Článek
Píše se rok 2005 a celá země žije druhou řadou Česko hledá SuperStar. Před porotu, ve které tehdy seděli Ondřej Soukup či Gábina Osvaldová, předstupuje tehdy osmadvacetiletý Štěpán Turek. S naprostým klidem spustí svou autorskou píseň Stávka dýdžejů. Zatímco porota je v šoku, televizní diváci se u obrazovek smějí. Štěpán se tak díky svému výkonu brzy stane historicky druhým „generálem“ potupné Hvězdné pěchoty.
Jenže po dvaceti letech se ukazuje, že tehdejší „bizarní postavička“, jak ji média vykreslovala, měla všechno dokonale promyšlené. Vůbec jí totiž údajně nešlo o hudební kariéru v komerční televizi, ale o velmi drzou a efektivní náborovou kampaň.
Partyzánská akce mezi talenty
V rozhovoru pro pořad V Tranzu Lenky Králové dnes Olivie Turek přiznává, že její motivace byla čistě pragmatická. Tehdy vedla kapelu, která sice fungovala, ale zoufale jí chyběl frontman. Konkurz na nejsledovanější pěveckou show v zemi se jí zdál jako ideální místo, kde se na několika metrech čtverečních koncentrují stovky ambiciózních zpěváků.
Aby se však dostala přímo k cílové skupině, musela se přihlásit pod falešnou záminkou. Jakmile proklouzla dovnitř, využila každé volné chvíle a polepila záchody a chodby inzeráty, že hledá zpěváka do své kapely. Showbyznysový kolos tak v podstatě nevědomky posloužil jako její soukromá náborová agentura. „Bylo mi jedno, že jim kazím celou tu soutěž, ale dostala jsem se díky tomu dovnitř,“ vzpomíná dnes Olivie na svůj tehdejší výstup.
Místo náboru kolegy však nechtěně stvořila fenomén. Předstoupila před porotu se svou „Stávkou dýdžejů“ – skladbou, která byla napsaná tak, aby byla okamžitě zapamatovatelná a v kontrastu s tehdejším „naleštěným“ popem. I když tehdy v soutěži neuspěla, její strategie „trojského koně“ zanechala v digitální paměti Česka nesmazatelnou stopu.
Zrod Olivie
Kolem roku 2010 nastal v životě Štěpána Turka zásadní zlom. To, co původně začalo jako nevinný experiment s dámským šatníkem, se rychle proměnilo v hluboké vnitřní uvědomění. Olivie dnes vzpomíná na ten silný, emotivní moment, kdy si poprvé oblékla šaty a uvědomila si, že už se nechce vracet zpět do mužské role. Lidé v jejím okolí jí už dříve naznačovali, že má jemné rysy, ale teprve toto vlastní rozhodnutí jí otevřelo cestu k pravému já.
Tento proces nebyl snadný – vyžadoval překonání počátečního strachu z reakcí okolí i rodiny. Jak sama Olivie popisuje, nešlo o náhlý impuls, ale o postupné dozrávání. Zjistila, že se v ženské identitě cítí mnohem přirozeněji a „opravdověji“, což byl pocit, který jí do té doby v životě chyběl.
O dva roky později se rozhodla pro odvážný krok, který definitivně potvrdil její novou cestu. Do televizní soutěže, která ji kdysi proslavila, se vrátila – tentokrát však do první řady Česko Slovenské SuperStar. Před porotu i kamery předstoupila v minišatech a na podpatcích jako Olivie Turek. I když ani tentokrát v soutěži hudebně neuspěla, její vystoupení mělo jiný význam: byl to veřejný coming out a demonstrace vnitřní svobody.
Spokojenost bez nutnosti skalpelu
Dnes Olivie žije jako vyrovnaná žena. Přestože prošla tranzicí v sociálním smyslu – tedy změnou jména, vzhledu a vystupování – operativní změnu pohlaví se nakonec rozhodla nepodstoupit. Tuto otázku intenzivně řešila zhruba před deseti lety, ale nakonec dospěla k závěru, že k pocitu štěstí a autenticity chirurgický zákrok nepotřebuje.
„Cítím se takhle lépe, tak nějak více opravdově. Člověk si k tomu musel dojít a překonat určitý počáteční strach,“ vysvětluje Olivie svůj postoj.
Díky své minulosti v Hvězdné pěchotě je navíc, jak sama říká, „trénovaná na hejty“. Negativní komentáře ji nerozhází – má na ně svou „trollí záplatu“ a soustředí se na to, co je podstatné: na svou práci v oblasti datové analytiky, na svou kapelu The Jitrnice Zdarma a na partnerský život.
Na sociálních sítích se pod jejími fotografiemi často objevují komentáře přirovnávající ji k herečce Nele Boudové. Olivie toto přirovnání bere s humorem a šarmem sobě vlastním. Přiznává, že ji tato lichotka těší a od té doby se zájmem sleduje filmy, ve kterých její slavnější „dvojnice“ účinkuje.
Zatímco hudba zůstává její celoživotní vášní, její profesní těžiště se přesunulo do zcela jiné sféry. Olivie našla své uplatnění ve světě čísel, algoritmů a logiky jako datová analytička. Tento obor jí poskytuje klid a řád, který je v přímém kontrastu s bouřlivými lety v záři reflektorů a mediálním kolotočem kolem SuperStar. Svět analýzy dat jí umožňuje pracovat v prostředí, kde rozhodují fakta, nikoliv emoce nebo bulvární titulky. Je to pro ni prostor, kde může být sama sebou, hodnocena podle svých schopností a intelektu.
V soukromí je Olivie šťastně zadaná a se svou partnerkou tvoří stabilní pár. Společně otevřeně mluví i o možnosti pořídit si potomka, což je pro ni téma, kterému nechává volný průběh. „Děti nejsou, třeba budou. Bude to naše rozhodnutí,“ říká s klidem člověka, který už nikoho nemusí o ničem přesvědčovat.
Veřejné ponížení před dvaceti lety ji paradoxně zocelilo pro mnohem náročnější cestu – coming out a tranzici v zemi, která k transgender osobám stále hledá cestu.
