Článek
Česká společnost si připomněla tragický čin a smrt studenta Jana Palacha z ledna 1969. Řada vzpomínkových akcí měla důstojný charakter. Vyjádření politiků a pamětníků však často balancovala na hraně sebedojímání a politické manipulace. Je třeba odmítnout spojovat s hrdinstvím způsob, jakým se Jan Palach pokusil probudit společnost šokovanou okupací a její rezignací na ztrátu suverenity a svobody, jako se vyjádřil Andrej Babiš („Naše hrdiny si musíme vždy připomínat a Jan Palach jím bezesporu byl.“)
Jan Palach měl velkou odvahu a jasný cíl. Jeho sebeupálení však bylo především projevem zoufalství. Pochopitelného. Okupovaná země plně kontrolovaná zahraniční mocností a jejími více či méně poslušnými sluhy, se propadala do marasmu po krátkém nadechnutí „Pražského jara“ 1968. Okupanti nám ukradli svobodu a právo rozhodovat o své zemi. Kdo mohl emigroval a ostatní se museli sklonit.
Oslavovat čin Jana Palacha je však přesto chybné, nebezpečné a proti české demokratické tradici.
Čin Jana Palacha ničemu nepomohl. Stejně jako upalování jeptišek v Tibetu nepohne s politikou Číny.
Jan Palach nese odpovědnost za zmařené životy svých následovníků, kteří stejně jako on zbytečně zahodili své životy a způsobili obrovskou bolest příbuzným a přátelům.
Česká demokratická tradice od Karla Havlíčka Borovského, přes prezidenty Masaryka a Havla, až po činnost řady dnešních neziskových organizací, naopak stojí na neokázalé, každodenní „drobné práci“ na zlepšení stávajících poměrů. I dnes řada lidí cítí beznaděj a obavy, kam se naše společnost posouvá. Hrdinství nespočívá v extrémních akcích, ale v přijetí odpovědnosti za celek.
Dávat mladé generaci Jana Palacha za příklad hrdiny, je vyloženě nebezpečné. Nejen mladí lidé mají, stejně jako měl Jan Palach, desítky přiměřených a účelných cest k prosazování svých ideálů a hodnot. Vždy je to obtížné. Často nejsme úspěšní a může to trvat i celý život než dosáhneme aspoň částečně svůj cíl.
Příběh Jana Palacha je tragický a odstrašující. Ideály a hodnoty se mají prosazovat jiným způsobem. Každý extrémismus je nebezpečný. I ten pro vysoké ideály a pochopitelnou touhu po svobodě (rovnosti, bratrství).
