Článek
Patricia (Pat) Krenwinkelová, někdejší nejoddanější členka nechvalně proslulé sekty Charlese Mansona, dostala po 54 letech za mřížemi šanci na podmínečné propuštění. Sedmasedmdesátiletá žena, která se v roce 1969 podílela na brutální vraždě těhotné herečky Sharon Tate a dalších čtyř lidí, byla přes půl století symbolem fanatismu, slepé poslušnosti a lidského mravního rozkladu. Avšak nyní odborná komise pro podmínečné propuštění v Kalifornii je přesvědčena, že Patricie už nepředstavuje hrozbu. Opravdu to tak je?
Od fanatismu k pokání
První roky ve vězení zůstávala Patricia Krenwinkelová věrnou Mansonovou následovníci. Slepě zastávala jeho názory, které sice ze začátku opěvovaly „lásku a svobodu“, brzy se však proměnily v psychodelickou nenávist, kde lidský život ztrácel jakoukoli cenu. Po letech se to ale začalo měnit. Patricia postupně ničila vnitřní pouta, která ji svazovala, prolomila závislost na Mansonovi a začala pracovat na sobě.
Ve vězení získala vysokoškolský titul v oboru sociologie a sociální služby. Začala pomáhat ostatním – učila negramotné spoluvězeňkyně číst, zapojila se do programů Anonymních alkoholiků i narkomanů a vedla volnočasové aktivity – mimo jiné taneční kurzy. Její právník Keith Wattley prohlásil, že „plně přijala odpovědnost za své činy i za ideologii, kterou tehdy podporovala“. Dále také dodal, že se „naprosto změnila a je jedinou ženou v Kalifornii, která je ve výkonu trestu tak dlouho“.
Láska, manipulace a smrt: jak vznikala „Rodina“
Charles Manson začal budovat svou sektu v roce 1967. Na první pohled to byl okouzlující mladík, ve skutečnosti to však byl člověk s velice temnou minulostí. Už od dětství vynikal v manipulaci lidí kolem sebe. Během své puberty a mládí pak opakovaně pobýval v nápravných zařízeních a věznicích, kde svůj talent pro manipulaci a předstírání vyladil k dokonalosti.
Ilustrační foto
Manson snil o slávě. Snil o tom, že se stane rockovou hvězdou. Věděl, že image hodného kluka mu v tom nepomůže, a tak si kolem sebe začal budovat komunitu mladých a především zranitelných lidí – většinou žen –, jež toužily po přijetí, lásce a pochopení smyslu života. Proto svou partu a později sektu pojmenoval právě Rodina. Patricii poprvé potkal v létě 1967 v San Francisku. Byla to mladá dívka s velmi nízkým sebevědomím – ve škole byla terčem šikany a její vlastní rodina o ni neměla zájem. Když jí Manson řekl, že je krásná, rozplakala se. Byl první, kdo jí kdy něco takového řekl.
Zpěv, LSD a apokalyptické vize
To, co se v Rodině dělo, začínalo postupem času čím dál více připomínat jakési náboženství. Manson kombinoval kázání o míru, scientologii, křesťanství a LSD. Postupně navíc začalo být jasné, že se rockovou hvězdou nestane – i když jeho písně byly mezi hudebníky dost oblíbené. Nejdřív mu producent, se kterým ho seznámil zpěvák Neil Young, na poslední chvíli odmítl vydat album.
Poté ho zradil Dennis Wilson (bubeník kapely Beach Boys), v jehož domě Manson a Rodina bydleli. Hudebník v novém albu bez svolení použil Mansonovu píseň.
A tak Manson začal toužit po pomstě. Začal mluvit o přicházející rasové válce, kterou prý plánují černoši proti bílým. Manson ale tvrdil, že pokud mu jeho následovníci (a hlavně následovnice) zůstanou věrní, Rodina dokáže přežít apokalypsu v poušti a poté dokonce převezme vládu. Tak dlouho o tom kázal, až tomu sám začal věřit. V Mansonově realitě začal být okolní svět pro něj i jeho Rodinu nepřátelský až nenávistný. A tak Manson dovedl své následovníky až k vraždám.
Krvavý masakr v domě Sharon Tate
Jednoho krásného letního večera, 8. srpna 1969, dostala Patricia a další členové Rodiny úkol: vypravit se na adresu 10050 Cielo Drive a „zabít každého, kdo tam bude“. V domě tehdy žila herečka Sharon Tate, manželka režiséra Romana Polanského, která byla v osmém měsíci těhotenství. Ten večer se za ní stavila trojice kamarádů a pak se k nim přidal i náhodný mladík, který pouze chtěl místním boháčům nabídnout hodinky na prodej.
Útočníci vtrhli dovnitř – Tex Watson, Susan Atkinsová a Patricia Krenwinkelová. Své oběti bodali noži a mlátili pěstmi. Patricia sama zasadila přes dvacet bodných ran Abigail Folger. Sharon Tate prosila, aby ji zabili až po porodu – avšak marně. Zoufalá herečka nabízela, že vrahům bude dělat služebnou, že bude poslušnou zajatkyni až do porodu – a pak ji klidně mohou zabít. Opět marně. Vrahům bylo totiž jedno, koho zabíjejí. Teprve druhý den ráno zjistili, že zabili slavné osobnosti. Na otázku, zda něčeho litují, odpověděli: „Ne.“
Ilustrační foto
O dva dny později následovala další vražda. Mezi útočníky opět byla Patricie, jelikož patřila mezi nejvěrnější Mansonovy následovníky. Tentokrát se oběťmi stali manželé Labiancovi. Patricie moc dobře věděla, co dělá – ale myslela si, že tím „zachraňuje svět“. A všechno ostatní ji nezajímalo.
Z vězení žádala o svobodu sedmnáctkrát
Policie udělala při vyšetřování řadu chyb – Patricia a její spolupachatelé byli dvakrát zadrženi a zase propuštěni. Až v prosinci 1969 je zatkli nadobro. V roce 1971 si všichni vyslechli tvrdý rozsudek – čekalo je elektrické křeslo. Avšak po zrušení trestu smrti v Kalifornii byl rozsudek změněn na doživotí.
Od roku 1978 Patricia opakovaně žádala o podmínečné propuštění – vždy neúspěšně. Pokaždé se proti ní postavili příbuzní obětí i veřejnost. Sestře herečky Sharon Tate, Deboře, se dokonce podařilo nasbírat tisíce podpisů v online petici proti propuštění Patricie Krenwinkelové. V roce 2022 jí komise poprvé propuštění schválila, ale tehdejší guvernér Gavin Newsom toto rozhodnutí zrušil.
Když byla v roce 2023 propuštěna jiná Mansonova následovnice, Leslie Van Houtenová, šance Patricie výrazně stouply. Dnes je nejdéle vězněnou ženou v Kalifornii.
Může se fanatik změnit na počesného občana?
Patricia Krenwinkelová dnes tvrdí, že se stala nástrojem v rukou šíleného manipulátora. A že už je z ní dávno jiný člověk. Že dnes chce ostatním pomáhat, učit je a podporovat v hledání nového života. Že se kaje. Pozůstalí si však kladou otázku: opravdu to stačí?
Dostane se z vězení žena, která bodala těhotnou herečku a ještě se u toho usmívala? Umí naše společnost rozlišovat mezi skutečným zlem a manipulatorstvím? A hlavně rozpoznat skutečné pokání? Ukáže čas – a možná i propuštění Patricie Krenwinkelové.
Seznam použitých zdrojů:
