Článek
Představte si, že přijedete do Anglie na návštěvu, všechno se zdá být v pořádku a najednou… bum! Z ničeho nic se ocitnete v epicentru nepochopení, které má na svědomí - pozor - česká velikonoční tradice! No a protože jsem na jaře navštívil svou sestru, která žije už nějaký ten rok v Anglii, rozhodl jsem se, že její dceři ukážu velikonoční pomlázku, tedy tradiční vyšlehání dívek a žen.
Vše začalo nevinně. Můj plán byl jasný: přistoupit k Elišce, osmileté dceři mé sestry, s pomlázkou a v rámci humoru ji lehce „vyšlehat“ tak, jak to u nás děláme o Velikonocích. Dal jsem jí tedy pár lehkých ran větví přes zadek. Samozřejmě, že to celé mělo být jen vtip, nikdo přeci nemyslí, že ji uhodím nějak vážně! Eliška se na to dívala s nadšením a asi jí to přišlo dost vtipné. Vždyť kdo by nechtěl zažít českou pomlázku na vlastní kůži? Všichni jsme se smáli, a atmosféra byla pohodová, sváteční.
Elišce jsem vysvětlil, že kluci na Velikonoce „šlehají“ holky pomlázkou kvůli staré tradici, která má svůj původ v dávných dobách. Pomlázka, spletená z proutků, symbolizuje zdraví, sílu a energii. Když kluci holky vyšlehají, prý jim tím předávají energii, aby byly zdravé, veselé a plné života.
Řekl jsem jí, že se taky kdysi věřilo, že je to proto, aby holky „neuschly,“ podobně jako příroda na jaře, když všechno začíná růst a kvést. Dnes je to hlavně zábavný zvyk, při kterém kluci koledují a holky jim za to dávají vajíčka nebo sladkosti. Ale pořád to připomíná, že jaro je čas nového života a radosti.
Jenže… jak už to bývá, když něco vypadá příliš neškodně, může se to celé zvrtat. Eliška, malá šprýmařka, vzala tuto „tradici“ do školy a bez ostychu vyprávěla o tom, jak jí strejda plácal větví přes zadek. Přičemž měla ze všeho legraci. No a jak už to bývá, když něco takového zaslechne učitelka nebo jiný rodič, hned se spustí lavina. A tak se stalo, že nás po pár dnech kontaktovalo školní vedení a informovalo nás, že sociálka dostala hlášení o fyzickém násilí. Ano, vážení, právě takto zní pravda, když se pomlázka dostane mimo Českou republiku a narazí na cizí kulturu! Dalšího dne nám na dveře sestřina domu zaklepali dva sociální pracovníci z anglické sociálky - muž a žena. Sestra sociálce vysvětlovala, že strejda, který má rád tradice, opravdu není žádný tyran. Vysvětlovala, že jde o čistě český velikonoční zvyk a že to celé bylo zcela neškodné a vtipné. Ujistila je, že strejda děti opravdu nebije a že se v Česku „pomlázka“ bere jinak, než si to možná představují v Anglii.
No, celá situace měla šťastný konec. Sociálka nakonec uznala, že to bylo nedorozumění a že všechno probíhalo v rámci zvyků, které mají zcela odlišný význam než jak je to pochopeno v britském kontextu. Po tomto incidentu jsme se s rodinou smáli ještě hodně dlouho a Eliška měla nové téma k hovoru s kamarády ve škole. Měla už jasnou představu, jak česká tradice funguje, ale také jak může být někdy špatně pochopena!
A tak jsem se stal nechtěně protagonistou příběhu, jak česká pomlázka přivedla sociálku až k nám domů. Naštěstí vše dobře dopadlo - a já se rozhodl, že příští rok už raději tradiční pomlázku vynechám a nechám Elišku, ať se jí raději zúčastní s rodiči v Česku, kde to bude mít větší šanci na pochopení.
