Článek
Josef Nedorost, rodák z Českých Budějovic, neměl k herectví od začátku přímočarou cestu. Než nastoupil na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) v Brně, kde v roce 1982 úspěšně vystudoval činoherní herectví, vyučil se automechanikem a absolvoval Střední zemědělskou školu. Po dokončení studií získal první angažmá ve Státním divadle v Brně (dnešní Národní divadlo Brno) a následně zakotvil v trvalém angažmá v pražském Divadle E. F. Buriana.
Jeho urostlá, vysportovaná postava a přirozené charisma ho předurčovaly k rolím drsných chlapů i nekompromisních svůdníků. V mládí závodně boxoval, což se ukázalo jako klíčová výhoda v roce 1984, kdy režisér Jaroslav Soukup hledal obsazení pro sportovní drama Pěsti ve tmě (1986). Zatímco role hlavního československého boxera Vildy Jakuba připadla Marku Vašutovi, nalézt přesvědčivého soupeře představovalo problém.
„Obcházel jsem české herce, kteří by to jistě uhráli, ale nesměli by se vysvléct do trenek. Josef Nedorost jako jediný všechny podmínky splňoval. V mládí boxoval a udržoval si sportovní postavu,“ vzpomínal režisér Soukup. Nedorost v roli německého boxera Kurta Schallera předvedl precizní výkon podložený tvrdým tréninkem.
Životní role na něj však čekala o rok později v kultovním snímku Víta Olmera Bony a klid (1987). Jako Richard Šindler, nekorunovaný král a šéf vekslácké party, vstoupil do filmové historie. S charakteristickým knírkem, suverénním vystupováním a přirozenou autoritou se stal neopomenutelným symbolem stříbrného plátna pozdního socialismu.
Díky svému zjevu se stal miláčkem fanynek a idol žen. Režiséři ho popisovali jako hollywoodský typ s velkým kouzlem osobnosti, na něhož ženy neuvěřitelně reagovaly. Objevil se v mnoha dalších filmech jako Anděl svádí ďábla (1988), Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu (1992) či Playgirls 2 (1995), a uplatnil se i v zahraničních produkcích (Člověk v ZOO, Rošáda, Lazebník sibiřský).
Osudový doušek mléka a pád na dno
Slibně rozjetou kariéru a aktivní život však v roce 1997 pretťala tragická událost. Tehdy dvaačtyřicetiletý Nedorost se vedle herectví s vášní věnoval archeologii a pátrání po keltských vykopávkách. Během jedné z terénních výprav ho zastihl prudký dešť, před nímž se spolu s kolegou schoval v nejbližším kravíně.
Dojičky na místě zrovna zpracovávaly čerstvé mléko a herci nabídly, aby se napil přímo z kádě. Nedorost nabídku přijal, aniž by tušil, jaké fatální následky to může mít. Mléko bylo nepasterizované a obsahovalo nebezpečnou nákazu.
Během tří dnů vypukly vysoké horečky a malátnost. Ačkoliv neměl klíště, nakazil se klíšťovou meningoencefalitidou – těžkým zánětem mozkových blan. Nemoc zasáhla perorální nerv ovládající pohyb nártu a herce paralyzovala. Ochrnul a skončil na invalidním vozíku.
Pro muže, který byl zvyklý na špičkovou fyzickou kondici a drsný trénink, šlo o obrovskou ranou. Nedorost však projevil bojovnost i mimo filmové plátno. Během dlouhodobé rehabilitace v Ústavu Kladruby se za pomoci neuvěřitelné vůle dokázal znovu postavit na vlastní nohy a naučit se chodit.
Psychické jizvy a život v ústraní
zatímco tělesné funkce se podařilo částečně obnovit a Josef Nedorost se po dlouhých měsících opět postavil na vlastní nohy, infekce zanechala hluboké rány na jeho duševním zdraví. Někdejší sebevědomý suverén a lev salónů se ze dne na den propadl do temného světa těžkých depresí, svíravých úzkostných stavů a nekontrolovatelného stihomamu.
Změna to byla drastická a pro jeho okolí nepochopitelná. Režisér Jaroslav Soukup na tuto proměnu vzpomínal s velkým smutkem: „Po té nemoci už to prostě nebyl on. Trpěl stihomamem, byl neuvěřitelně rozhozený, občas mluvil úplně z cesty a žil ve svém vlastním, paranoidním světě.“ Nedorost postupně ztratil veškerou důvěru k lidem i ke světu kolem sebe. Bývalý společenský člověk se začal systematicky izolovat od přátel, známých i kolegů z branže. Podle svědectví z jeho okolí byl přesvědčený, že ho neustále někdo sledoval, odposlouchával a snažil se narušit jeho soukromí.
Jeho stihomam dosáhl takových rozměrů, že žil doslova jako utajovaný agent na útěku. Režisér Tomáš Magnusek popisoval hercovo podivínské chování během jejich pozdější spolupráce: „Stále dokola měnil telefony, myslel si, že ho někdo napichuje a odposlouchává. V jednu chvíli měl snad sedm různých telefonních čísel, ze kterých střídavě volal. Bylo neuvěřitelně těžké s ním udržen normální kontakt.“ Sousedé z jeho okolí dokonce hovořili o tom, že trpěl schizofrenií, kterou však odmítal jakkoliv odborně léčit.
Dramatická duševní proměna se bezprostředně odrazila i na jeho fyzickém zjevu. Nedorost, který si celá desetiletí zakládal na dokonalé postavě, atletické kondici a pečlivě upravené tváři, na svou vizáž plně zanevřel. Oholil svojí ikonickou poznávací značku – pěstěný knír – a nechal si narůst dlouhé, neudržované šedivé vlasy. V důsledku nemoci, psychických léků a absence pohybu výrazně přibral na váze. Lidé z jeho okolí i filmoví kolegové byli při náhodných setkáních v šoku. Z někdejšího pohledného chlapíka hollywoodského střihu zůstal jen zchátralý podivín bez jiskry v oku, v němž by slavného šéfa veksláků poznal jen málokdo.
Právě psychické démony a ztráta sebedůvěry byly hlavním důvodem, proč Josef Nedorost na své milované herectví v podstatě úplně zanevřel. „Už jsem prostě neměl sílu chodit na konkurzy. Vzdal jsem to. Stejně se v Česku dokola točí jen tak třicet osvědčených lidí, neměl bych žádnou šanci,“ svěřil se před lety v upřímné zpovědi pro televizní cyklus 13. komnata. Zhrzenost a rezignace ho postupně odřízly od zbytku uměleckého světa.
Před kameru se vracel už jen zřídkakdy a s velkým sebezapřením. Většinou šlo o epizodní či vedlejší role v televizních seriálech, jako byla Ulice, kde ztvárnil Standu Prášila, nebo projekty Redakce, Strážce duší, Příkopy a Cesty domů.
Opravdovým návratem k minulosti a velkou výzvou se pro něj stal až rok 2014, kdy ho režisér Vít Olmer přemluvil k účinkování v pokračování kultovního snímku Bony a klid 2. Před kameru se tak po sedmadvaceti letech vrátil vekslácký šéf Richard Šindler. Už to ale nebyl ten dravý a suverénní mladík z konce osmdesátých let – na plátně stál muž hluboce poznamenaný těžkým osudem a nemocí, přesto však dokázal své postavě vtisknout autenticitu a zanechat silný dojem.
Jeho úplně poslední herckou rolí se stal v roce 2019 Jiří Róna v rodinné seriálové sáze Čechovi, kterou natáčel právě s Tomášem Magnuskem. Šlo o jeho definitivní labutí píseň před kamerou, po níž se opět a natrvalo uzavřel do ulity vlastní samotky v rodných Českých Budějovicích.
Zabezpečený samotář z paneláku
Ačkoliv Josef Nedorost v posledních letech svého života působil zanedbaně, nosil obnošené oblečení a žil v ústraní, chudobou rozhodně netrpěl – dožíval doslova jako boháč. V dobách své největší filmové slávy v osmdesátých letech uvažoval velmi prozíravě a své honoráře investoval do nemovitostí. V Praze vlastnil celkem čtyři lukrativní byty ve čtvrtích Háje, Troja, Chodov a Stodůlky, kterých se za celý život nikdy nevzdal ani je neprodal. K tomu navíc v rodných Českých Budějovicích zdědil po rodičích rodinný dům a dva pozemky v přilehlých obcích Dívčice a Olešník. Majetek pro něj znamenal jistotu, avšak štěstí ani klid do duše mu přinést nedokázal.
Své poslední roky strávil v nenápadném bytě v šestém patře panelového domu na jednom z českobudějovických sídlišť. Zpočátku tam žil se svou milovanou maminkou, která mu byla největší oporou. Po její smrti se však jeho svět definitivně zhroutil a v bytě zůstal úplně sám. Žil v naprosté izolaci, s nikým se nepřátelil a ven vycházel prakticky jen na nejnutnější nákupy.
Jedním z mála lidí, kteří s ním v tomto těžkém období přicházeli do pravidelného kontaktu, byl budějovický taxikář Roman. Ten zpočátku vůbec netušil, jakou legendu československého filmu ve svém voze vlastně vozí. O svých setkáních s filmovou hvězou se podělil přes sociální síť.
„Vozil jsem ho pravidelně jako běžného zákazníka. Zavolal, přijel jsem, odvezl ho, kam potřeboval, cestou jsme prohodili pár slov a zase se rozloučili. Žádné hvězdné manýry, žádné upozorňování na to, kým je nebo co v životě dokázal. Vůbec bych v něm v té době nehledal člověka, jehož tvář jsem tak dobře znal z filmů,“ vzpomínal taxikář Roman.
Až po čase, během jedné z delších cest po městě, se samotářský herecký idol otevřel a dal se s řidičem do rozhovoru. Začal vyprávět o své minulosti a postupně zmiňoval střípky ze svého života – box, studium na JAMU, divadelní angažmá v Praze i archeologické výpravy.
„Poslouchal jsem ho a najednou mi to došlo. Vždyť ten člověk, kterého pravidelně vozím, je Josef Nedorost! Richard z Bony a klid! Byl to docela zvláštní okamžik. Člověk má herce zafixované tak, jak vypadali ve svých nejslavnějších rolích, a najednou před vámi o několik desetiletí později sedí tentýž člověk a vy jste ho celou dobu brali jen jako obyčejného zákazníka,“ vyprávěl taxikář, pro něhož byla hercova skromnost a lidskost nezapomenutelná.
Josef Nedorost se taxikáři ozýval pravidelně několik let. Jenže v červenci roku 2020 telefonát zničehonic nepřišel.
„Josef měl ve zvyku se pravidelně ozývat. Potřeboval odvézt, zavolal a já pro něj přijel. A potom se jednoho dne přestal ozývat. Člověk si zpočátku řekne, že zrovna nikam nepotřebuje nebo má jiné starosti. Jenže čas běžel a Josef stále nevolal… Až později jsem se dozvěděl proč. Když mi to došlo, uvědomil jsem si něco úplně obyčejného – už nezavolá. Nebude další cesta ani další rozhovor,“ dodal.
Definitivní a smutný konec nastal 25. července 2020. Když si sousedé v panelovém domě všimli, že Nedorost už několik dní nevychází z bytu, nereaguje na zvonění, přivolali pomoc. Na místo dorazili policisté spolu s hasiči, kteří museli byt v šestém patře otevřít násilím. Uvnitř našli již jen bezvládné hercovo tělo.
Přivolaný koroner na místě vyloučil cizí zavinění a nařízená lékařská pitva následně potvrdila, že herec zemřel ve věku 64 let na celkové selhání organismu spojené s dlouhodobými zdravotními a psychickými komplikacemi. Neměl žádné blízké přátele ani rodinu, kteří by mu uspořádali poslední rozloučení. Někdejší miláček ženských srdcí tak odešel v osamění a v zapomnění.
