Článek
Dozvěděli jsme se, že za vyhazovem prý stojí „bouře nevole“ vzbuzená mší v hospodě (Břevnovského kláštera), konkrétně tedy stížnost jedné „ženy z Orlickoústecka“, kterou prý pohoršilo, že oltářní stůl nebyl pokryt ubrusem celý, nýbrž jen částečně a podle níž sloužit mši „v hospodě, kde lidé seděli u talířů se zbytky jídla, nedopitého piva a vína nebo šálku kávy, je výsměchem.“
Není to absurdní? Pomiňme, že první Ježíšem ustanovená „večeře Páně“ rozhodně nebyla v kostele, že dokonce prvních tři sta let křesťanství žádné kostely nebyly, nýbrž se věřící scházeli ilegálně, často po domácnostech, pomiňme, že mše svaté se nyní běžně slouží na stadionech, v přírodě, na skautských táborech, nebo že se v padesátých letech sloužily ve vězení.
Ale četli tito lidé vůbec evangelia? Copak si nevšimli, že Ježíš byl neustále mezi lidmi – a to lidmi všech společenských vrstev? Že nikoho nemoralizoval a nesoudil a že jedním z pilířů jeho učení byla kritika tupého a dogmatického formalismu, zákonictví a farizejství? Že jeho prvním veřejným zázrakem nebylo nic jiného, než proměnění vody ve víno v Káně Galilejské – a že ho neudělal zrovna málo, nýbrž asi (na naše poměry) 1000 lahví!?
Copak jim nedochází, že kdyby dnes Ježíš chodil po této zemi, byl by dost možná k zastižení ne v pozlacených a nablýskaných chrámech, nýbrž právě v hospodě? V hospodě, kde by se s obrovskou lidskostí dělil s každým, kdo má zájem, o to nejlepší, co může nabídnout?
Což by samozřejmě vzbuzovalo co? No jistě, pohoršení a náležitou „bouři nevole“ jak mezi nejrůznějšími papaláši, tak mezi správňáckými super-věřícími, jejichž náboženské cítění je vždy zraněno sebemenším porušením předpisů, věřících „bez hříchu“, kteří si vždycky rádi první hodí kamenem. A tak tu vlastně máme další kolo odvěkého tématu.
Naštěstí je však soudných lidí ještě dost. Vždyť jak se dozvíte z přiloženého odkazu - záznam dotčené mše si jen na Youtube za první den od zveřejnění pustilo už 40 tisíc lidí!
Jak napsal jeden komentující, tato citlivě a uctivě vedená mše v hospodě tedy bude zřejmě „za dlouhou dobu nejsledovanější mše, která kdy byla sloužena v Praze a v celé naší zemi široko daleko.“
Poděkujme tedy panu arcibiskupovi, že nás na tento krásný záznam upozornil – vždyť bez jeho péče bychom si ho asi nepustili. A popřejme sami sobě i těm, kdo chtějí zde na zemi reprezentovat Boha, o něco více zdravého rozumu, lidskosti i velkorysosti.
Marek Vácha určitě není bezchybný a nemusíte mít na všechno stejný názor jako on. Tohle je ale podpásovka, který nemá s Ježíšem evangelií nic společného. A tak nezbývá než popřát jemu i církvi, ať tenhle nespravedlivý přešlap ustojí. Kéž by v církvi i celé společnosti bylo víc lidí, kteří žijí s takovým zápalem, lidskostí a odvahou jako on.
P. S. A tady je ten záznam. Pusťte si ho, aspoň na chvilku: https://www.youtube.com/watch?v=eHMqBupWeG8&ab_channel=MartinValent&
