Článek
Představte si ten absolutní charakter: chlap na ranní mši žehná lidem a o pár hodin později sebou nechá házet v aréně, aby sirotci v Texcocu měli nové boty. To není wrestlingový příběh, to je legenda
Sergio Gutiérrez Benítez se narodil 29. května 1945 v mexickém státě Hidalgo jako nejmladší ze sedmnácti dětí. V rodině chudého dělníka byly finance natolik omezené, že se ještě v jeho útlém dětství všichni presunuli za prací do chudinského předměstí Mexico City. V domácnosti, kde nebyly peníze ani na základní potraviny a školní pomůcky, Sergio v deseti letech definitivně opustil školu. Místem jeho každodenní existence se staly ulice čtvrti Tepito – jedné z nejnebezpečnějších částí hlavního města, známé nelegálními trhy, násilím a drogovým podsvětím.
V prostředí pouličních gangů se rychle přizpůsobil pravidlům přežití. Ve třinácti letech začal s drobnými krádežemi a pašováním zboží pro místní kriminální skupiny. V téže době poprvé vyzkoušel drogy. Nejprve inhaloval průmyslová lepidla a ředidla, která byla mezi mexickou chudinou nejlevnější návykovou látkou a možností, jak zahnat hlad a strach. Do patnácti let přešel na tvrdé drogy – marihuanu, kokain a pouliční opiáty, což kombinoval s vysokými dávkami alkoholu.
V šestnácti letech byl těžce závislý, vážil necelých padesát kilogramů a živil se žebráním nebo prodejem kradených věcí v okolí autobusových a vlakových nádraží. Bydlel na ulici, spával na kartonech a jeho fyzický stav se rychle zhoršoval v důsledku podvýživy a neustálých infekcí.
Během jedné noci v roce 1961 v pominutí mysli vyvolaném drogami vyhledal pomoc v místním farním kostele. Vstoupil tam s nadějí, že najde útočiště nebo dostane jídlo. Tamní kněz ho však kvůli špinavému oděvu, zápachu a známkám intoxikace označil za hrozbu pro farníky, vytlačil ho ze dveří a vyhrožoval mu přivoláním policie.
Sergiem to tak otřáslo, že se rozhodl vyhledat odbornou pomoc. Dozvěděl se o rehabilitačním zařízení vedeném řádem Piaristů, kteří se specializovali na práci s delikventní mládeží. V šestnácti letech k nim nastoupil do přísného detoxikačního programu.
Během tří let náročné léčby se dokázal závislosti zbavit. Řeholníci si všimli, že je inteligentní a studijně nadaný. Sergio si v krátké době dodělal základní i střední školu a v roce 1966 dokonce vstoupil do semináře. Vzhledem k jeho výborným výsledkům v teologii a filozofii ho řád vyslal na navazující studia na papežské univerzity v Mexiku a následně do Říma. V roce 1973, ve věku 28 let, složil řeholní sliby a byl oficiálně vysvěcen na katolického kněze.
Poté ho poslali sloužit do mexického státu Hidalgo ležícího ve střední části země, severně od Mexico City. Oblast trpěla těžkou chudobou, nedostatkem infrastruktury a vysokou mírou kriminality. Opuštěné děti, sirotci a nezletilí uprchlíci z nefunkčních rodin zde bloudili ulicemi přesně tak, jako před lety on sám. Otce Sergia to nenechalo klidným. Věděl, že pouhé kázání a duchovní útěcha těmto dětem hlad nezažene, ani jim to nezajistí střechu nad hlavou.
V roce 1970 založil v městečku Texcoco sirotčinec nazvaný Domov pro mláďata Fraye Tormenty. Zpočátku šlo o skromné prostory bez základního vybavení. Otec Sergio přijal prvních několik chlapců z ulice, ale zpráva o knězi, který nikoho neodmítne, se rychle rozšířila. Během několika měsíců se počet dětí rozrostl na desítky.
Hlavní náměstí v Texcocu, působišti otce Sergia
Každodenní realita sirotčince se však brzy proměnila v neustálý boj o přežití. Kněžský plat a příležitostné milodary od nemajetných farníků nestačily ani na pokrytí základních životních potřeb. Otec Sergio obcházel místní obchodníky, žebral o staré pečivo a zeleninu, ale dluhy rostly. Místní úřady nepomáhaly a církevní fondy jen málo.
Když jednou v kuchyni nezbyla ani hrst rýže a děti šly spát o hladu, otec Sergio pochopil, že dosavadní způsoby selhaly. Potřeboval rychlý, pravidelný a značný zdroj příjmů. Začal přemýšlet o možnosti, která se zpočátku zdála jako čiré bláznovství, ale v mexickém kontextu měla svou logiku.
Zrod bojovníka
Otec Sergio si vzpomněl na starý mexický černobílý film El señor Tormenta, který viděl v mládí a který vyprávěl o knězi, jenž se tajně stal zápasníkem, aby mohl financovat sirotčinec. Myšlenka mu náhle přišla jako reálné východisko.
Lucha libre je mexická forma profesionálního wrestlingu, tedy zápasnické show, která spojuje souboj v ringu, akrobacii, dramatické prvky a výrazné osobnosti v barevných maskách. V Mexiku nejde jen o sportovní zábavu, je to součást národní populární kultury. Zápasníci (luchadores) jsou uctíváni jako lidoví hrdinové a ti nejlepší vydělávají velké peníze. Netrvalo dlouho a otec Sergio začal tajně trénovat v místní tělocvičně. Měl obrovskou sílu a neuvěřitelnou vůli.
Aby mohl vstoupit do ringu, musel si vytvořit zápasnickou identitu. Zvolil si jméno Fray Tormenta, tedy Kněz Bouře. Navrhl si vlastní masku ve výrazné žluto-červené kombinaci. Žlutá barva představovala zlaté světlo, naději a znovuzrození, zatímco červená symbolizovala krev Kristovu a oběť, kterou byl ochoten za své děti přinést.
Rozhodl se vystupovat jako rudo, což v terminologii Lucha Libre znamenalo zápornou postavu nebo drsného zápasníka, Nováčci v roli kladných hrdinů, takzvaných técnicos, dostávali méně příležitostí a horší honoráře. Vstup do ringu v masce mu umožňoval zůstat v anonymitě. Podepsal smlouvu s promotéry a začal žít dvojím životem.
Život pod maskou
Kariéra Fraye Tormenty začala v malých arénách na periferiích. Otec Sergio musel snášet tvrdé výprasky i krvavá zranění. Každé peso, které v ringu vydělal, putovalo přímo do pokladny sirotčince. Děti najednou měly teplé jídlo, nové boty i učebnice.
Zvládnout tento dvojí život vyžadovalo extrémní disciplínu. Den otce Sergia začínal brzy ráno, kdy nejprve odsloužil mši, vyzpovídal farníky a poté vyučoval děti. V podvečer si sbalil tašku se zápasnickým úborem, tajně odjel do Mexico City nebo jiných měst, tam zápasil a pozdě v noci se vracel zpět do sirotčince.
Neminuly ho modřiny v obličeji ani rozseknutá obočí. Před farníky i dětmi se musel neustále na něco vymlouvat. Sváděl to na nehody a úrazy při stavebních pracích na sirotčinci. Jindy zase spadl ze schodů nebo na něj zaútočil toulavý pes. Děti v sirotčinci zápasníka Fraye Tormentu vídaly v televizi a na plakátech a milovaly ho, aniž by tušily, že muž pod maskou je otec Sergio, který jim každé ráno podává snídani.
Fray Tormenta byl zápasnický talent. Časem se vypracoval a stala se z něj populární postava. Začal dostávat nabídky do větších arén včetně slavné Arena México, meky světového wrestlingu. S rostoucí slávou však rostlo i riziko, že se to celé provalí.
Odhalení a konfrontace s církví
Žádné tajemství netrvá věčně, zvláště pod světly reflektorů. Po několika letech úspěšné kariéry došlo k nečekanému odhalení. Během jednoho ze zápasů se promotér a kolega zápasník dostali k informacím o skutečné identitě Fraye Tormenty. Zpráva se v bleskově rozšířila mezi novináři a brzy se dostala i k církevním autoritám. Samozřejmě vypukl skandál. Biskup byl v šoku a vzteky bez sebe. Profesionální wrestling považoval za vulgární, násilnou a nedůstojnou zábavu, která byla v přímém rozporu s důstojností kněžského úřadu. Okamžitě si otce Sergia předvolal na biskupský kobereček k podání vysvětlení. Hrozil mu exkomunikací a odebráním farnosti i sirotčince, jestli nepřestane.
Otec Sergio se však nezalekl. Postavil se před církevní představené a předložil jim účetní knihy sirotčince, seznamy nakoupeného jídla, léků a zaplaceného školného pro stovky dětí. Do očí biskupovi řekl: „Pokud mi církev dá peníze na nakrmení, oblečení a vzdělání mých dětí, hned zítra s wrestlingem skončím. Ale dokud tyto děti budou mít hlad a vy jim nepomůžete, budu zápasit dál.“
Toto autoritativní prohlášení a nesporné důkazy o tom, že ani jedno peso ze zápasení nepoužil pro svůj osobní prospěch, biskupa odzbrojily. Církevní vedení nakonec ustoupilo. Biskup mu neoficiálně požehnal a povolil mu v zápasení pokračovat pod podmínkou, že bude i nadále plnit všechny své duchovní povinnosti.
Krvavé vykoupení a 2 000 dětí
S tichým požehnáním církve i veřejnosti se kariéra Fraye Tormenty dostala do nejúspěšnější fáze. Otec Sergio se stal celonárodním fenoménem. Lidé obdivovali jeho oběť. Peníze z velkých zápasů umožnily rozšíření sirotčince, vybudování nových ložnic, jídelny a počítačové učebny.
Cena za úspěch však byla vysoká. Desetiletí brutálních zápasů si vybrala drsnou daň na zdraví. Otec Sergio měl přetrhané šlachy, mnohonásobné zlomeniny žeber, nosu a končetin, poškozenou páteř a postupně přestal vidět na jedno oko. Zápasil i přes ukrutné bolesti, často za použití silných injekcí proti bolesti.
Za dobu jeho působení prošlo sirotčincem přes 2 000 dětí. Sergio trval na tom, že je nestačí pouze nakrmit, ale je nutné jim dát vzdělání a profesi, aby se nikdy nevrátily na ulici. Z některých chlapců, které zachránil před drogami a zločinem, vyrostli dokonce lékaři, právníci, učitelé, inženýři, účetní a počítačoví experti. Několik z nich jej následovalo do kněžského stavu. Jeden z jeho odchovanců se s jeho svolením stal zápasníkem a přijal jméno Fray Tormenta junior, aby legenda mohla žít dál.
Mýtus Hollywoodu a drsná realita
Mimořádný příběh kněze wrestlera překročil hranice Mexika a přitáhl pozornost mezinárodních médií, dokumentaristů a nakonec i Hollywoodu. V roce 2006 studio Paramount Pictures uvedlo do kin filmovou komedii Nacho Libre, v níž hlavního hrdinu inspirovaného příběhem Fraye Tormenty ztvárnil známý herec Jack Black.
Film zaznamenal velký komerční úspěch po celém světě, avšak jeho zpracování vyvolalo smíšené pocity. Zatímco Hollywood příběh proměnil v bláznivou, lehce groteskní veselohru plnou absurdního humoru, skutečný život otce Sergia neměl s komedií nic společného. Za filmová práva a konzultace obdržel jen velmi skromný honorář, který okamžitě investoval zpět do provozu sirotčince. K hollywoodskému zpracování se vyjádřil s nadhledem: „Nacho Libre byl vtipný film a jsem rád, že pobavil lidi. Ale můj život nebyl komedie. Byl to neustálý, krvavý a bolestivý boj o to, aby moje děti měly co jíst a nemusely umírat na ulici.“
Jeho životní příběh inspiroval i francouzský film Muž se zlatou maskou z roku 1991 s Jeanem Renem v hlavní roli. Dostal se i do komiksů, videoher a literatury.
Poslední zápas
Po více než 23 letech v ringu musel otec Sergio zápasnickou kariéru ukončit. Tělo opotřebované stovkami zápasů a těžkými zraněními už nemohlo dále snášet tak velkou zátěž.
Dnes je mu 81 let, žije skromně v Texcocu, nadále působí jako duchovní a věnuje se chodu sirotčince. Zápasnickou masku si nasazuje při zvláštních příležitostech a charitativních akcích. Stala se neoddělitelnou součástí jeho kněžské identity.
Zdroje:
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1987-09-28-mn-6976-story.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Fray_Tormenta
https://www.theguardian.com/film/2006/aug/04/2
https://slamwrestling.net/interviews/fray-tormenta-the-real-nacho-libre/
https://www.ipsnews.net/1997/08/mexico-religion-grappling-priest-champions-the-orphans/
https://www.vice.com/en/article/fray-tormenta-nacho-libre-true-story/
https://www.aciprensa.com/noticias/125031/fray-tormenta-el-sacerdote-luchador-que-inspiro-a-hollywood
