Článek
Premiér Petr Fiala udělal něco, co se málokomu povedlo: spojil Čechy napříč společností - paradoxně proti sobě. Ten „učitel z Brna,“ jak mu lidé s úšklebkem říkají, má jeden z nejvyšších premiérských platů v Evropě, ale také nejnižší podporu a důvěru napříč celou EU. Většina Čechů už v něm nevidí lídra, ale prázdnou tvář, která čte projevy, zatímco za ním hoří les důvěry, který se už nikomu nechce hasit.
Jenže problém není jen Fiala. Problém jsme my. Česká společnost má obrovské populistické jádro, které více naslouchá ruským botům v diskuzích než důvěryhodným profesorům. Ve chvíli, kdy je potřeba zachovat chladnou hlavu, jdou do akce výkřiky, že bychom měli odejít z EU, z NATO a nejlépe si nastolit komunizmus 2.0, tentokrát s tváří oligarchů a rasistů. Jsme národ, který chce „něco jiného,“ ale není ochoten za to nic obětovat. Chceme vyšší platy, ale nechceme se vzdát levné ruské ropy. Chceme mír, ale nevidíme, kdo ho reálně ohrožuje. Chceme stabilitu, ale voláme po lidech, kteří by nás z ní okamžitě vytrhli.
Morava, kde má Fiala své kořeny, je specifická kapitola. Často Praze závidí první poslední, ale při první příležitosti se do Prahy stěhuje a pracuje tam. Typické? Ano, stejně typické jako ruští trollové, kteří křičí o úpadku Západu, ale jejich děti studují na západních univerzitách, jezdí v západních autech a používají iPhony, které doma proklínají.
Petr Fiala zapomněl na základní pravidlo leadershipu: „Nepřeceňuj vůli lidí k racionálním rozhodnutím.“ Ano, většina Čechů je stále ochotná tvrdě pracovat a nechce válku. Ale stejně tak většina Čechů věří konspiracím o „zlé EU, řízené migraci a tajné americké nadvládě.“ Tyto představy se šíří rychleji než jakýkoliv program, který vláda dokáže předložit. A tady je kámen úrazu: lidé nevěří Fialovi, protože mu nerozumí. On sám nedokázal své kroky vysvětlit tak, aby mu porozuměli lidé z Jihlavy, Karviné nebo Ústí nad Labem. Zůstal akademikem, který se tváří, že všechno ví, ale neumí mluvit jazykem hospody. A kdo neumí mluvit jazykem hospody, v Česku prohrává.
Fiala se stal symbolem rozdělené společnosti, aniž by to chtěl. Je ztělesněním systému, který většina lidí nenávidí, protože systém je těžší než si stěžovat. Nadpoloviční většina Čechů by dnes hlasovala pro vystoupení z EU, kdyby jim někdo slíbil levnější benzín a pivo. Nadpoloviční většina by volila tresty smrti, kdyby jim někdo slíbil, že se budou cítit bezpečněji. Nadpoloviční většina by klidně zítra volila i ruského prezidenta, kdyby jim nasliboval vyšší důchody.
Fiala nebude navždy. Až odejde, jeho místo zaujme někdo jiný. Možná populista s hezkými slovy. Možná technokrat bez charismatu. Možná někdo, kdo řekne: „Teď se otočíme k Rusku, protože na to máme právo.“ A většina lidí zatleská.
Žádný premiér však nezmění skutečnost, že se nacházíme mezi realitou a iluzí, tvrdou prací a touhou po snadných řešeních, Západem, který nás živí, a Východem, který nás láká na sliby, jež však nikdy nesplní. Fiala nás spojil proti sobě, ale jen proto, že jsme se nikdy doopravdy nechtěli spojit pro něco jiného než vlastní pohodlí.
A v tom je náš problém, který za nás nevyřeší žádný premiér, žádný Brňák, žádná Praha ani žádný Brusel. Buď dospějeme, nebo budeme dál křičet v komentářích. Zatím to vypadá, že komentáře vyhrávají. A je potřeba si to konečně přiznat: Česko není v Africe, kde EU a západní hodnoty nikdo nepotřebuje. Česko musí být součástí silné a rozhodné Evropy, pokud chce přežít tlak východních diktatur i globálních změn. Ale k tomu potřebuje jednu věc: Aby premiér Fiala konečně bouchl do stolu a převrhl odstáté pivo v podobě zaostalé mysli nadpoloviční většiny Čechů, která si myslí, že svoboda, stabilita a prosperita padají z nebe a že je možné je nahradit levným benzínem a laciným populismem. Dokud k tomu nedojde, bude se Česko dál plácat ve své vlastní pohodlné nespokojenosti.
