Článek
Už od mládí musela Hana Zagorová svádět náročný zápas se vzácnou a vážnou poruchou krvetvorby, paroxysmální noční hemoglobinurií. Tato zákeřná diagnóza jí na desítky let určila přísný životní rytmus – každých devět týdnů musela docházet na hematologii a podstupovat krevní transfúze. Nemoc jí extrémně omezovala i v kariéře, protože kvůli pravidelným návštěvám nemocnice nemohla nikdy odcestovat na delší dobu do zahraničí.
Zdravotní hendikep se však nejvýrazněji podepsal na jejím největším přání – stát se matkou. Lékaři jí kvůli nemoci těhotenství od počátku důrazně nedoporučovali. Dlouhé roky se tak na veřejnosti mělo za to, že zpěvačka zkrátka nikdy počít nemohla. Až po letech přiznala, že ve skutečnosti v požehnaném stavu byla. Rostoucí naději ale v zárodku zhatila nemoc. V době, kdy otěhotněla, totiž procházela intenzivní léčebnou kúrou a její tělo bylo plné kortikoidů. „To by s mateřstvím vůbec nešlo dohromady. Narodilo by se postižené dítě,“ vysvětlila po letech bolestivý moment, kdy musela učinit to nejtěžší rozhodnutí a těhotenství ukončit.
Účelová svatba s Harapesem a krutý konec adopce
Nenaplněná touha po rodině ji následně přivedla k myšlence adopce. Tehdejší komunistický režim a úřední aparát však neprovdaným ženám žádost o dítě prakticky neumožňoval. Zagorová byla odhodlaná udělat pro získání miminka cokoliv. Proto uzavřela účelové manželství se svým blízkým přítelem, baletním mistrem Vlastimilem Harapesem.
Společně prošli náročným procesem a nakonec se na ně usmálo štěstí – do péče získali čtyřletou holčičku Aničku. Pro zpěvačku začaly týdny obrovského štěstí a naplnění, kdy malé dívence věnovala veškerou svou lásku a péči. Vytoužený rodinný sen ale trval pouhých pár měsíců.
Do započatého procesu adopce náhle zasáhla vyšší moc. O dívenku se nečekaně přihlásila její babička a úřady rozhodly – čtyřletou Aničku museli manželé sbalit a vrátit zpět do ústavní péče. Takto hluboké citové trauma už Hana Zagorová nechtěla znovu riskovat. Získala odstup a musela se vyrovnat s tím, že vlastní rodinu nikdy mít nebude.
Životní láska a osudový muž
Skutečné osobní štěstí našla Hana Zagorová až po boku slovenského operního tenora Štefana Margity. Vzali se v červnu 1992, krátko po jejím rozvodu s Vlastimilem Harapesem, a prožili spolu rovných třicet let v jednom z nejstabilnějších a nejkrásnějších manželství českého showbyznysu. Byli neodlučitelnou dvojicí, navzájem si byli obrovskou oporou a věnovali si bezmeznou lásku až do zpěvaččina posledního vydechnutí.
Předtím, než do jejího života vstoupil Margita, však zásadní roli v jejím soukromí i kariéře sehrál kapelník, baskytarista a skladatel Karel Vágner.
Byl to právě Vágner, kdo v roce 1973 sestavil pro Hanu Zagorovou vlastní doprovodnou kapelu a nasměroval ji na samotný vrchol české pop music. Pod jeho vedením a díky jeho hudebnímu čichu vznikla celá řada nezapomenutelných hitů a zpěvačka se na dlouhá léta usadila na trůnu Zlatého slavíka.
Jejich pracovní propletení ale brzy přerostlo v hlubší cit. Dvojice spolu krátkou dobu dokonce žila pod jednou střechou. „Zabili bychom se,“ vzpomínala později s úsměvem sama zpěvačka na to, proč jako partneři nezůstali. Společné bydlení a romantický vztah sice neměly dlouhého trvání, ale vytvořily mezi nimi pouto, které už nic nepřetrhlo.
Karel Vágner a Hana Zagorová zůstali až do její smrti nejbližšími přáteli a spřízněnými dušemi. Navzájem si svěřovali nejsoukromější tajemství a Vágner pro ni byl ochoten udělat cokoliv. „Hanka je kus mého já. Víme o sobě všechno. Kdyby něco potřebovala, tak se třeba rozkrájím. A vím, že ona to má podobně,“ vyznával se Vágner z dojemného přátelství, které vydrželo neotřesitelné po celých padesát let.
Statečný boj do posledních chvil
Po dlouhých desetiletích závislosti na transfúzích se zpěvačce na čas výrazně ulevilo. Pomoci jí měla speciální kúra od léčitele, během níž pila až sedm bylinných čajů denně. Transfúze díky tomu na několik let ustaly. Sama Zagorová, která měla k tajemnu vždy blízko, dokonce v minulosti navštěvovala čarodějnickou školu a vlastnila průkaz léčitele, ale postupně naznačovala, že zázračné zlepšení bylo bohužel jen dočasné.
Zásadní a fatální zlom přišel v roce 2020, kdy se nakazila koronavirem a prodělala těžký průběh onemocnění covid-19. Následný postcovidový syndrom její už tak oslabené tělo drtivě zasáhl a znovu naplno rozbouřil celoživotní poruchu krvetvorby. I přes obrovskou vůli žít a neustálou péči lékařů i milujícího manžela se její stav zhoršoval.
Hana Zagorová zemřela v pátek 26. srpna 2022 ve věku 75 let v pražském Ústavu hematologie a krevní transfuze. Teprve později vyšlo najevo, že bezprostřední příčinou úmrtí byla cévní mozková příhoda.
Odchod milované „Haničky Písničky“ uvrhl Štefana Margitu i stovky tisíc fanoušků do hlubokého žalu. Po zádušní mši v kostele sv. Tomáše na Malé Straně a veřejném rozloučení v Divadle Kalich byla legenda české pop music uložena k věčnému odpočinku na pražském Vyšehradě. Rodinný hrob si tam Zagorová s Margitou zařídili s předstihem už před deseti lety a nechali do něj přesunout i ostatky zpěvaččiných rodičů – vzhledem k tomu, že neměli děti, chtěli mít tyto záležitosti včas vyřešené.
Tajemství dojemného hologramu
Po smrti oblíbené zpěvačky musel Štefan Margita čelit neustálým dotazům ohledně její pozůstalosti. Ozvalo se mu mnoho zájemců s nabídkami na vystavení cenných artefaktů, šatů či šperků, nebo dokonce na vytvoření stálé expozice. Vdovec ale zůstává nekompromisní a přání své ženy striktně respektuje. „Nebudu dělat její muzeum ani nic podobného, Hanka si to nepřála. Všechno, co po nás zbude, dostane má rodina a ti ať si rozhodnou, jak s tím naloží,“ má jasno opera pěvec.
I když muzeum nevznikne, fanoušci nedávno zažili moment, ze kterého mrazilo. Na koncertě ve vyprodané O2 areně se na pódiu po boku Margity pomocí moderní technologie objevil neuvěřitelně věrný hologram Hany Zagorové. Diváci v sále byli dojiti k slzám, málokdo ale tušil, co za tajemství se za technickým zázrakem skrývá.
Vizuální základ pro hologram totiž nepocházel ze starých archivních záznamů, ale vdechla mu ho Jana Švandová. Nápad vyšel přímo od Margity, kterému Švandová na jedné z fotografií svou zesnulou ženu silně připomínala.
Herečka sice zpočátku váhala, nakonec ale výzvu přijala. V podolském bytě, kde Zagorová roky žila, si vyzkoušela její autentické šaty i paruky a vizážisté ji proměnili k nepoznání. Následovalo náročné nácvikové „peklo“ – Švandová musela před zrcadlem hodiny studovat typickou gestikulaci, pohyby těla i výrazy tváře ikonické zpěvačky a přesně se synchronně trefovat do úst při zpěvu. Záznam se musel natáčet vždy v kuse bez střihu. Technici následně na její tělo digitálně naroubovali obličej Hany Zagorové.
„Mám obrovskou radost, že mě nikdo nepoznal! Všechno jsem to byla já – tělo, hlava, gesta, jen obličej byl Hančin,“ prozradila s úsměvem Švandová. Díky této nevšední poctě a odhodlání jejích nejbližších tak odkaz Hany Zagorové žije dál nejen v devíti stovkách jejích písní, ale i v srdcích všech, kteří ji milovali.
