Článek
ŠOK Progresivistický Ústavní soud umožnil každému, aby si sám rozhodl o politickém pohlaví, tedy zda je strana/hnutí/ne-koalice/slepenec/muž/žena/delfín/komunista/. Konzervativní názor oblíbený zvláště v KDU-ČSL, že hovězí je hovězí a koalice je tedy koalice, byl překonán. Každá kráva se může svobodně rozhodnout zda je hovězí. Koalice není koalicí pokud se tak sama neoznačí, komunista vydávající se za Stačilistu není komunistou a traktolorista je do odvolání SPďákem.
Zakázáno je pouze označovat sám sebe za soudce Ústavního soudu 1. kategorie 🙏, to už navždy zůstane vyhrazeno pro 15 odvážných žen a mužů, kteří 24.9.2025 odolali ďábelským😈 svodům logiky, systematiky, historie a účelovosti při posuzování právních pravidel. Základním závazným dokumentem ÚS jsou nově Pravidla spisovné češtiny z roku 1996. Vzhledem k tomu, že v textu Ústavy nikde není ani čárka o údajném materiálním jádru, bude od zítřka Ústava vykládána doslovně pouze podle jazykového výkladu.
Podle soudců není podstatná plytká fakticita nepřiznaných koalic (kachní test), ale svobodný výběr kandidujících podle posouzení výhod a nevýhod, je možné je měnit pro každé volby (Stačilo pro volby 2024 koalice, 2025 hnutí, 2026 národní fronta).
Každý zvolený 🐬 má dle jednacího řádu PSP nárok na jednu makrelu denně a přednostní právo doprovázet prezidentský parník na Vltavě.
Svatoplukopulisté Kateřina Konečná a Tomio Okamura - SPD jsou zmatení. Mají radost, že jim ÚS soud nenapařil zasloužených 11% a posvětil jejich jasné obcházení zákona, ale zároveň odmítají, aby ÚS umožnil úplně neomezený výběr politického pohlaví. I lhaní má mít hranice, aspoň fyzikální.
Kateřina Stačilová uvedla, že „komunista zůstane komunistou, i kdyby měli přiznat, že jsou koalicí.“ Tomio Přímý navíc navrhne referendum, zda má být v ústavě jasně zakotveno kolik pohlaví může mít správně koalovaný komunista a vykoalovaný vlastenec 🕵️.
XXXXXXXXXXXXXXXXXX
Víme první: ÚS potvrdil, že slepenec Stačilo! je nepřiznanou 5koalicí. Podle ÚS je na koalici stran, zda se za koalici prohlásí nebo ne a zda chce podstupovat odlišné hranice 5-8-11%, koalice, které chtějí výhody koalic se mohou rozhodnout podstoupit rizika nedosažení hranice 11%
1) koalici má smysl uzavírat pouze v situaci, kdy má hlavní strana nebo strany v součtu bezpečnou jistotu překonání zvýšené hranice 8-11%
2) Ústavní soudce je třeba pochválit, že jejich rozhodnutí bylo mimořádně rychlé a povede k uklidnění stran možného zásahu soudů po volbách.
3) Ústavní soud konstatoval v bodě 46, že Stačilo je nepřiznanou koalicí „spolupráce několika politických stran, které podaly kandidátní listinu“. Podle soudců je na kandidujících stranách, na koalici, zda se za koalici označí, protože oba postupy pro koalici stran znamenají jisté výhody a nevýhody.
4) Za šokující je možné označit, že se soudci zapomněli vyjádření ke smyslu aditivní (načítací) hranice pro koalice ve výši 8 procent a 11 procent. Akceschopnost Poslanecké sněmovny a její ochranu před přílišným rozdrobením dali na roveň (do protikladu) materiálním a procesním výhodám pro samostatně kandidující subjekty. Svým rozhodnutím otevřeli možnost scénáře, který známe ze zahraničí (Itálie), kde kandidující volební bloky obsahují i desítky stran. Jinak řečeno, soudci považují akceschopnost Poslanecké sněmovny za nepodstatnou a v podstatě vyprázdnili smysl odlišných kvór pro strany a koalice.
5) Ústavní soud se přiznaně vyhnul politologickým úvahám, které by jej navedly na pochopení rozdílu mezi koalicemi relevantních subjektů, např. Spolu, PirSTAN a slepenců, jejichž jednotlivé části nejsou schopny uspět samostatně.
Ústavní soud svým rozhodnutím otevřel otázku, co je to férová volební soutěž a zda by její porušení byl schopen poznat.
Citace: "46. Se stěžovatelkou je jistě možno souhlasit v tom směru, že zejména kandidátní listiny politického hnutí Stačilo! jsou určitým posunem i oproti dosavadní praxi. Zde již totiž nejde o kandidaturu jednotlivých členů jiných politických stran na kandidátní listině „hlavní“ etablované politické strany, nýbrž o spolupráci několika politických stran, které podaly kandidátní listinu jako jedna volební strana, která předtím jako samostatné politické hnutí vznikla.
66. Co je ovšem nakonec rozhodující, je to, že politické strany – včetně stěžovatelky – se mohou svobodně rozhodnout, zda a případně jaké formy spolupráce při vědomí výhod a nevýhod s nimi spojených využijí.
55. Otázkou tedy je, zda je zákonná úprava, která dovoluje kandidování různých forem „nepřiznaných“ koalic bez nevýhod a omezení plynoucích z kandidatury formou „přiznané“ koalice, skutečně z těchto důvodů protiústavní.
Citace: 57. Stěžovatelce je nutno přitakat v tom, že „přiznané“ koalice jsou ve volebním procesu proti členům různých stran kandidujícím na kandidátních listinách jedné volební strany v některých ohledech znevýhodněny. Jinými slovy, zákon s nimi zachází jinak a toto zacházení jim v určitých oblastech jde k tíži. Nejpodstatnější je v tomto ohledu existence aditivní uzavírací klauzule ve výši 8 % (pro koalice dvou politických stran), resp. 11 % (pro koalice tří a více politických stran).
58. Koalice ve smyslu § 31 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu (resp. strany v nich sdružené) se však nacházejí v podstatně odlišném postavení od politických stran, které se dohodnou na kandidatuře svých členů na kandidátní listině jediné volební strany. Řada těchto odlišností jde přitom „nepřiznaným“ koalicím, resp. jejich členům, k tíži. I tyto nevýhody pak nepochybně mohou být a typicky budou součástí politické úvahy, jakou formu spolupráce mají politické strany zvolit.
Podcasty:
Hamerský vysvětluje https://www.youtube.com/watch?v=VSL78I-Cx_s
