla to její chyba. Ale změnilo to dynamiku.“
Jenže tahle dynamika už byla nalomená dávno předtím. Zásadní ranou byla smrt manažera Briana Epsteina v roce 1967. Epstein byl tichým diplomatem, který držel ego čtveřice pohromadě. Po jeho odchodu se rozpoutaly spory o peníze, směřování i kontrolu nad Apple Corps.
McCartney to shrnul jednoduše:
„Když Brian zemřel, ztratili jsme směr.“
Do toho přišla únava. Ringo Starr během nahrávání The Beatles (White Album) na čas odešel. Harrison se cítil autorsky přehlížený. McCartney tlačil na výkon, čímž ostatní dráždil. A Lennon? Ten se mezitím měnil nejvíc.
Vztah s Ono pro něj nebyl jen románek, ale zásadní životní i umělecký obrat. Společně tvořili experimentální projekty jako Unfinished Music No.1: Two Virgins, které byly na míle vzdálené beatlesovské estetice. Lennon později řekl:
„Byli jsme s Yoko jeden člověk… Beatles už pro mě nebyli to hlavní.“
Tím se fakticky začal od kapely odpojovat. Biograf Ray Coleman to popsal přesně:
„Ono mu otevřela směr, který Beatles nemohli následovat.“
Napětí, které bylo dlouho skryté, se naplno projevilo během White Album sessions. Historik Mark Lewisohn mluví o „fragmentované kapele bez soudržnosti“. Členové často nahrávali odděleně, komunikace vázla a kolektivní duch mizel.
A přesto – nebo právě proto – bylo tak snadné ukázat na Yoko Ono jako na viníka. Byla viditelná, odlišná, nepochopená. Navíc žena v ryze mužském světě, která si dovolila být přítomná tam, kde „neměla co dělat“. Mýtus byl na světě.
Yoko Ono: víc než „ta žena ve studiu“
Obraz Ono jako destruktivní síly je o to paradoxnější, že šlo o mimořádně vlivnou osobnost avantgardní scény dávno předtím, než potkala Lennona. Už na počátku 60. let byla součástí newyorské umělecké komunity kolem hnutí Fluxus. Její tvorba stála na konceptu, nápadu a participaci diváka – nikoli na tradiční estetice.
Jedním z jejích nejznámějších děl je performance Cut Piece, při níž nechala publikum postupně stříhat své oblečení. Šlo o radikální, zneklidňující komentář k násilí, genderu i pasivitě společnosti a zároveň o dílo, které je dnes považováno za klíčový moment feministického umění.
Zajímavostí je i její původ: Ono pocházela z velmi bohaté japonské rodiny bankéřů, ale její dětství poznamenala druhá světová válka. Během bombardování Tokia zažila hlad i strach, což později silně ovlivnilo její pacifistické postoje.
S Lennonem pak vytvořila nejen pár, ale i mediální fenomén. Jejich slavné „bed-ins“ – protestní akce proti válce ve Vietnamu – probíhaly mimo jiné v hotelu Hilton Amsterdam. Leželi v posteli, přijímali novináře a mluvili o míru. Pro někoho absurdní happening, pro jiné geniální forma protestu.
Další paradox? Ono měla reálný vliv i na některé pozdější Lennonovy písně. Experimentální přístup, práce s hlukem a emocí – to všechno se promítlo i do jeho sólové tvorby. Mnozí hudební historici dnes tvrdí, že bez Ono by Lennon nikdy nevytvořil tak osobní skladby.
A pak je tu ještě jedna ironie: zatímco fanoušci ji dlouho nenáviděli, ostatní Beatles její roli postupně přehodnotili. McCartney po letech řekl:
„Bylo snadné ji obvinit… ale nebylo to tak jednoduché.“
Jak řekl sám John Lennon:
„Yoko nerozbila Beatles. Jak by to mohla udělat jedna žena?“
Hudební kritik Ian MacDonald k tomu dodává:
„Beatles se rozpadali zevnitř dlouho předtím, než to bylo viditelné navenek.“
Definitivní konec přišel v roce 1970, kdy Paul McCartney oznámil odchod. Ve skutečnosti ale John Lennon kapelu opustil už o rok dříve – jen ne veřejně. V té době už Beatles existovali spíš jako značka než jako fungující skupina.
Yoko Ono tak zůstala v historii jako symbol. Ne proto, že by kapelu zničila, ale protože byla u toho, když se rozpadala. Byla katalyzátorem, zesilovačem, možná i spouštěčem některých konfliktů, ale ne jejich příčinou.
Rozpad Beatles nebyl příběhem jedné ženy. Byl to příběh čtyř mužů, kteří přestali chtít jít stejným směrem. A v takovém okamžiku stačí málo, aby legenda skončila.
Zdroje:
https://www.heroine.cz/kultura/yoko-ono-umelkyne-feministka-slavi-93-narozeniny
