Článek
V mezinárodní politice málokdy narazíme na tak křiklavý rozpor, jaký v těchto dnech předvádí ruská diplomacie. Na jedné straně Moskva ostře odsuzuje jakýkoliv „zásah do vnitřních záležitostí“ Venezuely a horuje za právo tamního lidu rozhodovat o svém osudu. Na straně druhé, jen o pár tisíc kilometrů dál, tatáž mocnost pokračuje v největší vojenské agresi v Evropě od druhé světové války s cílem totožné právo Ukrajině upřít.
Jak je možné tyto dvě pozice obhájit v jedné větě? Odpověď je prostá: Pro Rusko není suverenita univerzálním právem, ale strategickým nástrojem.
Suverenita jako štít a jako hrozba
V případě Venezuely Rusko používá koncept suverenity jako „geopolitický štít“. Když Kreml říká, že USA nemají právo zasahovat v Caracasu, nebrání tím demokracii ani vůli Venezuelanů. Brání tím status quo a režim, který je mu loajální. Suverenita je zde synonymem pro nedotknutelnost diktátora.
V případě Ukrajiny se však karta obrací. Zde je ukrajinská suverenita vnímána jako „geopolitická hrozba“. Pokud se ukrajinský národ rozhodne pro cestu na Západ, Rusko to neinterpretuje jako projev svobodné vůle, ale jako útok na své vlastní zájmy. Zatímco ve Venezuele je „osud v rukou lidu“ posvátný, na Ukrajině je „osud v rukou lidu“ vnímán jako chyba v systému, kterou je třeba opravit tanky.
Svět podle velmocenských sfér
Pod povrchem ruské rétoriky se skrývá staronová doktrína omezené suverenity. Rusko dělí státy do dvou kategorií:
- Suverénní velmoci: Státy jako Rusko, USA nebo Čína, které mají právo určovat pravidla.
- Klientské státy: Menší země, jejichž právo na sebeurčení končí tam, kde začínají zájmy nejbližší velmoci.
Pro Moskvu je Ukrajina součástí její „historické sféry vlivu“. Její právo na vlastní cestu je tedy v ruských očích nelegitimní. Venezuela je naopak v „americké sféře“, a proto tam Rusko s gustem vystupuje jako ochránce mezinárodního práva, aby omezilo vliv Washingtonu.
Marketing pro zbytek světa
Tato rétorická gymnastika má jasný cíl: oslovit takzvaný „Globální Jih“. Rusko se stylizuje do role antikoloniálního lídra, který bojuje proti diktátu Západu. Pro africké nebo latinskoamerické státy může znít ruská obrana Venezuely sympaticky – pokud ovšem přivřou oči nad tím, co se děje v Mariupolu nebo Charkově.
