Článek
Kritika vlády Petra Fialy: Rozdělená společnost a ekonomické zklamání
Česká republika se nachází v atmosféře hluboké společenské a politické frustrace. Vláda, která vzešla z voleb v roce 2021 se slibem změny, kultivovanosti a kompetentního řízení státu, čelí dnes drtivé kritice a historicky nízké důvěře. Tato nespokojenost přitom nestojí na vodě. Její kořeny sahají ke dvěma hlavním problémům, které definují vládnutí kabinetu Petra Fialy: konfrontačnímu stylu politické komunikace, který cíleně rozděluje společnost, a hospodářské politice, která nejenže nesplnila očekávání, ale prokazatelně vedla ke zhoršení životní úrovně milionů občanů. Nejde o pouhé dojmy, ale o realitu podloženou tvrdými daty a každodenní zkušeností.
Politika strachu a rozdělená společnost: Kdo není s námi, je proti nám
Jádrem kritiky politického stylu je komunikační paradox. Ačkoliv premiér Petr Fiala a jeho ministři navenek vystupují formálně a slušně, obsah jejich sdělení je často vysoce konfrontační. Klíčovým nástrojem se stalo nálepkování politických oponentů a nespokojených občanů jako „proruských“ sil, které údajně usilují o odklon země od Západu a táhnou ji na Východ. Takové výroky, od kterých se museli distancovat i někteří politici, fungují jako mocný katalyzátor nenávisti a nedůvěry.
Tato strategie má devastující dopad na veřejnou debatu. Toxická atmosféra se přelévá do online diskuzí i běžných rozhovorů, kde jsou lidé s odlišným názorem okamžitě a bez argumentů označováni za „dezoláty“, „šváby“ nebo „agenty Kremlu“. Věcná debata o reálných problémech – ať už jde o drtivé ceny energií, klesající reálné mzdy, nebo nedostupné bydlení – je systematicky nahrazována osobními útoky a ideologickým bojem.
Kritici tvrdí, že jde o promyšlenou strategii. Jakýkoli projev nespokojenosti, ať už na demonstraci, nebo v internetovém komentáři, je bagatelizován a označen za „šíření ruské propagandy“. Tímto způsobem vláda znemožňuje občanům legitimně vyjádřit své obavy, aniž by byli dehonestováni a morálně odsouzeni. Tento přístup už není politikou v pravém slova smyslu; je to marketing založený na strachu. Uměle vytváří obraz jediného správného názoru a jediného přijatelného politického směřování, kde jakákoli alternativa představuje existenční hrozbu pro stát.
Ekonomická realita: Od pravicových slibů k drsnému procitnutí
Druhá, a pro každodenní život občanů ještě citelnější, vlna kritiky se týká hospodářských výsledků vlády. Voliči koalice SPOLU v roce 2021 vkládali naděje do návratu tradiční pravicové politiky: nižších daní, menší byrokracie, podpory podnikání a především zodpovědného hospodaření. Realita, kterou přinesly následující roky, je však podle kritiků pravým opakem těchto slibů.
Dopady na peněženky občanů a stav státu jsou nepopiratelné a dokládají je oficiální statistiky:
- Rostoucí byrokracie místo štíhlého státu: Sliby o zeštíhlení státu se nenaplnily. Zatímco na konci roku 2021 pracovalo ve veřejném sektoru přibližně 1 050 000 zaměstnanců, do roku 2025 tento počet narostl na více než 1 150 000. Místo úspor tak státní aparát dále bobtná.
- Vysoká inflace a pád reálných mezd: Kumulativní inflace od začátku roku 2022 do poloviny roku 2025 přesáhla 30 %, jak potvrzují data ČSÚ. Ačkoliv se v posledním roce podařilo inflaci zkrotit, drtivé zdražování z let 2022 a 2023 vymazalo úspory, zdecimovalo rodinné rozpočty a způsobilo historický propad reálných mezd, z něhož se mnoho domácností stále nevzpamatovalo.
- Energetická a bytová krize: Ceny energií dramaticky vzrostly a platby za elektřinu a plyn se pro mnohé staly noční můrou. Ačkoliv vládní cenové stropy přinesly dočasnou úlevu, celkové náklady na bydlení zůstávají pro mnohé domácnosti enormní a často neudržitelnou zátěží.
- Plošné zvýšení daňové zátěže: Místo snižování daní vláda přišla s konsolidačním balíčkem, který zvýšil DPH, spotřební daně na tabák a alkohol, silniční daň i daň z nemovitostí. Celkově sáhla přibližně k deseti typům daní a odvodů, což vedlo k zatížení především střední třídy a nižších příjmových skupin.
- Vyšší odvody a úbytek živnostníků: Živnostníkům skokově narostly minimální odvody. Zatímco v roce 2022 platili minimální zálohu na sociální pojištění 2 841 Kč, pro rok 2025 se tato částka vyšplhala na více než 4 200 Kč, což se projevilo na čistých příjmech. Vyšší zátěž přispěla k úbytku desítek tisíc OSVČ v sektoru maloobchodu a řemesel.
- Rekordní zadlužení a explodující úroky: Státní dluh, který na konci roku 2021 činil 2,6 bilionu korun, směřuje na konci roku 2025 k výši 3,8 bilionu, jak vyplývá z dat Ministerstva financí. Častá obhajoba, že za dluhy může covidové vládnutí Andreje Babiše, přitom při pohledu na reálná, o inflaci očištěná data neobstojí. Analýzy ukazují, že současná vláda za kratší dobu vytvořila v reálné hodnotě ještě vyšší dluh než ta předchozí. Ještě horší jsou však náklady na obsluhu tohoto dluhu (úroky), které explodovaly z přibližně 45 miliard ročně na téměř 100 miliard korun v roce 2025.
- Zhoršující se sociální situace: Ekonomické problémy se přímo promítly do života lidí. Počet rodin pobírajících sociální dávky vzrostl z 1,25 milionu na téměř 1,4 milionu. Podíl lidí ohrožených chudobou se zvýšil z 8,7 % na téměř 10 %. Zároveň roste i počet sociálně vyloučených lokalit, kterých je dnes přes 167.
Iluze plných nákupních košíků: Pozor na klam přeživších
Častým argumentem obhájců vlády je poukazování na přeplněná obchodní centra jako důkaz, že se lidé mají dobře. Tento pohled však podléhá takzvanému klamu přeživších (survivorship bias). Stejně jako armádní analytici za druhé světové války, kteří chtěli pancéřovat nejprostřílenější místa na letadlech, která se vrátila z boje, a neuvědomili si, že fatální zásahy jsou na těch, která se nevrátila vůbec. Přeplněné obchody nereprezentují celou společnost, ale jen tu její část, která si stále může dovolit utrácet. Nevidíme ty, kteří museli své výdaje drasticky omezit. Jak ukazují data například z výzkumu PAQ Research, třetina českých domácností neušetří měsíčně ani korunu. Zatímco optický klam plných parkovišť vytváří falešný dojem blahobytu, reálná data o rostoucím počtu lidí pod hranicí chudoby a zvyšujícím se počtu příjemců sociálních dávek ukazují skutečný a mnohem znepokojivější obraz reality.
Tato čísla nejsou dojmy. Jsou to ověřitelná data z Českého statistického úřadu, Ministerstva financí a dalších institucí. Pro mnoho lidí je zklamáním, že vláda, která slibovala změnu a zodpovědnost, selhala v řešení klíčových problémů a přenesla plnou tíhu krize na občany a podnikatele.
Výsledkem je hluboká a plošná nedůvěra ve vládu, kterou potvrzují i průzkumy veřejného mínění, kde se podpora kabinetu dlouhodobě pohybuje jen kolem 20 %. Realisticky tak vládě zbyly jako volební témata jen dvě věci: „Sláva Ukrajině!“ a „Když vyhrají ti druzí, odtáhnou nás na Východ do Ruska!“ V čemkoliv jiném nemají reálně co říct a i tohle je nejfalešnější hra pro freneticky tleskající spoluobčany, kteří o geopolitice vědí pravděpodobně jen to, co vědí o molekulární biologii nebo operaci mozku.
Naštěstí data a čísla mluví jasně. A volby se blíží.
