Článek
Mezi obecné znaky fašismu patří absolutní moc státu. Stát usiluje o naprostou kontrolu nad všemi hlavními částmi společnosti.
Nejvyšší pravomoc nad fašistickým státem má jediný diktátor. Takový vůdce obvykle využívá svého charismatu a přitažlivé osobnosti, aby si získal lidi na svou stranu. A často jsou to také zdatní řečníci.
Korporativismus je jednou ze základních zásad fašismu. Fašistický stát obhajuje kolektivní řízení ekonomiky prostřednictvím kontroly práce. Stávka a jiné pracovní spory jsou zakázány.
Fašistický diktátor uplatňuje politiku extrémního nacionalismu, aby posílil národní slávu a využil strachu z vnějšího ohrožení.
Nová společnost, kterou diktátoři vytvářejí, je postavena na „společné vůli“ lidu, což je falešné tvrzení, které je umocněno pokřiveným vlasteneckým odkazem na historický mýtus, místo aby bylo řízeno spravedlivým, intelektuálním úsudkem.
Fašistické vyznání se dále projevuje brutálním potlačováním disentu a systematickým pronásledováním menšin.
Fašisté věří, že se stát udrží jen tehdy, když ve válce úspěšně prokáže svou vojenskou převahu. Jeho „velikosti“ se dosahuje dobýváním a vládnutím slabým národům.
Fašismus klade důraz na mládí jak ve smyslu fyzického věku, tak ve smyslu duchovním, který souvisí s mužností a odhodláním k činům. Silný smysl pro komunitu či bratrstvo je prosazován již v raném věku.
Fašismus byl v Evropě po porážce mocností Osy v roce 1945 do značné míry zdiskreditován (ačkoli ve Francově Španělsku přetrval několik desetiletí). Ale i když původní fašistické režimy již neexistují, myšlenky kterým dal jméno Mussolini a Hitler přetrvávají.
Dnes krajně pravicová ideologie obsahuje významné prvky fašismu. Avšak většina moderních fašistických hnutí nemá oficiální zastoupení politických stran ani státní moc. Existují však státy s neofašistickým zřízením a mohou si zvolit jakýkoliv název, myšlenky a způsob vládnutí zůstává stejně fašistický, jako za Mussoliniho i Hitlera. Jestli to byl přímo fašizmus Mussoliniho, či nacionální socialismus Hitlera, anebo nyní Putinovo Jednotné Rusko, teokratický fašizmus Íránu, lidově demokratická Severní Korea atd., to hlavní mají společné, jak shora uvedeno: Diktatura, tvrdé potlačování opozice až likvidace oponentů. Krajní nacionalismus, nadřazenost, arogance a agrese vůči jiným národům.
