Neuvěřitelný příběh F. Douglasse: Otrok, co utekl před bičováním – a stal se rádcem prezidentů

Přišel na svět na jihu Spojených států v otrokářském Marylandu. Při narození dostal jméno Frederick Augustus Washington Bailey. Přesné datum jeho narození ale nikdo neví – neznal ho ani on sám, a tak si později zvolil 14. únor 1818. Jeho otcem byl s největší pravděpodobností bílý otrokář, kterému patřila i jeho matka – plantážník Aaron Anthony. Frederick tak mohl být zároveň synem i otrokem svého otce, což nebylo v otrokářské Americe nijak výjimečné.

Fredericka vychovala babička Betsey Baileyová – jeho matka Harriet krátce po porodu musela znovu začít pracovat na plantáži. Vídal ji opravdu zřídka – mohla jej navštěvovat jen po večerech, když skončila s prací. Zemřela, když mu bylo necelých sedm let – a dodnes nevíme, co bylo příčinou její smrti. Frederick později říkával, že otrokářství nemá z rodin žádný užitek, proto neuznává jejich existenci.

Do šesti let Frederick ani netušil, že je něčím majetkem. Vyrůstal ve velké partě dětí, o které se starali prarodiče – protože rodiče zkrátka museli pracovat. Až jednoho dne ho babička odvedla na plantáž a předala správci. Tehdy pochopil, jak těžký osud na něj čeká. Děti dostávaly jen minimální příděl jídla, celý rok musely nosit jednu jedinou hrubou lněnou košili, neměly boty ani teplé oblečení. I když pracovaly celý den, jídlo dostávaly jen jednou – kukuřičnou kaši, kterou jedly rukama ze společného žlabu, ze kterého se běžně krmí dobytek. Pak ve svých pamětech popisoval, jak velké štěstí měl ten, komu se podařilo namočit si chleba do vody, v níž se předtím vařilo maso.

Samouk z Baltimoru

Naštěstí pro Fredericka Aaron Anthony zanedlouho zemřel, a tak se klučina dostal do Baltimoru – měl se stát společníkem malého chlapce z rodiny vzdálených příbuzných svého původního majitele. Ve velkém městě se dvanáctiletý otrok začal rychle učit. Soutěžil s ostatními dětmi, kdo zná více písmen – a díky tomu si osvojil abecedu. Pak se pustil do čtení – nejdřív přišla na řadu Bible a pak jiné knihy jeho malého pána.

Po nějaké době hltal i učebnice, mezi kterými byla i jistá kniha s názvem The Columbian Orator, obsahující texty o svobodě a abolicionismu. Čím více četl, tím jasněji chápal absurditu systému, v němž žil. Ve svých vzpomínkách pak často zmiňoval, že s každou další stránkou rostl jeho odpor k zotročitelům. Otroctví už pro něj nebylo přirozeným řádem světa, ale obyčejnou krádeží lidí, kteří byli uneseni ze svých domovů a prodáni do neznámé země.

Šest měsíců pekla

Kvůli rodinným sporům se Frederick musel vrátit na plantáž. I přesto, že mu bylo pouhých čtrnáct let, na statku byl jediným otrokem, který uměl číst a psát, a začal proto v neděli učit ostatní. Tato improvizovaná nedělní škola však dlouho nevydržela – správci plantáže donášeli pánům a ti nařídili otroky rozehnat a sebrat jim Bible. Douglass později poznamenal, že otrokáři raději viděli, když se otroci opíjejí, tancují nebo se perou, zatímco v jakékoliv intelektuální činnosti viděli cosi nevhodného až nebezpečného.

Správce považoval Fredericka za zkaženého pobytem ve městě, a proto ho poslal na rok k Edwardu Coveymu, známému „lamači otroků“. Na jeho plantáži se pracovalo od svítání až do půlnoci a na jídlo měli otroci přidělených pouhých pět minut. Během půl roku Fredericka bičovali téměř každý týden. Jednoho dne se však rozhodl, že už stačilo.

Odmítl se svléknout k dalšímu výprasku a začal Coveyho – který byl mnohem menší a slabší – mlátit pěstmi. Ten volal o pomoc, ale žádný z ostatních otroků mu (překvapivě) nepomohl. Covey se ale poučil a na Fredericka už nikdy nevztáhl ruku – zřejmě si nechtěl poškodit image muže, který dokáže „zkrotit“ každého otroka. Podobná vzpoura přitom mohla skončit zastřelením nebo smrtí po mučení. Douglass se tak rozhodl, že z plantáže uteče – a raději zemře na útěku, než bude dál otrokem.

Vlakem na Sever

Kolem devatenáctého roku života se opět dostal do Baltimoru, kde pracoval jako kvalifikovaný dělník při stavbě lodí a kde se také seznámil s Annou Murryovou – svou budoucí ženou. Spřátelil se s několika námořníky a jeden z nich mu obstaral potvrzení o tom, že je svobodným člověkem. V září 1838 nasedl na vlak směřující na Sever a druhý den už byl v New Yorku.

Avšak ani ve svobodných státech nebyli uprchlí otroci zcela v bezpečí. Jižanští otrokáři vypisovali za dopadení zběhů docela slušné odměny, a tak v severních státech řádili takzvaní lovci lidí. Jejich cílem byl odchyt uprchlíků a jejich navrácení zpět do otroctví. A tak Frederick jel dál až do Massachusetts, kde bylo hned několik čtvrtí, jež obývali zběhlí i osvobození otroci i abolicionisté.

I tak měl hrozný strach z odchytu, a tak si několikrát měnil jméno, až si nakonec vybral jméno Douglass podle postavy z básně Waltera Scotta Dáma z jezera.

Sever ho překvapil ještě něčím. Celý život slýchal, že otroctví je hospodářsky velice výhodné, a tak čekal, že z bohatého Jihu utíká do chudších krajů. Zjistil pravý opak – svobodní dělníci byli nesrovnatelně produktivnější a severní společnost prosperovala. Otrokářství mu najednou připadalo ještě absurdnější: neobohacovalo společnost, ale především úzkou skupinu mocných a bohatých.

Uprchlý otrok, který přednáší Britům

Tři roky pracoval jako truhlář, kominík a dělník. Oženil se se svou milovanou Annou a měli spolu pět dětí. Čím dál častěji začal po večerech navštěvovat schůzky abolicionistů a na jednom shromáždění dostal příležitost promluvit. Jeho vyprávění o vlastním životě ohromilo i Williama Lloyda Garrisona, jednoho z hlavních představitelů celého hnutí. Douglass se stal profesionálním řečníkem a roku 1845 vydal autobiografii s názvem Narrative of the Life of Frederick Douglass, an American Slave.

Sláva mu však přinesla nový problém. Stále byl totiž uprchlým otrokem a hrozilo, že bude unesen a vrácen na Jih. Přijal proto pozvání na přednáškové turné do Velké Británie. Ve své druhé autobiografii později upozornil na paradox, že jakožto rodilý Američan musel prchat za svobodou do Anglie.

Douglassovy přednášky měly tak velký úspěch, že mu posluchači založili sbírku na vykoupení z otroctví. A tak se roku 1846 Douglass stal svobodným člověkem i v souladu se zákony Spojených států. Jeho cena činila 150 liber, což by na dnešní poměry činilo přibližně půl milionu korun.

Muž, kterého fotografovali víc než Lincolna

Douglass je často označován za nejfotografovanějšího Američana 19. století. Dochovalo se kolem 160 jeho snímků, zatímco Abraham Lincoln byl zvěčněn jen na 126 fotografiích. Byl to jeho způsob, jak bourat vžité rasistické předsudky. Své fotografie, na nichž byl zachycen jako důstojný, inteligentní a vzdělaný muž, stavěl do jakéhosi protikladu všem zažitým představám o „hloupých negrech“ a spokojených otrocích.

Po návratu z Británie založil noviny North Star, jejichž motto znělo: Právo nemá pohlaví. Pravda nemá barvu. Bůh je otcem nás všech a všichni jsme bratři. Douglass nebojoval jen proti otroctví, ale za rovná práva bez ohledu na rasu či pohlaví. Vždyť dokonce řada abolicionistů nepovažovala plnou rovnoprávnost černých Američanů za samozřejmou. Někteří po zrušení otroctví počítali s jejich deportací zpět do Afriky či sousedních států.

Během občanské války trval na tom, aby vedle bílých vojáků mohli bojovat i černí. A přesvědčil o tom i Abrahama Lincolna, který tento nápad původně zpochybňoval.

Později prezidentovi vyčítal, že není ochoten zajít ve zrovnoprávnění ještě dál. Během následujících let stále tiskl noviny, pracoval jako diplomat v Dominikánské republice a na Haiti a působil jako rádce několika amerických prezidentů.

První, ale rozhodně ne poslední

V roce 1872 se stal prvním afroamerickým kandidátem na viceprezidenta Spojených států. Kandidoval po boku Victorie Woodhullové, první ženy usilující o prezidentský úřad, ale jejich okrajová Strana rovných práv neměla šanci uspět. V té době mu zemřela jeho první žena Anna a po několika letech se Douglass znovu oženil. Za manželku si vzal bělošku Helen Pittsovou – o dvacet let mladší sufražetku a abolicionistku. Když mu vyčítali, že se oženil mimo svou rasu, sarkasticky odpověděl, že první žena měla barvu kůže jeho matky, druhá barvu jeho otce.

Na republikánském sjezdu v roce 1888 získal jako první Afroameričan několik hlasů v prezidentské nominaci. Ještě v únoru 1895 sklidil na konferenci sufražetek ve Washingtonu nadšený potlesk. A jen pár dní nato dostal infarkt a zemřel – několik dní poté, co oslavil své sedmasedmdesáté narozeniny, jejichž datum si kdysi sám určil.

Frederick Douglass začínal jako dítě, které nemělo boty, téměř neznalo svou matku ani datum svého narození – a navíc podle tehdejších zákonů byl majetkem jiného člověka. Zemřel jako jeden z nejznámějších Američanů své doby, publicista, diplomat, řečník a poradce prezidentů. Cesta od bosonohého dětství do Bílého domu vedla přes plantáže, bič, útěk a neustálý boj – a právě proto mnoho lidí dodnes žasne nad jeho životním příběhem.

Seznam použitých zdrojů:

Britannica

FinMag

University of Rochester

NorthWestern Now

Wikipedia