Článek
Česká společnost si polovině ledna připomene tragický čin a následnou smrt studenta Jana Palacha z poloviny ledna 1969. Jako každý rok nás čekají kromě piety i snahy politiků zviditelnit se, kýčovité sebedojímání a zcela mimoběžné hledání odkazu pro dnešek na místo citlivého, ale jasného odmítnutí jeho činu.
Jan Palach měl velkou odvahu a naivní cíl, probudit společnost a zrušit cenzuru v médiích. Jeho sebeupálení bylo především projevem zoufalství. Pochopitelného. Okupovaná země plně kontrolovaná zahraniční mocností a jejími poslušnými sluhy, se po krátkém nadechnutí Pražského jara 1968 propadala do marasmu. Sovětští okupanti nám ukradli naději, že reformní socialismus s lidskou tváří dojde postupně k demokracii. Mráz z Kremlu ve formě „bratrské pomoci“ násilně ukončil na dvacet let naděje na svobodu a suverenitu.
--------------------------------------------
Text dopisu, který Jan Palach zanechal v aktovce na místě svého činu:
Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem. Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň. Naše požadavky jsou:
- Okamžité zrušení cenzury
- Zákaz rozšiřování Zpráv
Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně.
- Pochodeň č. 1
- P.S. Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej.
(Oba požadavky se týkají pouze svobody slova, nic o demokracii, o okupaci, o zrušení vedoucí úlohy KSČM, kolaboraci špiček státu. Naštěstí lhal o existenci "skupiny “ kamikadze.)
-------------------------------------------------
Šokující čin Jana Palacha nemohl změnit situaci ve společnosti kapitulující před realitou okupace. Stejně jako upalování mnichů v Tibetu nepohlo s politikou Číny. Jan Palach učinil chybné rozhodnutí a zaplatil za něj životem. Za přijatelně radikální možnost politického protestu mohl zvolit časově neomezenou hladovku.
Politici v pokušení zneužít tragédii
Odkaz Palachova sebeobětování je vepsán do české historie a společnosti. Jeho jméno nese v Čechách 24 a na Moravě 6 ulic, několik náměstí, památníků i škol. Prezident Václav Havel předal pozůstalým v roce 1991 in memoriam Řád T. G. Masaryka. Od roku 2013 máme v kalendáři 16 leden jako Den památky Jana Palacha. Překladatelé návrhu zákona, mimo jiné tehdejší poslanci Jana Černochová a Miroslav Kalousek, to v důvodové zprávě odůvodnili jako „projev úcty k heroickému činu“. I v loňském roce o hrdinství mluvil jak prezident Petr Pavel, tak i tehdejší lídr opozici Andrej Babiš. Historik a premiér Petr Fiala se dopustil tvrzení, že „smrt Jana Palacha je jednou ze zásadních událostí v naší historii.“ Sebevraždu mladíka oslavují jako hrdinství politici, kteří, s výjimkou prezidenta, dvacet let upírají právo na odbornou asistenci s ukončením života pro trpící nevyléčitelné a bezmocné (Pro eutanazii).
Proti společenskému „narativu“ (příběhu) se v roce 2012 osaměle postavil odbojář Josef Mašín, když v médiích uvedl, „nevím, jaký cíl sleduje česká společnost opětovným připomínáním si tohoto činu. Taková oběť nepatří do západní civilizace a oslavovat sebezmrzačení, sebeupálení z jakýchkoli důvodů není dobrým příkladem pro mládež.“
Demokracie je drobná práce
Česká demokratická tradice od Karla Havlíčka Borovského, přes prezidenty Masaryka a Havla, až po činnost řady dnešních neziskových organizací, stojí na neokázalé, každodenní „drobné práci“ na zlepšení stávajících poměrů. I dnes řada lidí cítí beznaděj a obavy, kam se naše polarizovaná společnost posouvá. Hrdinství všedního dne nespočívá v extrémních akcích a naivních požadavcích, ale v přijetí odpovědnosti za celek. Hrdinstvím po roce 1968 bylo odmítnout kolaborovat s okupanty (podpis souhlasu se vstupem) a vzdát se svého zaměstnání, studia, opustit zemi nebo se nechat uvěznit.
Odstrašující vzor pro mládež
Jan Palach nese odpovědnost za zmařené životy svých následovníků, kteří stejně jako on zbytečně zahodili své životy, způsobili obrovskou bolest příbuzným a přátelům a prohloubili společenskou frustraci. V Československu se v roce 1969 „inspirovali“ činem Jana Palacha na tři desítky lidí a sedm z nich zemřelo. Lotyšského studenta se podařilo zachránit, šestnáctiletý maďarský student a německý evangelický kněz zraněním podlehli.
Dávat mladé generaci Jana Palacha za příklad hrdiny, je vyloženě nebezpečné a nezodpovědné. Je čin Jana Palacha vzorem pro naše děti? Desítky procent mladých dnes trpí psychickými problémy, připomínat a oslavovat zkratkovité řešení s velkým mediálním ohlasem (dosahem) je doslova hra s ohněm. Mnozí začínající influenceři a blogeři, jsou pro zvýšení sledovanosti a lajky schopni udělat téměř cokoli. Nejen mladí lidé mají, stejně jako měl Jan Palach (Jan Zajíc a další živé pochodně), desítky přiměřených a účelných cest k prosazování svých ideálů a hodnot. Mnohdy je to obtížné. Často nejsme úspěšní a může to trvat i celý život, než dosáhneme aspoň částečně svůj cíl.
Revize svátků a významných dnů
Premiér Andrej Babiš překvapil, když v novoročním poselství představil svůj osobní návrh na rozšíření významných dní o Den české vlajky na 30. března. České státní svátky i významné dny jsou přehlídkou bizardností a zasloužily by si kompletní náhradu. Jan Palach v nahrávce z nemocnice hovoří o Janu Husovi, který se však neupálil pro „pravdu“ tak jak jí dnes rozumíme, ale pro „pravdu Páně“. Bezvýznamný vnitronáboženský spor z 15. století se stal pevnou součástí národní mytologie. Pokud budou politici vážně diskutovat o změně Zákona o státních svátcích, bylo by na místě vypustit Dne památky Jana Palacha a nechat jeho tragický čin učebnicím historie.
Anketa
Odkazy:
