Článek
Prezident Petr Pavel jmenoval Andrej Babiš premiérem, skončilo období nejistoty a začala politická realita. Babiš se vrátil do funkce s tvrzením, že „Česká republika bude nejlepší zemí na světě“ a že pro to „udělá všechno“. Taková deklarace má znít státnicky, ale v kontextu jeho historie působí spíš jako marketingový slogan než plán vládnutí. Zvlášť když už teď je jasné, že první kroky nové vlády vyvolávají víc otázek než odpovědí. Zahraniční tisk popisuje návrat Babiše jako nástup politika, který si znovu koncentruje moc do vlastních rukou. Tento tón najdeme například v analýze Reuters.
Zcela zásadní je jedna věc. Babiš tvrdí, že se vypořádal se střetem zájmů. Realita je ale mnohem komplikovanější. Holding Agrofert pouze přesunul do trustů, jejichž beneficienty v budoucnu přeberou jeho děti. O „nezávislosti“ tak nemůže být řeč. Analýza publikovaná agenturou AP News upozorňuje, že toto řešení sice splňuje formální kroky potřebné k výkonu funkce, ale nemění nic na tom, že premiér má i nadále ekonomické zájmy v rozsáhlé podnikatelské struktuře. A právě toto dilema bude provázet každé jeho rozhodnutí.
Důvěru nevzbuzuje ani jeho dlouhá historie slibů, které nedodržel. Babiš dokázal vybudovat image člověka, který „maká“, ale při pohledu na konkrétní výsledky se tato rovnice rozpadá. Odborné zahraniční zdroje opakovaně uvádějí, že jeho politický styl je založený na maximalistických prohlášeních a následném ústupu, jak ukazuje rozbor ve Financial Times. A to je přesně důvod, proč je dnes na místě výrazná obezřetnost. Babiš tvrdí, že se změnil. Jenže u politika, který během jediné dekády několikrát popřel vlastní slova, se podobné věty stávají spíše zvukovou kulisou.
Ještě zajímavější je struktura jeho politických spojenců. Koaliční uspořádání ANO–SPD–Motoristé působí stabilně jen na papíře. Ve skutečnosti jde o vládu, ve které bude mít premiér absolutní převahu. SPD i Motoristé jsou partneři s minimální odbornou kapacitou a maximální očekávanou loajalitou. V případě Motoristů je tato rovnice dokonce až příliš viditelná. Hnutí s pouhými 380 tisíci hlasy – jak potvrzuje veřejná databáze Českého statistického úřadu – se tváří, jako by mělo mandát rozhodovat o klíčových rezortech.
Už teď se objevují signály, že za Motoristy by do vlády mohl zamířit Petr Macinka, dlouholetý spolupracovník Václava Klause staršího. Macinka reprezentuje tvrdé odmítání evropské klimatické politiky a přístup, který je v přímém rozporu s klimatickou strategií EU. Zahraniční média sledují tento posun se znepokojením – například El País upozorňuje, že ekologické portfolio je z hlediska evropských závazků jedním z nejcitlivějších v celé vládě.
Zde začíná být zřejmé, jak hluboko může jít konflikt mezi Babišovými sliby a praxí. Na jedné straně nový premiér tvrdí, že chce posílit mezinárodní důvěryhodnost Česka. Na straně druhé kolem něj vzniká koalice složená z aktérů, kteří reprezentují odpor k evropským pravidlům, k zelené transformaci a k institucionální stabilitě. Evropská komise ve svém aktuálním hodnocení upozorňuje právě na rizika oslabení právního státu a transparentnosti – tento trend je zachycený i v dokumentech Evropské komise.
Přidejme k tomu mezinárodní ukazatele kvality správy. Česká republika patří podle dat World Bank do skupiny zemí, kde „government effectiveness“ stagnuje a kde důvěra veřejnosti klesá rychleji než evropský průměr. Tato data jsou přístupná v přehledech World Bank. Když k tomu přičteme dlouhodobě nízkou důvěru ve vládu, jak ji pravidelně mapují statistiky OECD, dostáváme obraz státu, který je náchylný ke koncentraci moci a slabé institucionální obraně.
A právě zde vzniká zásadní otázka. Pokud Babiš skutečně chce vládnout jinak, proč jeho první kroky vypadají přesně jako opak? Proč skládá koalici ze subjektů, které mu bezvýhradně podléhají? Proč i tentokrát obklopuje klíčová ministerstva lidmi, u nichž není jisté, komu budou ve skutečnosti odpovídat?
Ještě jeden moment stojí za pozornost. Způsob, jakým Babiš mluvil při svém jmenování, působil jako učebnicový příklad jeho stylu. Velké sliby, velká slova, velké ambice. Chybí ale konkrétní plán, transparentní mechanismy kontroly a skutečné posílení institucionálních pojistek. V zemi, kde premiér může ovlivňovat ekonomiku prostřednictvím firem, je toto téma zásadní.
Babiš může tvrdit, že už není ve střetu zájmů, ale samotné nastavení trustové struktury jeho slova nepotvrzuje. Akcie Agrofertu má spravovat nezávislý správce, nad kterým má stát protektor, oba údajně bez vazby na Babiše nebo firmu. Jenže právě zde odborníci upozorňují, že taková konstrukce není slepým trustem v pravém slova smyslu. Zakladatel fondu – v tomto případě osoba jednající podle dohody s premiérem – určuje pravidla, vybírá správce i protektora a nastavuje způsob kontroly. To není oddělení moci od majetku, ale jiná právní forma jejího udržení. Navíc fondy tohoto typu historicky slouží k ochraně a předávání majetku, nikoli k řešení střetu zájmů, což je přesně důvod, proč odborní právníci mluví o tom, že Babišova struktura neodstraňuje problém, ale pouze mění jeho podobu.
Česko tak vstupuje do období, kdy bude nutné hlídat každý krok nové vlády. Je třeba rozlišovat mezi marketingem a realitou, mezi sliby a rozhodnutími, mezi tím, co se říká do kamer, a tím, co se děje v koaličních jednáních.
Babiš se vrátil s velkými slovy. Teď má před sebou jejich první skutečný test. A ten neproběhne v projevech, ale v tom, koho pustí k moci, komu dá klíčové rezorty a jak průhledně bude rozhodovat v situacích, kde se jeho politická a ekonomická role potkává.
Pokud skutečně myslí vážně, že chce, aby se z Česka stala „nejlepší země na světě“, bude potřebovat něco úplně jiného než jen další projev. Bude potřebovat vládu, která nebude složená z figur, ale z lidí schopných hájit veřejný zájem. A hlavně bude muset poprvé ukázat, že jeho sliby nejsou jen kulisa, která se rozsype při prvním doteku s realitou.
