Balónem nad Českým Švýcarskem: zážitek, který vám probudí všechny smysly!

O letu balónem jsem toho moc nevěděl, snad jen to, že člověk je zcela závislý na větru a zkušenosti „řidiče“. Že může jít o snový zážitek, ale také o adrenalinovou vzduchoplavbu s hodně nejistým koncem.

Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale dál jsem to neřešil, nehledal žádné doplňující informace, ani si v hlavě nevytvářel katastrofické scénáře. Jen jsem čekal na den D, který přišel na svatého Václava.

Dárek byl společný, takže jsme dorazili ráno na půl sedmou do Fabriky v Doubici, úžasného kulturně-společenského centra regionu.

Po kávě následoval brífink, kde jsme se dozvěděli to hlavní: že počasí je OK a poletí se! Po informaci o aktuálním směru a síle větru nám byl představen pan mistr, se kterým poletíme. Nezastírám, že jsme velmi ocenili informaci o jeho dvaadvacetiletých zkušenostech.

Věděli jste, že se celé zařízení, tedy plášť balónu, plynové láhve a koš s příslušenstvím vejde do přívěsného vozíku za osobní auto? Já tedy ani náhodou! Abychom si let opravdu zasloužili, rádi jsme se podíleli na jeho přípravě. Společně jsme na přilehlé louce vyjmuli objemný plášť balónu z futrálu a rozprostřeli jej.

Následně ho bylo třeba pomocí silného fukaru řádně porovnat a poskytnout součinnost dle pokynů pana mistra. Stejně postupovaly i osádky dalších sedmi balónů.

Ostatní (uchycení koše či propojení plnící soustavy) jsme již ve vlastním zájmu přenechali odborníkům. Konečně vidíme, jak hořáky plní plášť balónu a doba vzletu se blíží.

Kvapem naskakujeme do koše a odlepujeme se od země. Pocity jsou jen těžko popsatelné. Taková zvláštní směsice adrenalinu, euforie a strachu, který s narůstající výškou paradoxně úplně mizí.

Nic lepšího, než krásné počasí a jihozápadní vítr, jsme si nemohli přát. Doubici necháváme za sebou vítr nás unáší směr Jetřichovice. Dechberoucí pohled je všemi směry.

Letíme nad největšími peckami Národního parku České Švýcarsko. Ten máme docela slušně prochozený, ale z výšky je to úplně jiná káva! Zřetelně vidíme nám dobře známé turistické cíle, Mariinu vyhlídku či Rudolfův kámen, ale také hluboký kaňon říčky Kamenice, proslavený vyjížďkami na lodičkách.

Dobře je vidět i torzo památkově chráněné chaty na Tokáni, která, bohužel, v r. 2020 vyhořela.

Zatímco většina balónů přistává už v místní části Jetřichovic na Vysoké Lípě, pilot David nám oznamuje radostnou zprávu: letíme dál a zkusíme přistát až v okolí Růžové. Ani nevíme, jak jsme si takový bonus zasloužili. Na palubě panuje krásná uvolněná atmosféra s prvky černého humoru, a tak si užíváme naplno každou další minutu. A protože i piloti ostatních balónů jsou zkušenými matadory, průběžně nalétávali nad či pod nás, jednou se dokonce zdálo, že dojde ke srážce. Ale všechno to bylo pod kontrolou s cílem vyvolat v nás ještě intenzivnější prožitky.

Krajina se začíná měnit, je více otevřená a před sebou již vidíme obec Růžová.

Bezpečně přistáváme na louce u silnice, kam mezitím dorazil Davidův kolega s přívěsem za autem a společně balíme.

Cestou zpět jsme plni dojmů a hltáme různé historky z jejich bohaté letecké kariéry. Po příjezdu jsme ještě Davidem pokřtěni na vzduchoplavce a pasováni na barona a baronku von Růžová, neboť tam jsme při svém prvním letu přistáli.

Chceme tímto moc poděkovat nejen Davidovi a jeho kolegům, ale i organizátorům za krásný a nezapomenutelný zážitek. Když člověk nahlédne pod pokličku a zjistí, kolik lidí se na takové akci podílí, jak ohromné náklady jsou s ní spojeny a jakou zodpovědnost piloti na svých bedrech nesou, pochopí, proč let balónem nemůže být za tisícovku. Z tohoto pohledu se nám cena (4 500 Kč) zdá velmi přívětivá.

Od jisté doby zastáváme názor, že nejlepší investice je do zážitků a cestování. Všechno, co k životu potřebujeme, totiž už máme a jsme zatím relativně zdraví, za což jsme neskonale vděční. A tohle byla opravdu trefa do černého :-).