Článek
Rwenzori jsou nejvyšším nevulkanickým pohořím Afriky, s třetím nejvyšším vrcholem kontinentu. Jde o skalní blok starověkých krystalických hornin, který se prodírá dnem západní příkopové propadliny.
Pro růst flóry je významným faktorem prakticky každodenní vydatný mrholivý déšť.
Rostlinné porosty jsou jasně vymezeny do pěti vegetačních pásem dle nadmořské výšky.
Název Rwenzori pochází z rwe nzururu, což znamená „místo sněhu.“ Existuje mnoho přepisů tohoto pojmenování, nejčastěji bývá používáno označení Rwenzori, zejména v anglicky mluvících zemích, včetně Ugandy, kde se používá od 80. let. Před tím se používalo označení Ruwenzori, které používal například H.M. Stanley nebo L. di Savoia.
Flóra je druhově bohatá s několika endemickými druhy.
Botaniky bývá místní flóra hodnocena jako jedna z nejkrásnějších a nejzajímavějších na této planetě.
Geograf Ptolemaios poprvé psal o pohoří Rwenzori kolem roku 150 n. l. poté, co slyšel zvěsti od arabských obchodníků o zasněžených vrcholcích v srdci tropické Afriky. Ptolemaios nazval tyto hory „Lunae Montes“ - „Měsíční Hory.“
Mezi nejvyšší vrcholy patří:
Mount Stanley (5 109 m)
Mount Speke (4 890 m)
Mount Baker (4 843 m)
Mount Emin (4 179 m)
Mount Gessi (4 715 m)
Mount Luigi di Savoia (4 627 m)
Vzhledem k častým srážkám a schopnostem vegetace udržovat vláhu se zde vlhkost vzduchu přibližuje 100%.
Tyto hory nabízejí ideální a bujnou krajinu alpské vegetace charakterizovanou charismatickými obřími lobeliemi, sedlinami a vřesy.
Mount Stanley má několik vedlejších vrcholů, přičemž nejvyšším bodem je Margherita Peak (5 109 m), tvořící hranici mezi Demokratickou Republikou Kongo a Ugandou. Vrchol je pojmenován po Markétě Savojské (Margherita Maria Teresa Giovanna di Savoia), královně Itálie v roce 1878 až 1900.
Pohoří Rwenzori se táhne podél východního okraje Albertinské trhliny, mezi jezerem Albert na severu a jezerem Edward na jihu.
Národní park pohoří Rwenzori.
Margherita Peak, třetí nejvyšší sněhový vrchol kontinentu doslova vyplňuje východoafrické mraky. Náš hlavní průvodce a také můj kamarád Kule Morris mi na začátku cesty připoměl africké přísloví, které říká. Lepší být tisíckrát opatrný, než jednou mrtvý.
Je zde mnoho ohrožených druhů a bohatá flóra.
Přibližně 70% parku se nachází v nadmořské výšce vyšší než 2 500 m.
Národní park pohoří Rwenzori se skládá z nádherných vrcholů, ledovců, údolí, řek, jezer, vodopádů a různých druhů vegetace a zvířat, což z něj činí jednu z nejpozoruhodnějších alpských destinací v Africe. Je zde mnoho ohrožených druhů a bohatá neobvyklá flóra, která se nepodobá žádnému jinému místu na zemi. Jsou zde džungle, pastviny, i zasněžené vrcholy.
Chameleon třírohý.
Národní park pohoří Rwenzori.
Pohoří Rwenzori se táhne podél východního okraje Albertinské trhliny, mezi jezerem Albert na severu a jezerem Edward na jihu. Pohoří je 120 km dlouhé a 65 km široké. Pro zajímavost, přibližně 70% parku se nachází v nadmořské výšce vyšší než 2 500 m. Svými vrcholy jsou Rwenzori vyšší než Alpy, což je mimo jiné i jeden z důvodů proč sem Heinrich Harrer odjel trénovat na Himaláje. Flóra pohoří je mnohdy přirovnávána k rostlinnému uskupení v Andách. Flóra je druhově bohatá s několika endemickými druhy. Botaniky bývá hodnocena jako jedna z nejkrásnějších a nejzajímavějších na této planetě. Rostlinné porosty jsou jasně vymezeny do pěti vegetačních pásem dle nadmořské výšky. Pro růst flóry je významným faktorem prakticky každodenní vydatný mrholivý déšť, který je přítomen i v nižších nadmořských výškách.
Flóra pohoří je mnohdy přirovnávána k rostlinnému uskupení v Andách.
Vřes stromový (Erica kingaensis) dorůstá do desetimetrových, mechem obrostlých stromů.
Západní strana pohoří je obzvláště strmá. Východní strana je o něco klidnější. Řeky tečou v hluboce zaříznutých, hustě porostlých údolích. Výhledy jsou nádherné, ale vzácné. Nejvyšší vrcholy jsou běžně skryty v mracích a denně prší. Západní strana je těžko dostupná a nachází se v Demokratické Republice Kongo. Východní, ugandská strana je dostupná lépe. Člověk musí být fit, schopný týden chodit při mnohakilometrovém stoupání, vybavený na to, aby si dokázal poradit s deštěm, blátem, kroupami a sněhem. Pro výstup na vrcholy jsou mačky nezbytné. Vše, co si přinesete, by mělo být vodě odolné. Vrátíte se vyčerpaní, nadšení a v touze po suchém teplém počasí.
Rwenzori jsou nejvyšším nevulkanickým pohořím Afriky.
Měsíční Hory.
Rwenzori nejsou sopečného původu jako ostatní hlavní pohoří východní Afriky, ale je to skalní blok starověkých krystalických hornin, který se prodírá dnem západní příkopové propadliny. Vznik hor do nynější podoby se datuje do pozdního pliocénu vyzvednutím litosférických desek okraje Albertinského riftu, tedy západní větve Velké příkopové propadliny. Z geologického hlediska se pohoří skládá z metamorfovaných hornin, jako je žula, rula, gabro, granit, syenit, trachit, čedič, slída, živec a magnetit.
Geograf Ptolemaios poprvé psal o pohoří Rwenzori kolem roku 150 n. l.
Pohoří Rwenzori obsahují 3 z 5 nejvyšších vrcholů Afriky.
Pohoří Rwenzori je domovem rozmanitého rostlinného a živočišného života. Jak stoupáte, procházíte různými vegetačními zónami, z nichž každá má své vlastní mikroklima, flóru a faunu.
Nachází se zde kolem 80 druhů ptáků, 15 druhů motýlů a několik druhů plazů a obojživelníků.
Na úpatí pohoří Rwenzori se nachází louky, pastviny a intenzivně obdělávaná zemědělská půda. Toto pásmo dosahuje až do nadmořské výšky 2 000 m. Mezi travinami dominují trávy rodu Dochan, zejména pak druh Pennisetum purpureum - sloní tráva a různé lipnicovité trávy. Na zemědělské půdě se pěstuje maniok, fazole, banány a taro (Colocasia esculenta). Občasně zde rostou stromy jako akáty a mangovníky. Na rozhraní lesu a savany se vyskytují levharti, antilopy, štětkouni, prasata pralesní, luskouni, hrabáči, damani a další.
Pro výstup na vrcholy jsou mačky nezbytné.
Horský les se vyskytuje v nadmořské výšce od 2 000 m do 2 500 m. Zde jsou četně zastoupeny stromové kapradiny, plavuně a další keře a stromy, které mnohde vytvářejí neprostupnou bariéru vegetace. Stromy jsou zde jen málokdy vyšší než 30 metrů. Vzhledem k častým srážkám a schopnostem vegetace udržovat vláhu se zde vlhkost vzduchu přibližuje 100%. Země je zde přesycena vodou a jsou zde časté mokřady a bažiny. Postup touto mlžnou zónou je velice fyzicky i psychicky náročný. Odměnou je však bohatá flóra a fauna typická pro vysokohorská pásma centrální Afriky. Z fauny se zde lze setkat s několika druhy primátů, jako jsou šimpanzi, guerézy, komby, kočkodani čepičatí, mangabejové a paviáni. Dále se zde vyskytují buvoli, pralesní sloni, bahnivci, lesoni, chocholatky a další antilopy. Nachází se zde kolem 80 druhů ptáků, 15 druhů motýlů a několik druhů plazů a obojživelníků.
Člověk musí být fit.
Bambusový les se nachází od 2 500 m do 3 000 m. Jsou zde porosty bambusu, doplňované rostlinami čeledi paznehtníkovité a to jak ve formě stromů tak i bylin. Nepříjemné může být setkání se zdejšími žahavými kopřivami, které žahají i přes oblečení. Fauna je zde o poznání chudší než v nižších partiích. Jsou zde damani, několik menších savců a mnoho ptáků.
Vrátíte se vyčerpaní, nadšení a v touze po suchém teplém počasí.
Mezi 3 000 m a 4 000 m je pásmo vřesovců. Vřes stromový (Erica kingaensis) dorůstá do desetimetrových, mechem obrostlých stromů a tvoří doslova pohádkové prostředí. Kromě vřesovců zde rostou obří lobélie, fialky, třezalky a starčky. Zdejší poddruh lobélií dorůstá do výšky osm až deset mertrů! Sukulentní sedmikrásky (Dendrosenecio adnivalis a Dendrosenecio friesiorum) se vyvinuly ve stromy a krajina opravdu vypadá jako z jiného světa. V tomto pásmu se daří damanům skalním, několika druhům myší, krkavcům a orlům.
Věčné rostliny.
Nad 4 000 m se nachází afro-alpínské pásmo. V nižších partiích se vyskytují ještě starčky, kontryhele, slaměnky a lobélie. Ve vyšších partiích pak převažují traviny a následně pak už jen lišejníky. Přibližně od 4 700 m začíná afro-alpínská poušť, zóna kamení, sněhu a ledu. Tyto hory nabízejí ideální a bujnou krajinu alpské vegetace charakterizovanou charismatickými obřími lobeliemi, sedlinami a vřesy. Rostliny nalezené nad 3 800 m jsou členy některých z nejvzácnějších botanických komunit na světě. Po 4 300 m začne vegetace řídnout, až neroste nic kromě mechu, lišejníku a několika „věčných“ rostlin.
Pohoří Rwenzori nese největší ledovce Afriky - přestože leží téměř na rovníku! Dobré výhledy na ledovce jsou však neobvyklé kvůli časté oblačnosti.
Vegetační zóny jsou domovem 70 druhů savců a 177 druhů ptáků. Ze savců se zde vyskytují sloni, šimpanzi, vydry a leopardi. Přestože jsou přítomny, díky hustému lesu jsou vidět jen zřídka. Modré opice, jsou snadněji rozpoznatelné, stejně jako malé antilopy. V křoví jsou neobvyklí plazi, jako je chameleon třírohý. Z přítomných druhů ptáků je 19 druhů endemických, což z Rwenzori dělá důležitou ptačí oblast (IBA). Pohoří Rwenzori obsahují 3 z 5 nejvyšších vrcholů Afriky.
Pohoří Rwenzori.
Velkolepá kombinace zasněžených vrcholů, ledovců, údolí ve tvaru V, rychle tekoucích řek s působivými vodopády, průzračně modrých jezer a ideální flóry dodává této oblasti výjimečnou přírodní krásu. Svahy hory Rwenzori jsou pokryty četnými druhy volně žijících živočichů včetně šesti druhů obojživelníků a devíti druhů plazů.
Vznik hor do nynější podoby se datuje do pozdního pliocénu.
Albertinská trhlina je stará asi 13 milionů let. Pohoří Rwenzori je mnohem mladší a bylo vyzdviženo během posledních 5 milionů let. Výška je dána jejich mládím a členitost je způsobena rozsáhlým zaledněním. Pohoří Rwenzori nese největší ledovce Afriky - přestože leží téměř na rovníku! Dobré výhledy na ledovce jsou však neobvyklé kvůli časté oblačnosti.
Margherita Peak.
A nejde jen o rostliny. Některá zvířata se nenacházejí nikde jinde na zemi, včetně levharta rwenzorského (Panthera pardus ruwenzorii) a turaca rwenzorského (Ruwenzoronis Johnstoni).
Zdroje:
