Článek
Tento jiskřivý symbol věčné lásky, nesmrtelnosti a sociálního statusu si v lidské psychice vybudoval pověst vůbec nejvýjimečnějšího a nejcennějšího drahokamu planety. Příběh o jeho nedosažitelnosti je nám vštěpován od dětství prostřednictvím filmů, romantických gest a nablýskaných výloh luxusních klenotnictví. Jenže když na malou chvíli odhrnete záves všudypřítomného marketingu a podíváte se do hlubin zeměkoule, mezi čísla těžařských společností a do přísně střežených trezorů globálních distributorů, zjistíte šokující pravdu. Běžný čirý diamant je ve skutečnosti překvapivě hojný nerost a jeho astronomická cena je výsledkem chladně kalkulovaného obchodu s lidskými emocemi.
Režie nejúspěšnější iluze v lidských dějinách
Vraťme se v čase do druhé poloviny devatenáctého století. Do té doby byly diamanty skutečně poměrně vzácné, neboť se nacházely v omezeném množství především v náplavech řek v Indii a Brazílii. Vše se však dramaticky změnilo v roce 1867, kdy byly objeveny obrovské diamantové sopouchy v jihoafrickém Kimberley. Těžební horečka rozpoutala nevídanou produkci a na povrch se začaly valit doslova tuny blýskavých kamínků. Trh byl v přímém ohrožení. Pokud by se všechny tyto diamanty dostaly k zákazníkům, jejich cena by okamžitě spadla na úroveň zcela běžných polodrahokamů.
V tu chvíli vstoupil na scénu podnikatel Cecil Rhodes a jeho nově založená společnost De Beers. Její plán byl stejně cynický jako geniální. Společnost začala systematicky skupovat jednotlivá naleziště, až postupně ovládla neuvěřitelných devadesát procent veškeré světové těžby a obchodu s diamanty. Zrození absolutního monopolu znamenalo, že jeden jediný subjekt získal plnou kontrolu nad tím, kolik kamenů opustí brány dolů. Strategie byla jednoduchá drtivou většinu vytěženého materiálu zkrátka uzamknout v hlubokých trezorech, uměle škrtit nabídku, dávkovat kameny na světový trh po kapkách a vytvořit v veřejnosti pocit, že na každého se usměje štěstí jen zřídka.
Ačkoli byla nabídka pod přísnou kontrolou, bylo nutné zajistit neotřesitelnou poptávku. Ve třicátých letech dvacátého století, v době hluboké hospodářské krize, si De Beers najala americkou reklamní agenturu N. W. Ayer. Cílem bylo přesvědčit společnost, že manželství bez diamantového zásnubního prstenu jednoduše nemá hodnotu. Agentura zapojila do hry rodící se Hollywood. Hvězdy stříbrného plátna se na červených kobercích pyšnily masivními šperky, diamanty se staly ústředním motivem filmových scénářů a v roce 1947 spatřil světlo světa vůbec nejslavnější reklamní slogan dvacátého století: „A Diamond is Forever“ – Diamant je věčný.
Tato čtyři slova změnila společenské konvence celého světa. Slogan neříkal jen to, že diamant symbolizuje stálost partnerství. Skrýval v sobě neuvěřitelně mazanou psychologickou pojistku. Pokud je diamant věčný, nikdy ho nesmíte prodat. Zásnubní prsten se musel dědit nebo zůstat v rodině, čímž reklamní mágové zabránili tomu, aby se již prodané diamanty vracely zpět na sekundární trh jako použité zboží a konkurovaly tak nově vytěženým kamenům. Byla vytvořena dokonalá iluze tradice, která přitom do té doby v lidské historii prakticky neexistovala.
Hory drahokamů ukryté pod našima nohama
Z geologického hlediska není diamant nic jiného než obyčejný uhlík, který byl v hloubkách přesahujících sto padesát kilometrů pod zemským povrchem vystaven extrémním teplotám a tlaku. Tyto podmínky přeskupily krychlovou mřížku atomů do mimořádně pevné vazby. Na povrch se pak tyto poklady dostaly díky divokým erupcím starověkých vulkánů prostřednictvím takzvaných kimberlitových trubek. Ačkoliv se proces jejich vzniku může zdát výjimečný, zemský plášť ukrývá nepředstavitelné množství uhlíku a proces jeho krystalizace probíhal na mnoha místech planety po miliardy let.
Podle údajů globálních geologických průzkumů se na světě každý rok vytěží více než sto milionů karátů surovin, což odpovídá desítkám tun čistých diamantů. Pokud byste diamant srovnávali s jinými drahými kameny purely podle jejich výskytu v přírodě, zjistíte, že diamant v kategorii vzácnosti prohrává na plné čáře. Takový přírodní smaragd, safír nebo holubičí rubín jsou v zemské kůře nepoměrně vzácnější. A pokud bychom hledali skutečné geologické unikum, museli bychom zmínit například tanzanit. Tento fialovomodrý drahokam se vyskytuje na jediném těžebním místě na světě o rozloze několika kilometrů čtverečních v Tanzanii a jeho zásoby budou podle odhadů vědců během několika málo desetiletí zcela vyčerpány. Diamant se naproti tomu těží v masivním měřítku v Rusku, Botswaně, Kanadě, Austrálii i v Angole.
Je samozřejmě pravdou, že ne každý vytěžený diamant skončí na prstu šťastné nevěsty. Přibližně osmdesát procent celosvětové těžby tvoří takzvaná průmyslová kvalita. Tyto kameny jsou zakalené, popraskané nebo plné nečistot. Díky nekompromisní tvrdosti diamantu však nacházejí neocenitelné uplatnění jako brusivo, řezné kotouče pro stavebnictví nebo hlavice hlubinných vrtných souprav. Zbývajících dvacet procent představuje materiál šperkařské kvality. I tento pětinový podíl však představuje obrovský a neustávající proud zboží, který by při volné soutěži bez cenových dohod a monopolních struktur způsobil výrazný pokles hodnoty na trhu.
Když lidská věda překoná samotnou přírodu
Jestliže těžařské kartely dokázaly po celá desetiletí držet trh s přírodními drahokamy pod kontrolou, dvacáté první století přineslo technologickou revoluci, která celou konstrukci diamantového mýtu definitivně zbořila. Vědci a inženýři totiž dokázali to, co bylo dříve považováno za alchymii: naučili se vyrábět diamanty v laboratořích.
Dnes existují dvě hlavní metody výroby diamantů. První z nich využívá vysoký tlak a vysokou teplotu (HPHT), čímž věrně simuluje podmínky uvnitř zemského pláště. Druhá, ještě pokročilejší metoda nazvaná chemická depozice z plynné fáze (CVD), usazuje atomy uhlíku z plynové plazmy na tenkou diamantovou destičku vrstvu po vrstvě. Výsledkem několika týdnů práce v řízeném prostředí je kámen, který není imitací ani náhradou. Laboratorní diamant je po chemické, fyzikální, optické i krystalografické stránce stoprocentně identický s kamenem vytěženým z hlubin země. Má stejnou tvrdost, stejný index lomu světla a stejný zářivý třpyt.
Rozdíl mezi nimi nedokáže pouhým okem rozpoznat ani zkušený gemolog s mnohaletou praxí. K rozlišení přírodního a laboratorního kamene je dnes nutné použít složité spektrometrické přístroje v specializovaných laboratořích, které zkoumají drobné odchylky v krystalické mřížce způsobené rychlostí růstu. Laboratorní diamanty navíc vznikají bez etických kontroverzí spojených s těžbou, bez devastace životního prostředí a především za pouhý zlomek ceny přírodního kamene.
Kdy se diamant stává skutečným a nefalšovaným pokladem
Znamená to tedy, že je každý diamant na světě jen bezcenným kusem stlačeného uhlíku s dobrou reklamou? Nebylo by spravedlivé házet všechny kameny do jednoho pytle. V říši diamantů existuje úzká a fascinující skupina unikátů, kde slovo vzácnost neztrácí svůj původní a hluboký význam.
Standardní čiré diamanty o velikosti kolem jednoho karátu, které tvoří drtivou většinu nabídky klenotnictví, vzácné nejsou. Opravdu výjimečné jsou však přírodní barevné diamanty, v odborné terminologii označované jako Fancy diamonds. Tyto kameny vznikají v extrémně vzácných případech, kdy byla krystalická mřížka během svého růstu vystavena přítomnosti jiných prvků nebo unikátnímu mechanickému tlaku. Přítomnost boru zbarví diamant do hluboké modré, dusík vytvoří zářivě žlutou a strukturální deformace mohou zrodit neuvěřitelně vzácné růžové či dokonce sytě červené odstíny.
Červený přírodní diamant je takový geologický unikát, že na celém světě existuje pouze několik málo exemplářů s hmotností přesahující jeden karát. Stejně tak extrémně velké čiré diamanty o váze desítek či stovek karátů, které vynikají absolutní čistotou bez jakékoliv vnitřní chyby nebo inkluze, představují neopakovatelné přírodní anomálie. U těchto ikonických kamenů cena neodráží marketingové triky ani manipulaci s trhem, ale skutečnou hodnotu.
Pro běžného spotřebitele však platí jediné. Pokud si kupujete standardní diamantový šperk, neinvestujete do neobvyklého přírodního úkazu ani do komodity, která si uchová svou hodnotu jako zlato. Platíte za řemeslnou práci, za nákladný proces broušení a leštění, za vysoké marže obchodníků a především za romantickou iluzi, kterou pro nás před více než stoletím vymysleli strategičtí marketéři. Diamant je sice krásný, odolný a fascinující minerál, ale vzácný rozhodně není.
