Článek
Byla to pohodlná symbióza, která po loňských sněmovních volbách posloužila oběma stranám. Andrej Babiš potřeboval partnera, s nímž poskládá sněmovní většinu, a Motoristé sobě zase vstupenku do nejvyšší politiky. Zkušený politický matador nabídl politickým nováčkům střecha nad hlavou i ochranné křídlo. Jenže po téměř roce ve vládě Babišovi dochází trpělivost. Místo toho, aby od svých koaličních partnerů dostával stabilní vládní podporu, musí neustále žehlit jejich výstřelky, vysvětlovat přešlapy a čelit otázkám novinářů na nekonečné aféry, které ho odvádějí od samotného vládnutí.
Premiér Andrej Babiš se rozhodl narovnat dlouhodobě zamrzlé a napjaté vztahy s prezidentem Petrem Pavlem. A aby dal jasně najevo, že to myslí vážně, poslal velmi čitelný vzkaz svému ministrovi zahraničí a šéfovi Motoristů Petru Macinkovi. Ochranná lhůta skončila, chlapci. Ve vrcholné politice už kroutíte druhý rok a je na čase začít se chovat jako dospělí státníci.
Návrat ke stolu na Hradě
Vztahy mezi vládou a Pražským hradem vyvrcholily letním sporem o vedení české delegace na summitu NATO v Ankaře, kde musel zasahovat až Ústavní soud. Následná ostrá vyjádření a odmítání koordinace zahraniční politiky vytvářely dojem nekončící ústavní krize. Přesto se v pondělí 14. září stoly na Hradě opětně prostřely.
Premiér Babiš zamířil za prezidentem Pavlem k jednání na čtyři oči. Výsledkem byla zhruba hodinová schůzka, na které se oba ústavní činitelé věnovali chystanému vystoupení prezidenta na Valném shromáždění OSN v New Yorku, plánovaným zahraničním cestám, ale i přípravě státního rozpočtu na příští rok. Babiš po jednání potvrdil, že schůzky s prezidentem se obnovují a budou probíhat podle potřeby.
Tento posun trefně zhodnotil bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský, podle něhož šlo o Babišovo ustoupení z agresivního postoje vůči hlavě státu. Premiér si vyhodnotil, že mu neustálá konfrontace s Hradem nic nepřináší. Právě naopak. Babiš potřebuje schvalovat klíčové normy, potřebuje hladký průchod rozpočtu a nechce riskovat, že mu prezident bude jeho prioritám házet klacky pod nohy – jak se to ostatně ukázalo při nedávném prezidentském vetu zákona o státních zaměstnancích.
Babiš jednoduše pochopil, že funkční vzájemný vztah s prezidentem republiky je pro chod státu nesrovnatelně důležitější než krytí horkých hlav v koalici. A Motoristé se tomu budou muset přizpůsobit.
Macinku čeká vlastní zkouška
Přestože byl na jednání původně pozván i ministr zahraničních věcí Petr Macinka, nakonec dorazil Babiš sám. Oficiální odůvodnění znělo, že se premiér s ministrem dohodli na samostatném jednání. Neoficiálně dal ale Babiš najevo, že nechce mít z konstruktivní schůzky cirkus. Macinka si své spory s Hradem musí vyřešit sám.
„Dozrála doba, aby měl pan Macinka schůzku s panem prezidentem,“ řekl Babiš novinářům. Přeloženo do běžné řeči: Už mě nebaví dělat vám advokáta. Jsi ministr zahraničí, tak si běž vyřídit své spory s hlavou státu tváří v tvář.
Pro Petra Macinku je to zásadní škrt přes rozpočet. Šéf Motoristů staví celou svou politickou identitu na konfliktu s hradem. Rozumí základnímu pravidlu politiky, že je o střetu a viditelnosti. Jestli chce přežít vedle Babiše, musíš přikládat pod kotel. Jenže Babiš mu teď tuto nejostřejší munici ze zásobníku sebral. Nechce neustálé výstřelky na sociálních sítích, nechce osobní animosity blokující diplomacii. Pokud Macinka Babišovu výzvu k urovnání vztahů s Hradem nevyslyší, riskuje, že to premiér bude kvalifikovat jako projev neloajality.
Koule na noze jménem Turek
Nejde však jen o Macinkův styl komunikace. Důvodem, proč premiérovi dochází trpělivost, je celková nevypočitatelnost Motoristů, jejímž symbolem se stal čestný prezident party Filip Turek.
Člověk, který měl být původně ministrem, následně skončil jako vládní zmocněnec pro Green Deal a nakonec musel po červencové autonehodě na křižovatce na I. P. Pavlova výkon funkce dočasně pozastavit, se stal pro vládu spíše zátěží. Zatímco vyšetřování nehody s vozidlem nemocnice se protahuje, Turek dál dochází do své kanceláře na ministerstvu životního prostředí a řídí ministra Červeného.
Macinka se snaží Turka stůj co stůj držet nad vodou, ten se ale stal pro Motoristy limitem. Odrazuje umírněné voliče a způsobuje pokles preferencí. Samotný Babiš už Turka nebere vážně a extrémně ho irituje, když musí na tiskových konferencích neustále vysvětlovat a žehlit jeho další přešlapy.
Zbývají tři roky
Motoristé sobě dostali neopakovatelnou šanci. Z protestního hnutí se během jediného roku stali vládní stranou s klíčovým rezortem zahraničí. Jenže vládnutí není opoziční glosování na sociálních sítích ani nekončící provokování.
První rok ukázal, že model rozhněvaných mladých mužů má své hranice. Babiš jim dal prostor, dal jim funkce, ale odmítá být dál jejich ochranným štítem v momentech, kdy jejich jednání poškozuje celou vládní koalici. Zákopová válka s Hradem Babišovi nepřináší žádný užitek, a proto se rozhodl ji ukončit i za cenu toho, že Macinku obere o jeho nejsilnější politické téma.
Zbývají tři roky do konce volebního období. Pro Motoristy to jsou rozhodující okamžiky. Ochranná lhůta od premiéra vypršela. Pokud chtějí Motoristé v nejvyšší politické lize přežít a prokázat, že nejsou jen jednorázovým projektem na jedno volební období, budou se muset naučit fungovat samostatně, odpovědně a s vědomím, že politický konflikt bez reálných výsledků je dlouhodobě neudržitelný. Zda to dokážou, nebo zda je vlastní neukázněnost pošle zpět do zapomnění, ukážou právě nadcházející roky.
