Článek
Uhelné sklady: degradace kdysi prestižní značky
Uhelným skladům se v létě rozpadnul mančaft a do sezony 6. ligy vstoupili se zbrusu novým mužstvem. To však bylo poskládáno hlavně pomocí inzerátů a většina borců neměla s takovouto soutěží vůbec žádné zkušenosti. V mančaftu se navíc mihnuli i borci, kteří hráli naposledy za žáky nebo dokonce prvoregistrovaní fotbalisté. Není tak divu, že má tento kdysi úspěšný tým ze 14 zápasů neuvěřitelné skóre 2:231.
V klubu skončil manažer i sponzor v jedné osobě
Uhelné sklady jsou tradiční pražský tým sídlící v areálu Na Cibulkách v pražských Košířích. Založení oddílu se datuje do roku 1965 a největších úspěchu dosáhlo mužstvo v sezoně 1988/89, kdy působilo ve 2. ČNFL (3. nejvyšší soutěž). Po revoluci mančaft působil většinu sezon v Pražském přeboru a od ročníku 2022/23 hrál 1.A třídu (nyní 6. ligu). Jenže v létě přišel obrovský problém…
V roli manažera, sponzora i působil dlouhá léta hrající vedoucí mužstva Uhelných skladů Lukáš Zilvar, ale ten se v létě rozhodl k odchodu do Přední Kopaniny. „Prakticky veškeré fungování klubu jsem platil ze svého.“ uvedl nyní již býval manažer týmu z Košíř v rozhovoru pro web Pražského fotbalového svazu.
„Stávající vedení sportovního klubu Uhelné sklady Praha, se od svého zvolení, o fotbal prakticky vůbec nezajímalo. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem se dozvěděl, že soutěž pro muže pro tuto sezonu přihlásilo,“ uvedl v témže rozhovoru Zilvar.
Vedení shánělo hráče pomocí inzerátu
Vedení klubu sice mělo zázemí, ale chyběl mu trenér a především hráči, kteří se mezitím rozutekli po ostatních pražských klubech. Nové se proto rozhodlo shánět ,kde se dá, a to především prostřednictvím inzerátů na sociálních sítích. To by možná nebyl takový problém někde v 9. lize, ale na šestou nejvyšší soutěž už jde o velmi neotřelé řešení, které předznamenalo celý nešťastný podzim, v němž Uhelné sklady překonávají všechny možné negativní rekordy.
On si možná leckdo řekne, že 6. liga je prales, ale nenechme se zmást. V soutěži se to jen hemží borci, kteří prošli ligovými dorosty a hraje zde třeba i legendární kanonýr Slavie Milan Škoda. Mezi těmito týmy pak najdeme zjev jménem Uhelné sklady, kde poskládali tým z vysloužilců a borců, kteří předtím ani nebyli nikde registrováni. Pokud přišel nějaký dobrý fotbalista, po jednom zápase zase zmizel pryč.
Hodně napověděl už debakl proti Přední Kopanině
Nejvíce do povědomí veřejnosti vstoupili uhlíři při domácím souboji s B-mužstvem Přední Kopaniny. Duel skončil 0:30, což znamená branku každé tři minuty. Ale pozor, dle očitých svědků se už sudí nemohl na trápení domácího celku dívat a střetnutí ukončil dobrých pět minut před závěrečným hvizdem.
Kdo však na utkání mohl nechat oči, to bylo 170 přítomných diváků. Ti pravděpodobně viděli něco, co si do notesů budou moci zapsat pod označením vraždění neviňátek. Hráči Kopaniny hrající znatelně na půl plynu si dělali s borci, z nichž mnozí stáli na velkém fotbalovém hřišti poprvé v životě, co chtěli.
Někteři soupeři berou utkání jako povinnost, jiní si chtějí zastřílet
My jsme na vlastní oči navštívili tři souboje Uhelných skladů a bylo zajímavé sledovat rozdíl v přístupu soupeřů, ale také to, jakou roli hraje v zápasech kvalitní trávník. Meteor B zvítězil na špatném terénu proti heroicky bránícím hostům jenom 9:0, přičemž bylo znát, že jeho hráči berou své střetnutí spíše jako povinnost. Tento výsledek nesl hodně nelibě trenér domácích, jenž se tvářil, jakoby jeho tým zrovna 0:9 prohrál. A nelze se mu vlastně tolik divit. Nedat letos uhlířům desítku, to se rovná ostudě.
Naopak hráči Braníku, bohužel bez Škody na hřišti, byli očividně namotivovaní a bažili po rekordu. Při každé brance rychle vytahovali míč ze sítě a běželi s ním na polovinu hřiště. K úspěchu jim pak pomohl také skvěle připravený pažit. Skóre se tak zastavilo na výsledku 27:0. A kdo byl nejlepším hráčem hostů? Jednoznačně brankář Alex Alexandre Abassi, který ještě dobrých 20 šancí domácích borců zneškodnil. Hned pětkrát mu pak pomohla branková konstrukce.
Braničtí tak mohou žehrat na smůlu, že proti nim nestáli v brance hráči z pole jako proti Přední Kopanině (0:30), případně že Uhelné sklady neodehrály zápas v osmi, což se stalo proti Cholupicím (0:29). Držiteli rekordního výsledku 6. ligy totiž mohli být při troše štěstí oni.
Zajímavý výkon v utkání podal také Lukáš Ráž, jenž měl přesně 29 kontaktů s míčem. Ve 27 případech totiž rozehrával ze středového kruhu, jednou trefil přihrávku od soupeře a 29. kontakt zaznamenal ve chvíli, kdy mu soupeř napálil balon přímo do obličeje.
První branku sezony vstřelil za uhelky až ve 12. kole Dolním Chabrům Kryštof Šafránek. Povedlo se mu tak prolomit 1025 minut dlouhou střeleckou nemohoucnost jeho týmu. Ostatně právě tento hráč spolu se svým mladší bratrem Štěpánem a brankářem Abassim snesou alespoň nějaká kritéria, byť na šestou ligu to ani u nich rozhodně není.
Utkání jsou plná nevídaných momentů
V zápasech uhlířů také nastává množství bizarních momentů. Když pomineme fakt, že se v jejich dresu objevil také hráč, jenž zcela evidentně netušil, co je to ofsajd. Divákům duelu proti Stodůlkám asi navždy zůstane v paměti chvíle, kdy rozzlobený domácí hráč kopnul míč do zídky, ale ten se odrazil přímo do něj a podrazil mu nohy. Ne, tohle fakt každý den neuvidíte.
Taktika fotbalistů Uhelných skladů je ve všech utkáních totožná. Bránit v osmi až devíti lidech vápno a následně nakopnout míč dopředu (zdaleka ne vždy se jim to povede) na osamoceného útočníka, jenž jej pochopitelně proti přesile zase ztratí. Kombinace je zde vyloženě věc nežádoucí, takže když třeba Jaroslav Dolejš zkoušel proti Braníku lehkou přihrávku, ihned se mu od spoluhráčů dostalo pokárání se slovy „co blbneš“.
Dokonce bych si troufl říct, že takové dvě třetiny sestavy uhlířů se v zápase vůbec nepodívají na polovinu soupeře. Důležité je prostě bránit, aby tým nedostal další třicítku, ale třeba jenom přijatelných deset či patnáct kousků.
Velké problémy uhelek navíc nastávají ve druhé polovině střetnutí, kdy borci, z nichž by někteří měli problém s pohybem i v ultraveteránské hanspaulce, totálně odejdou a trápí se proti vytrénovaným klukům, kteří mezi tím ani nezpotili dres.
Otázkou je, co bude s Uhelnými sklady dál. Soutěž sice chtějí dohrát, ale nedá se předpokládat, že by sehnali kvalitní hráče. Nic si nenalhávejme, koho by asi lákalo jít do mužstva, které dostává zápas co zápas ostudné příděly. Je tak možné, že se u nich na konci ročníku dočkáme bájné pětistovky inkasovaných branek.
Kdo všechno za klub hraje?
V týmu najdeme hned několik zajímavých jmen. Ikonickou postavou je právě výše zmíněný Dolejš. 51letý matador prošel ve své kariéře už 64 týmy a není pochyb o tom, že je v tomto ohledu českým rekordmanem. Mimo kopanou je pak také znám jako propagátor režimu Vladimira Putina. Jestli chcete hrát s takovým člověk v jednom týmu, to už necháme na vašem zvážení.
Zajímavou postavou je také Jaroslav Dušek. Není to ani slavný herec ani seriálový hospodský. Byť k druhému má hráč Uhelných skladů velmi blízko, poněvadž on sám pokračuje v této bohulibé profesi. Po utkání na Braníku v dobrém rozmaru sděloval divákům, že jej naverbovali v hospodě a on sám nehrál 15 let fotbal, což je ostatně znát také na jeho nepříliš atletické postavě.
Zastavit se lze i Adama Vomáčky. Ten se dokonce ještě v dorosteneckém věku mihnul v Jablonci a i při jeho hře je vidět, že fotbalista to je. Bohužel to však rozhodně není běžec, čemuž se při jeho postavě vlastně ani tak nelze zase tolik divit. Takže i on zapadne do marastu svého mančaftu.
Dalším ze zajímavých jmen je Lukáš Ráž, jenž nikdy nebyl registrován ve velkém fotbale. Má pouze nemalé zkušenosti s Hanspaulkou. Své hráčské dovednosti tak sbíral hlavně ve slepeckém fotbale. A právě onen zmíněný nám po zápase s Meteorem (0:9) poskytl krátký rozhovor.
Je to trochu rozdíl proti slepeckému fotbalu
Rozhovor s Lukášem Rážem
Ahoj, Lukáši. Jak ses vůbec k působení v Uhelných skladech dostal?
Asi stejně jako většina kluků, kteří tady se mnou působí, přes inzerát. Četl jsem, že nabírají hráče a teď jsem tady. V současné chvíli už sem spíš než přes inzerát chodí známí hráčů, kteří zde jsou. Někteří sem třeba dotáhnou své spoluhráče z Hanspaulky.
Kdo vás vůbec v týmu trénuje?
Vlastně nikdo, vždycky se toho ujme někdo z kluků, kteří třeba nemůžou hrát. Sestavu pak skládají zkušenější hráči.
A jak to vůbec momentálně máte s tréninky?
Špatně, tréninky by sice měly být jednou týdně, ale scházíme se spíš výjimečně. Většina kluků na ně nemá čas a trápí nás také hodně zranění. To je pak vidět i na sestavě, kdy třeba nastupují i hráči, kteří by za běžných okolností kvůli zdraví odpočívali.
Když se dostanu k tobě osobně, jak vůbec hodnocení v týmu hodnotíš a jak tě to v uhelkách baví?
Občas mám strach, že na hřišti někoho trefím a zraním, což bych nechtěl. Je to přece jen trochu jiné než slepecký fotbal, kde má navíc míč trochu jiný odskok. Ale jinak je tu dobrá parta a já jsem tady spokojený.
Říkáš, že máš zkušenosti se slepeckým fotbalem. Mohl bys to trochu rozvést…
Mám sedm očních vad, takže můžu hrát i mezi zrakově handicapovanými, ačkoliv samozřejmě musím mít klapky na očích. Na velkém hřišti mi to vadí hlavně když hrajeme proti sluníčku, to mám trochu problémy a občas mám obavu, abych třeba správně trefil míč.
Myslíš si, že se vám povede dohrát sezonu?
Podle mě ano, pořád sháníme nové hráče a v zimě bude zase příležitost udělat nábor nováčků. Klub to chce navíc dohrát, aby neplatil pokutu.
