Hlavní obsah
Právo a státní správa

Možný směr rozvoje AI ve státní správě a samosprávě v Česku

Český stát se o umělé inteligenci baví opatrně, často váhavě. Zahraniční zkušenosti ale ukazují, že váhání samo o sobě není strategií – a že čas na rozhodnutí se krátí.

Článek

Veřejná správa v Česku stojí před dlouhodobým problémem: objem agend roste, počet lidí nikoli. Umělá inteligence se proto nabízí jako nástroj, který by mohl pomoci zvládat rutinu, zrychlit rozhodování a snížit chybovost. Jenže právě zde vzniká paradox.

Zatímco soukromý sektor experimentuje a chyby bere jako součást učení, stát si chyby dovolit nemůže. Rozhoduje o právech, povinnostech a penězích. Výsledkem je prostředí, kde se o AI hodně mluví, ale reálné nasazení zůstává omezené na piloty a dílčí experimenty.

V české státní správě a samosprávě se dnes AI používá převážně v podpůrných rolích. Typicky jde o chatovací rozhraní pro veřejnost, nástroje na shrnování textů, třídění podání nebo analytickou podporu v kontrolních a dotačních procesech. Nejde o plošné řešení, ale o izolované projekty.

Současně se blíží plná účinnost evropského AI Actu, který od roku 2026 zavede povinnosti v oblasti transparentnosti, řízení rizik a odpovědnosti. To zásadně mění kontext: AI už nebude „experiment“, ale regulovaný nástroj, který musí obstát při auditu.

Zahraničí mezitím nabízí jasnější obrázek. Estonsko buduje dlouhodobý státní digitální asistent, Velká Británie vydala oficiální rámec pro používání generativní AI úředníky a OECD dlouhodobě sleduje, kde AI skutečně přináší přidanou hodnotu a kde selhává.

Zahraniční zkušenosti naznačují nepříjemnou, ale důležitou pravdu: největší přínos AI ve veřejné správě není vidět navenek. Neodehrává se na webových stránkách s chatbotem, ale uvnitř úřadů.

Ve Velké Británii dnes stát otevřeně říká, že generativní AI má primárně pomáhat úředníkům s rutinní prací – s přípravou podkladů, shrnutím spisů, orientací v metodikách. Proto vznikl oficiální rámec, který úředníkům říká nejen co mohou, ale i co nesmí. Vláda Velké Británie tím dává jasně najevo, že AI není hračka, ale pracovní nástroj.

Estonský přístup je jiný, ale stejně poučný. Digitální asistent tam není jednorázový projekt, ale dlouhodobý program, který se postupně rozšiřuje a zpřesňuje. Neřeší se „jaký model“, ale „jakou službu má stát poskytovat“.

Společným jmenovatelem je důraz na procesy, data a odpovědnost. Technologie přichází až poté.

Zastánci rychlejší adopce často tvrdí, že stát se zbytečně brzdí regulací a obavami. Podle nich by měl „prostě zkoušet“ a nechat se inspirovat trhem.

Tento pohled ale ignoruje rozdíl mezi komerčním produktem a správním rozhodnutím. Zahraniční zkušenosti ukazují, že tam, kde stát podcenil pravidla a odpovědnost, následovala ztráta důvěry. A tu se získává zpět velmi těžko.

Jak by mohl vypadat český model AI pro úřady

Pokud by Česko chtělo navázat na ověřené zahraniční kroky, realistický model by mohl mít tyto pilíře:

1) AI jako interní asistent, ne automatický rozhodčí
AI by primárně pomáhala úředníkům: shrnutí spisů, návrhy odpovědí, kontrola formálních náležitostí. Finální rozhodnutí zůstává na člověku.

2) Práce výhradně s ověřenými daty
Model neodpovídá „z internetu“, ale z interních dokumentů, registrů a metodik. Každý výstup je dohledatelný ke zdroji.

3) Jednotná pravidla napříč státem
Podobně jako ve Velké Británii jasná metodika: co je povoleno, jak se loguje použití AI, jak se chrání data.

4) Sdílená infrastruktura místo stovek pilotů
Jedna státní nebo resortní platforma, kterou mohou úřady využívat, místo roztříštěných řešení od různých dodavatelů.

5) Připravenost na regulaci
Systémy navržené tak, aby obstály v rámci AI Actu a budoucích auditů Evropské komise.

Roky 2025–2026 budou pro Česko zlomové. Ne proto, že by AI náhle všechno změnila, ale proto, že stát bude muset rozhodnout, zda chce AI řídit – nebo jen reagovat na tlak okolností.

Zahraniční praxe ukazuje, že úspěch neleží v nejnovějším modelu, ale v kombinaci pravidel, procesů a realistických očekávání. Kdo to pochopil včas, dnes AI používá tiše a efektivně. Kdo ne, stále diskutuje o tom, zda ji vůbec pustit dovnitř.

Závěr

Umělá inteligence ve státní správě nebude českým „digitálním skokem“. Spíše půjde o sérii malých, ale zásadních rozhodnutí. O tom, zda AI zůstane jen módním slovem v koncepčních dokumentech, nebo se stane nástrojem, který skutečně pomůže úřadům i občanům.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz