Článek
Své o tom v těchto měsících zjišťují čeští senioři, kteří uvěřili hlasitým proklamacím hnutí ANO o tom, jak jim okamžitě po svém nástupu do Strakovy akademie kompenzuje „ukradenou tisícovku“.
Od chvíle, kdy se Andrej Babiš ujal moci, uběhlo více než půl roku. A politická realita ukazuje přesně to, co racionální pozorovatelé scény očekávali. Žádné plošné vracení peněz, které dříve opozice označovala za morální dluh státu, se nekoná. A není se čemu divit?
Velká důchodová otočka
Kvůli hrozbě obří rozpočtové sekery seřízl v roce 2023 Fialův kabinet jednorázovým zákonem mimořádnou valorizaci důchodů, která měla reagovat na dramatickou inflaci. Namísto předpokládaného průměrného zvýšení o více než 1 700 korun tehdy penzisté dostali přidáno v průměru pouhých 750 korun. Rozdíl, tedy bezmála tisícikoruna, důchodcům v podstatě propadl a už se nijak nepromítl do dalších výpočtů.
Tehdejší opozice v čele s hnutím ANO okamžitě vycítila politickou příležitost a rozpoutala na parlamentní půdě i v médiích nevídané hromy a blesky. Předseda stínové vlády Karel Havlíček tehdy hřímal, že „vláda hodila důchodce přes palubu“. Šéfka poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová mluvila o „drzosti, neuvěřitelném a skandálním plánu“ a přímo slibovala: „Budeme za vás bojovat.“
Hnutí ANO tehdy nezůstalo jen u slov. Rozjelo masivní právní bitvu a podalo stížnost k Ústavnímu soudu s cílem toto „asociální“ rozhodnutí zvrátit. Ústavní soud sice stížnost zamítl, ale marketingová mašinerie ANO jela dál. Na billboardech, plakátech a sociálních sítích se objevilo jednoduché, úderné a chytlavé heslo: „Vrátíme vám to, co vám sebrala Fialova vláda.“
Dnes jsou karty rozdané jinak. ANO sedí ve vládních lavicích s dominantním vlivem a Alena Schillerová jako ministryně financí vzkazuje důchodcům něco diametrálně odlišného. Ve svém pořadu Schillerka & Juchelka utnula veškeré naděje seniorů. Snížení valorizace označila za „nevratný krok“ svázaný s tehdejší inflací a svalila vinu na prohraný soudní spor. Namísto slibovaného plošného narovnání se důchodci dočkají pouze kosmetického vrácení původního zápočtu reálných mezd (což se u nejbližších valorizací stejně nijak neprojeví) a pětisetkorunového bonusu pro ty, kteří se dožijí osmdesáti let.
Ke korytu nás dostali, teď už je nepotřebujeme
Průzkum agentury STEM/MARK pro Seznam Zprávy jasně ukazuje, že volební úspěch Andreje Babiše byl postaven právě na lidech, kteří nejvíce věřili, že jim státní kasa pod jeho vedením kompenzuje předchozí utahování opasků.
Hnutí ANO získalo ve volbách necelých 35 procent hlasů, což reprezentuje téměř dva miliony voličů. Z podrobných dat vyplývá, že hnutí ANO volili především senioři a lidé nad 60 let, nezaměstnaní a lidé s nižším vzděláním.
Tito lidé šli k urnám s jasnou vizí: Fialova vláda nám vzala peníze, Babiš nám je vrátí. Babiš se mohl na své voliče stoprocentně spolehnout. O to paradoxnější je, že právě tito nejvěrnější příznivci dnes dostávají od vládních představitelů jako první tvrdou stopku.
Že jde o promyšlenou strategii centrály hnutí a nikoliv o momentální rozpočtovou nouzi, ukázal i kuriózní incident z Karlovarského kraje. Tamní opoziční zastupitel Miroslav Balatka (STAN) zkusil vtipný, ale politicky trefný políček. Navrhl usnesení, aby krajská rada složená výhradně z politiků ANO zjistila, co přesně Fialova vláda lidem vzala, a v souladu s celostátním předvolebním heslem to občanům kraje vrátila. Výsledek? Zástupci hnutí ANO se při hlasování buď zdrželi, byli proti, nebo raději vůbec nehlasovali.
Proč se rozdat hned, když je paměť voličů tak krátká?
Proč se tedy Babišova vláda do plnění svých slibů vůbec nemá a raději riskuje zklamání svých klíčových voličů? Odpověď leží v precizním časování politického cyklu.
Přízeň voličů je komodita, která se v čase opotřebovává. Pokud by Andrej Babiš a Alena Schillerová hned v prvních měsících po volbách schválili miliardové injekce na zpětné dopsání důchodů, vyvolali by sice vlnu okamžitého nadšení, ale do roku 2029 by toto nadšení spolehlivě vyprchalo. Lidská paměť je v oblasti politické vděčnosti extrémně krátká. Pokud dostanete přidáno dnes, za tři roky to budete považovat za naprostý standard a do volebních místností půjdete s otázkou: „Co pro mě uděláte teď?“
Z marketingového hlediska je mnohem výhodnější nechat důchodce i sociálně slabší skupiny několik let v mírné nejistotě. Udržovat v nich pocit, že rozpočet je po předchozí vládě v hrozném stavu a současný kabinet musí nejprve tvrdě pracovat na jeho ozdravení. Teprve zhruba půl roku před volbami v roce 2029 se stavidla státní kasy otevřou naplno. Masivní navýšení důchodů, mimořádné příspěvky a dárky pro seniory přijdou přesně v momentě, kdy budou mít maximální psychologický účinek. Vzbudit ve voličích čerstvou, silnou euforii z dobrosrdečného, moudrého a štědrého premiéra Babiše, se kterou následně dokráčí přímo k urnám.
Budoucí rozpočtová sekera? Starost pro ty, co přijdou po nás
Někoho by mohlo napadnout, že takové masivní politické rozdávání utrhne ze řetězu státní dluh a zatíží rozpočet stamiliardovými strukturálními deficity, ale vládní stratégové uvažují v horizontu pouhých čtyř let. Pokud tato strategie v roce 2029 zafunguje a hnutí ANO obhájí mandát, obří rozpočtová sekera sice vznikne, ale pro samotného Andreje Babiše už nebude představovat fatální problém.
V té době bude současnému premiérovi 75 let. Do premiérského křesla se pokusí usadit s největší pravděpodobností naposledy v životě. Otázka, zda bude mít státní kasa dostatek prostředků na vyplácení penzí za deset nebo patnáct let, je z hlediska jeho osobní politické kariéry irelevantní. Pokud vyhraje příští volby a způsobí enormním zvýšením důchodů sekeru v rozpočtu sám sobě, na sklonku jeho politické dráhy mu to vrásky neudělá. Svou historickou roli „ochránce lidu“ si splní a budoucí ekonomické problémy nechá k řešení svým nástupcům.
A co když tato strategie náhodou nevyjde a v roce 2029 vyhraje někdo jiný? Pro ANO to bude možná ještě lepší scénář. Nová vládní garnitura zdědí rozpočet v naprosto zuboženém stavu, zatížený mandatorními výdaji, a bude nucena provádět drastické škrty a nepopulární reformy. Hnutí ANO tak bude moci okamžitě z opozičních lavic spustit osvědčenou písničku o asociální vládě, která opět ubližuje lidem a neumí hospodařit.
