Hlavní obsah

Syna jí prodali do Alabamy: Sojourner Truthová jako první černoška porazila bílého otrokáře u soudu

Foto: Wikimedia Commons/Public domain

„A jak ho chceš získat? Máš vůbec peníze?“ vysmáli se ženě, která chtěla zpátky svého pětiletého syna. Isabella Baumfreeová neuměla číst ani psát, ale nevzdala se. Její vítězství z roku 1828 je první soudní výhrou černošské ženy proti bělochům.

Článek

„Získám svého syna zpátky,“ oznámila Isabella Baumfreeová bývalé paní. Ta se jí vysmála. „Jak to chceš udělat? Máš ty vůbec nějaké peníze?“ Isabella neměla čím zaplatit právníky a nedokázala přečíst jediný řádek. Jejího pětiletého Petera prodali do Alabamy, přestože to newyorské zákony zakazovaly. Co když ho pak prodají znovu, ještě dál na jih? Podle životopisu z roku 1850 odpověděla: „Ne, žádné nemám. Ale Bůh jich má dost. Syna dostanu zpátky.“

Vydala se do soudní budovy v Kingstonu a zpočátku ani nevěděla, koho má oslovit. Když ji odkázali na velkou porotu, hledala konkrétního muže, o němž si myslela, že je onou porotou. Nakonec se jí podařilo zahájit právní kroky proti obchodníkům s jejím dítětem. Jeden z mužů se vyhnul doručení soudního příkazu a uprchl do jiného státu. Isabella se však nevzdala a odmítala peněžní odškodnění místo syna. V březnu 1828 soud rozhodl v její prospěch. Peter se vrátil s jizvami po bičování, matku zpočátku dokonce ani nepoznával a držel se svého průvodce. Isabella se tak stala první černoškou, která takový spor s bělochy vyhrála.

Kolik stála černošská dívka?

Isabella se narodila kolem roku 1797 v newyorském Ulster County. Její rodiče, James a Elisabeth Baumfreeovi, byli otroci. Doma se mluvilo nizozemsky, takže anglickým příkazům zprvu nerozuměla. Když jí bylo přibližně devět, sebrali ji rodičům a prodali za sto dolarů i s ovcemi. Nový majitel John Neely ji za nepochopené rozkazy surově bil. Poté vystřídala další vlastníky a nakonec skončila u Johna Dumonta. Pracovala na poli i v domácnosti a čelila také sexuálnímu násilí. Anglicky se naučila, vzdělání jí nikdo nedopřál.

Foto: Unsplash

Zamilovala se do Roberta, otroka ze sousedního panství Catlinových. Ti jim vztah zakázali: případné dítě by totiž náleželo Dumontovi, nikoli Robertovým majitelům. Milenci se scházeli tajně, až jednou Robert přišel navštívit nemocnou Isabellu. Catlinovi ho přepadli, spoutali a zbili. Dumont nakonec Isabellu přinutil ke svatbě se starším zotročeným Thomasem. Ten už nezvládal práce na poli, avšak mohl plodit děti. Teda, spíš nové otroky. Isabella měla celkem pět dětí, jedno zemřelo. O budoucnosti těchto dětí však nerozhodovala matka, ale jejich majitel.

Pán jí přislíbil svobodu. Pak svůj slib odvolal

V New Yorku se otroctví postupně rušilo a zbývající zotročení dospělí měli získat svobodu v červenci 1827. Dumont Isabelle přislíbil propuštění o rok dříve. Když si však Isabella při práci poranila ruku a nedokázala pracovat tolik co dřív, Dumont svůj slib odvolal. Isabella však nechtěla dále čekat. Roku 1826 od Dumonta odešla i s nejmladší dcerou Sophií, zatímco ostatní děti musely zůstat. Útočiště našla u manželů Van Wagenenových, odpůrců otroctví. Ti Dumontovi zaplatili za zbývající dobu její služby i za dceru, aby je nemohl odvést zpět.

Foto: Unsplash

Právě v této době Isabellu zasáhla zpráva o Peterově prodeji na Jih. Soud jí syna vrátil, ale násilí na něm zanechalo stopy. Matka si jeho strach při shledání dlouho pamatovala. Z Petera nakonec vyrostl silný mladík, který se rozhodl pro práci na lodi. Své rodině pravidelně psal, jeho poslední dopis dorazil roku 1841. O jeho dalším osudu už Isabella nikdy nic nezjistila.

Jméno, které si vybrala sama

Roku 1829 se Isabella přestěhovala do New Yorku a živila se prací v domácnostech. Na náboženských shromážděních poznala kazatele Elijaha Piersona i Roberta Matthewse. Matthewse později provázely skandály, Isabella ale našla vlastní cestu. Roku 1843 přijala jméno Sojourner Truth (dalo by se přeložit jako Poutnice Pravdy). Začala cestovat a kázat ve městech i vesnicích. Mluvila o otroctví, Bohu a právech žen před lidmi, kteří často nikdy neslyšeli černošskou ženu veřejně vystupovat. Roku 1850 nadiktovala Olivii Gilbertové svůj životopis.

Foto: Wikimedia Commons/Public domain, Autor: Victoria Stauffenberg

Socha Sojourner Truthové v Muzejní expozici věnované historii boje za práva žen

V květnu 1851 promluvila na sjezdu za práva žen v Akronu. Někteří muži tvrdili, že ženy jsou na rovnoprávnost příliš slabé. Truthová jim připomněla, kolik těžké práce sama vykonala na polích. Na námitku, že Kristus nebyl ženou, odpověděla připomínkou, že se narodil z Boha a ženy. Její řeč později proslula pod názvem „A nejsem snad žena?“. Tuto větu pak používala řada bojovníků za svobodu a rovná práva.

Fotografii proměnila ve zbraň

Svým výrazným hlasem a sebejistým vystupováním dokázala Truthová strhnout pozornost posluchačů. Obdivovala ji i známá americká spisovatelka Harriet Beecher Stoweová, autorka Chaloupky strýčka Toma. V 60. letech začala Sojourner prodávat vlastní portrétní fotografie, na nichž seděla s pletením, knihou nebo květinami.

Foto: Wikimedia Commons/Public domain

Pod snímky stálo heslo, které lze volně přeložit jako „Prodávám svůj stín, abych podpořila to důležité“. Výtěžek jí pomáhal financovat cesty a pomoc potřebným. Na snímcích vystupovala jako sebevědomá svobodná žena. Tentokrát si sama určovala, jak ji lidé uvidí.

Za občanské války podporovala armádu Unie a pomáhala získávat černošské vojáky. Stejně jako Frederick Douglass a Harriet Tubmanová usilovala o konec otroctví.

Roku 1864 se dokonce setkala s Abrahamem Lincolnem. Proklamace z roku 1863 osvobodila zotročené v povstaleckých oblastech, třináctý dodatek ústavy pak otroctví roku 1865 zakázal. Truthová ale dál pomáhala bývalým otrokům hledat práci a vystupovala proti segregaci v dopravě. Roku 1867 připomněla, že práva černých mužů nesmějí znamenat přehlížení černých žen. Co by to bylo za svobodu, kdyby ženy byly nadále utlačovány?

Žena, co není na prodej

Posledních deset let svého života strávila v michiganském Battle Creeku, kde žila už od padesátých let. Ještě ve stáří žádala půdu a práci pro osvobozené rodiny. Zemřela 26. listopadu 1883. Roku 1997 po ní NASA pojmenovala první vozítko na Marsu. V roce 2009 byla v americkém Kapitolu slavnostně odhalena busta Sojourner Truthové. Stala se tak první černošskou ženou, jejíž podobizna získala v sídle Kongresu trvalé místo. Slavnosti se zúčastnila také Michelle Obamová, která připomněla osudy zotročených Američanů včetně svých vlastních předků, kteří pracovali na plantážích. O několik generací později se jejich potomkyně stala první dámou Spojených států. Obamová přitom zdůraznila, že bez odvahy a odhodlání lidí, jako byla Sojourner Truthová, by k tomu nejspíš nikdy nedošlo.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz