Článek
Kam by měla Česká republika směřovat, pokud má dlouhodobě fungovat
Je třeba si přiznat jednu zásadní věc: stát není dojná kráva, která má nekonečně peněz. Stát má jen to, co vybere od lidí – ať už formou daní, odvodů, nebo poplatků. Každá veřejná služba, každý důchod, každá dávka – to vše je možné financovat jen tehdy, když někdo jiný nejprve vytvoří hodnoty.
Základem fungujícího státu je silná a zdravá ekonomika. A ta stojí na lidech, kteří pracují, podnikají, inovují a nesou zodpovědnost. Tito lidé vytvářejí pracovní místa, platí daně, přinášejí do systému peníze. Pokud je stát podporuje, má prostředky i na důchody, zdravotnictví nebo školství.
Nejdřív vytvořit, pak rozdělovat
Obrácené pořadí nefunguje. Pokud stát začne nejprve rozdávat „pro všechny“ a až poté hledá, kde na to vzít, může jít jen dvěma cestami:
- zadlužení (které zaplatí další generace),
- zvýšení daní těm, kdo tvoří.
Obě varianty brzdí ekonomiku, ničí motivaci podnikat a nakonec vedou k tomu, že nebude co přerozdělovat vůbec. Je to jako kdyby rodina nejprve utrácela za luxusní věci, aniž by měl někdo stabilní příjem – a pak se divila, že je v mínusu. Takové hospodaření není udržitelné ani doma, ani ve státě.
Podnikatel není nepřítel
Ve společnosti stále přežívá falešný obraz podnikatele jako boháče, který „jen sedí na penězích a dře druhé“. Ale realita je úplně jiná. Podnikatel nese riziko, vytváří pracovní místa, stará se o zaměstnance, řeší stát, papíry, výpadky, krize i zákazníky. Často za cenu víkendů, klidu i zdraví.
Když se daří podnikatelům, daří se i zaměstnancům. Porostou mzdy, stát vybere víc na daních – a bude mít víc peněz pro ty, kteří si sami nepomohou (senioři, invalidé, sociálně slabí). To je jednoduchá, přímá vazba, kterou by měl pochopit každý, kdo chce, aby Česko fungovalo dlouhodobě.
A teď důležitá otázka: Co to vlastně znamená z hlediska politiky?
To, co popisuji výše, je ve svém principu pravicový přístup k ekonomice i státu.
- Pravice klade důraz na tvorbu hodnot před přerozdělováním.
- Podporuje podnikání, investice, inovace a zodpovědné hospodaření.
- Nevěří, že stát vyřeší všechno, ale že má vytvářet podmínky, kde se lidé mohou postarat sami o sebe.
Naopak levicové a progresivní směry často razí opačný přístup:
- více přerozdělování, dotací, dávek a státních zásahů,
- vyšší daně „bohatým“ (tedy těm, kdo tvoří),
- důraz na „sociální rovnost“, i když to vede k demotivaci, byrokracii a neefektivitě.
K tomu se v posledních letech přidala i ideologická zelená agenda, která dusí podnikání dalšími regulacemi – i když to nic neřeší, jen to zdražuje život všem.
Co by měl stát opravdu dělat?
- Zjednodušit podnikání, odstranit přebytečnou byrokracii
- Snížit daně tam, kde brání růstu
- Nezavádět ideologické regulace (např. zelený fanatismus)
- Investovat do vzdělání, výzkumu a infrastruktury, ne do zbytečných úřadů
- Udržet sociální systém spravedlivý, ale nezneužitelný
- Hospodařit jako správce, ne jako dlužník bez plánu
A co politici?
Politici by měli říkat pravdu, i když je nepříjemná. Ne slibovat vyšší důchody, platy a dávky bez toho, aby řekli, z čeho je zaplatí. Politik, který tvrdí „všechno půjde“, ale nemá plán, je nebezpečnější než ten, který otevřeně přizná: „Nejdřív pořádek, až pak přidávání.“
Kdo dnes mluví tímto jazykem?
To už si každý musí posoudit sám. Ale pokud hledáte směr, který:
- podporuje podnikání a svobodu,
- odmítá přehnanou byrokracii a ideologii,
- nechce zvyšovat daně,
- a chápe, že stát má sloužit lidem, ne být jejich pánem,
pak sledujte programy jako Motoristé sobě, Svobodní, Trikolóra, nebo nově vznikající pravicová uskupení. Nejsou dokonalí, ale otevřeně mluví o problémech a chtějí stavět od základů – ne od střechy.
Závěr
Chceme-li, aby naše děti a vnoučata žily ve stabilní zemi, musíme přemýšlet dlouhodobě. Ne volit podle toho, kdo mi hned něco přidá – ale podle toho, kdo zajistí, že vůbec bude z čeho přidávat i za 10 let.
To není ideologie. To je selský rozum.
