Článek
Lenka Králová (*1981) se hodlá ucházet o senátní křeslo v obvodu Praha 10, kde plánuje zužitkovat své dosavadní zkušenosti s veřejným vystupováním a vyjednáváním. Její ambice míří přímo do horní komory Parlamentu, kterou vnímá jako klíčovou instituci pro stabilitu demokracie i ochranu lidských práv. Hlavní motivací pro ni zůstává hluboká nespokojenost s aktuálním složením Senátu. Podle Králové v této instituci dlouhodobě chybí diverzita pohledů a moderní přístup k sociálním otázkám.
„Mám na to věk (44) a neschválení Istanbulské úmluvy ukázalo, že Senát je nesmírně důležitý. Je potřeba ten klub převážně konzervativních pánů trochu naředit a rozvířit,“ uvedla Králová na svém Facebooku.
Právě odmítavý postoj senátorů k mezinárodní úmluvě o prevenci násilí na ženách byl pro ni posledním impulsem k tomu, aby přestala na politiku pouze „hudrovat na sítích“ a začala ji aktivně ovlivňovat zevnitř.
Program přesahující hranice aktivismu
Ačkoliv je Králová vnímána především jako tvář transgender komunity, v Senátu se hodlá věnovat mnohem širšímu spektru témat. Jako rodič dvou synů klade důraz zejména na budoucnost českého školství a ochranu dětí. Pálí ji stav péče o duševní zdraví mladých lidí, která je v České republice podle ní dlouhodobě podfinancovaná a zanedbávaná.
Králová zároveň zdůrazňuje své prozápadní směřování. Děsí ji politický vývoj v sousedních zemích, jako je Maďarsko nebo Slovensko, a odmítá jakékoli otáčení kurzu země směrem na východ. Do Pirátské strany, se kterou hodnotově souzní již několik let, chce přinést svou schopnost věcné argumentace a autenticitu, kterou si vybudovala během let v mediálním prostoru.
Od softwaru k vládním výborům
Její profesní dráha představuje unikátní spojení technického světa a sociálního aktivismu. Původním povoláním softwarová vývojářka přináší do politiky analytické myšlení a schopnost pracovat s daty. Právě stabilní zázemí v IT sektoru jí v počátcích tranzice umožnilo financovat nákladné zákroky, které stát nehradil, a zároveň jí poskytlo svobodu vystoupit veřejně bez obav z profesní likvidace, která v jiných oborech translidem stále hrozí.
Postupem času se z programátorky stala jednou z nejvlivnějších postav českého trans aktivismu. Na platformě YouTube vybudovala úspěšnou talkshow V Tranzu. Skrze kultivované rozhovory s hosty z řad trans komunity i odborníků se jí podařilo demystifikovat téma genderové identity pro širokou veřejnost. Její přístup sází na autenticitu a otevřenost, čímž bourá stereotypy o transgender lidech v Česku.
Králová se nespokojila pouze s osvětou, ale zamířila do míst, kde se tvoří legislativa. Jako členka vládního Výboru pro práva LGBTI+ lidí při Radě vlády pro lidská práva se přímo podílí na připomínkování zákonů. Působí také ve výboru spolku Trans*parent a ve správní radě Pride Business Forum, kde propojuje neziskový sektor s byznysovým prostředím.
Ve své politické vizi se Králová silně identifikuje s rolí rodiče dvou synů. To formuje její priority, které přesahují úzký aktivismus. Klade důraz na alarmující stav českého školství a kritickou nedostupnost péče o duševní zdraví dětí a mladistvých. Podle jejích slov se společnost k mladé generaci chová macešsky, ať už jde o psychologickou podporu nebo budoucí dostupnost bydlení.
Hráz proti „východnímu kurzu“
Králová vstupuje do Pirátské strany s jasným geopolitickým ukotvením. Varuje před autoritářskými tendencemi, které pozoruje v okolních státech, a otevřeně mluví o strachu z „orbánizace“ Česka. „Děsí mě otáčení kurzu naší země směrem na východ. Nechci tady zažívat represivní režim ve stylu Orbána nebo Fica,“ varuje.
Své bohaté zkušenosti s vyjednáváním s politiky napříč celým spektrem chce nyní využít k tomu, aby liberální hodnoty a program Pirátů prosazovala přímo z lavic Senátu. Po letech lobbingu za práva trans komunity – kde za svou hlavní metu považuje právě zrušení povinných kastrací – vnímá vstup do aktivní politiky jako přirozené vyústění své cesty.
Kdo byla a je Lenka Králová
Její cesta začala v 38 letech, kdy prošla coming outem a následně zahájila hormonální terapii. Navzdory tomu, že ji okolí i cizí lidé začali vnímat výhradně jako ženu, v jejím občanském průkazu zůstávalo jméno Tomáš Prokopič. Důvodem byla její zásadní nechuť podrobit se tehdejší zákonné podmínce pro úřední změnu pohlaví: nucené kastraci a invazivnímu chirurgickému zákroku.
„Pro každodenní život není důležité, co máme v kalhotách,“ vysvětlovala už v roce 2020 v rozhovorech.
Právě zrušení této drastické podmínky Ústavním soudem (s účinností od roku 2025) pro ni bylo klíčovým momentem pro vstup do aktivní politiky. Rozhodnutí soudu vnímá jako splněnou metu svého dosavadního lobbistického úsilí. Nyní může na volebním lístku figurovat pod jménem Lenka Králová, aniž by byla státem nucena nechat si „skalpelem uřezat zdravou část těla“ jen kvůli úřednímu razítku. Tato změna jí otevřela cestu ke kandidatuře bez zbytečné fyzické bolesti a ztráty krve, což vnímá jako důkaz, že se česká společnost i právo posouvají vpřed.
Její politické ambice se opírají o konkrétní expertní vizi, jak by měl stát k transgender lidem přistupovat. Králová je hlasitou odpůrkyní toho, aby genderovou dysforii (nesoulad mezi identitou a tělem) diagnostikovali výhradně sexuologové. Prosazuje reformu, v níž by o plnoleté trans lidi pečoval tým složený z psychoterapeutů, endokrinologů a v případě potřeby chirurgů. Cílem je odstranit zbytečnou patologizaci a vytvořit systém založený na individuálních potřebách jedince. Dlouhodobě vzdělává veřejnost v otázkách elementární slušnosti. Upozorňuje na škodlivost tzv. deadnamingu (záměrné oslovování starým jménem) a kritizuje necitlivé dotazy na stav genitálií či prodělané operace, které vnímá jako hrubý zásah do soukromí.
Jako softwarová vývojářka otevřeně přiznává, že díky svému ekonomickému zázemí měla proces přeměny snazší. Upozorňuje však na to, že tranzice je v ČR extrémně nákladná – od šatníku přes kosmetiku až po bolestivé a drahé laserové odstraňování vousů. „Je to bariéra, která mnoho trans lidí vytlačuje na okraj společnosti,“ varuje a dodává, že dostupnost péče by neměla být výsadou bohatých.
Prvenství v Česku a ve světě
Ačkoliv Lenka Králová není absolutně první transgender osobou, která se v České republice uchází o politické body, její ohlášená kandidatura do Senátu je v tuzemském kontextu přelomová. Poprvé se totiž otevřeně trans osobnost uchází o post v jedné z nejvyšších ústavních funkcí s jasnou vizí celostátního dopadu. Její ambice odráží globální trend, kdy se zastoupení transgender osob v národních parlamentech a vládách stává symbolem moderní, inkluzivní demokracie. Zatímco v Česku byla donedávna politická kariéra trans lidí spojena s právní nejistotou a nátlakem na tělesnou integritu, ve světě již najdeme řadu inspirativních příkladů.
Průkopnicí v tomto směru byla Novozélanďanka Georgina Beyer, která se již v roce 1999 stala historicky první otevřeně transgender osobou zvolenou do národního parlamentu na světě. Na evropském kontinentu pak v letech 2011–2015 vzbudila pozornost Anna Grodzka, která v tehdy velmi konzervativním Polsku zasedla v Sejmu a byla v té době jedinou trans parlamentní zástupkyní na světě. Tyto postavy vydláždily cestu pro současnou generaci politiků, kteří již zastávají ty nejvyšší exekutivní posty.
Jednou z nejvlivnějších postav současnosti je Petra De Sutter, uznávaná gynekoložka, která se v roce 2020 stala místopředsedkyní belgické vlády. Podobně významnou stopu zanechala na Tchaj-wanu Audrey Tang, softwarová inženýrka a vizionářka, která jako ministryně pro digitalizaci (2016–2024) zásadně transformovala tamní technologický sektor. V sousedním Německu se v roce 2021 zapsaly do historie Nyke Slawik a Tessa Ganserer, které se staly prvními trans ženami v německém Spolkovém sněmu (Bundestag).
Velký posun nastal také ve Spojených státech. V listopadu 2024 přepsala dějiny Sarah McBride, když se stala první otevřeně transgender osobou zvolenou do Sněmovny reprezentantů USA, přičemž už dříve sbírala politické zkušenosti jako senátorka státu Delaware. Tyto příklady jasně ukazují, že transgender identita není pro výkon vysoké politické funkce překážkou, ale naopak může přinést cennou perspektivu v otázkách lidských práv, digitalizace či zdravotnictví.
Vstup Lenky Králové do Pirátské strany je tak jasným signálem, že se česká politika začíná otevírat osobnostem, jejichž veřejné působení bylo dříve limitováno necitlivou legislativou. Cesta k senátnímu křeslu bude pro Královou vyžadovat nejen vnitrostranickou nominaci, ale především přesvědčení voličů. Pokud uspěje, nebude to jen její osobní vítězství, ale potvrzení, že česká společnost je připravena hodnotit politiky podle jejich kompetencí, životních zkušeností a programu, a nikoliv podle jejich genderové identity.
