Článek
Slyšíte o „krajní pravici“, „liberálech“, „konzervativcích“ a „populistech“. V médiích se mluví o hrozbách, ale často není jasné, co přesně znamenají. Jednou je pravice o nízkých daních, podruhé o boji proti migraci. Není divu, že se v tom člověk ztrácí. Důvod je jednoduchý: politická mapa, kterou jsme znali, už dávno neplatí.
Tento článek je vaším průvodcem moderní politikou. Vysvětlíme si krok za krokem, jak se v dnešním složitém světě orientovat, co znamenají klíčové pojmy a proč se o některých politických směrech mluví více než o jiných.
Část 1: Stará politická mapa už neplatí
Po desetiletí jsme byli zvyklí dělit politiku podle jedné hlavní osy, která se točila kolem ekonomiky a role státu.
- Tradiční LEVICE: Chtěla silnější stát, vyšší daně (hlavně pro bohaté), štědrý sociální systém a ochranu zaměstnanců.
- Tradiční PRAVICE: Chtěla slabší stát, nízké daně, volný trh a individuální zodpovědnost.
Tato osa stále existuje, ale už dávno není tou hlavní. Skutečný boj se dnes odehrává jinde.
Část 2: Nová osa, která změnila vše – Hodnoty a identita
V posledních letech se stala mnohem důležitější druhá osa, která se netýká peněz, ale hodnot, kultury a našeho místa ve světě. Můžeme ji popsat jako souboj dvou odlišných vizí světa: „Otevřený svět vs. Chráněný svět“.
- Vize „Otevřeného světa“ (liberální / progresivní):
Klíčová myšlenka: Jsme součástí propojeného, globálního společenství.
Postoje: Podpora mezinárodní spolupráce (EU, NATO), ochrana lidských práv a menšin (LGBT+), otevřenost vůči migraci, důraz na ekologii jako globální prioritu (Green Deal) a přijímání nových společenských trendů. - Vize „Chráněného světa“ (konzervativní / nacionální):
Klíčová myšlenka: Národní stát, jeho kultura a zájmy jsou na prvním místě.
Postoje: Skepse až odpor k nadnárodním organizacím („diktát z Bruselu“), důraz na národní suverenitu, ochrana tradičních hodnot (rodina, kultura), odmítání migrace a kritika globálních dohod, které jsou vnímány jako hrozba pro národní ekonomiku a způsob života.
A právě zde leží klíč k pochopení dnešních nálepek. Když dnes slyšíte o „pravici“, myslí se tím téměř vždy postoj na této hodnotové ose – tedy vize „Chráněného světa“. Ekonomický program takové strany přitom může být klidně levicový (např. vysoké důchody a sociální dávky pro „naše lidi“).
Část 3: Velká otázka – Proč slyšíme o „krajní pravici“, ale téměř nikdy o „krajní levici“?
To je postřeh, kterého si všímá stále více lidí. Média nás pravidelně varují před hrozbou „krajní pravice“, ale o jejím protipólu se mluví jen zřídka. Je to dvojí metr, nebo to má hlubší důvody? Podívejme se na tři hlavní argumenty, které tento jev vysvětlují.
Důvod č. 1: Dlouhý stín 20. století a selektivní paměť
Historická zkušenost Evropy je klíčová. Nacismus a fašismus (ideologie spojené s krajní pravicí) jsou vnímány jako absolutní zlo. Jakékoli náznaky podobné rétoriky – důraz na národní čistotu, hledání vnějšího nepřítele – okamžitě spouští alarm.
Na druhé straně komunismus (ideologie spojená s krajní levicí) má složitější pověst. Ačkoliv má na svědomí desítky milionů obětí, jeho původní myšlenka – rovnost a sociální spravedlnost – je částí společnosti stále vnímána jako ušlechtilá. Často se tak objevuje argumentace, že „myšlenka byla dobrá, jen provedení selhalo“. To vede k menší citlivosti označovat moderní krajně levicové myšlenky za stejně nebezpečné.
Důvod č. 2: Nálepka jako politická zbraň
V politickém boji je jazyk jednou z nejmocnějších zbraní. Označení „krajní pravice“ (nebo fašista, extremista) se stalo efektivním nástrojem, jak diskreditovat politického oponenta a vyloučit ho z přijatelné debaty.
Pro krajní levici podobně silná a univerzálně odsuzující nálepka v běžné mluvě chybí. Mnoho radikálně levicových myšlenek se navíc skrývá za pozitivně znějící pojmy jako „sociální spravedlnost“, „antirasismus“ nebo „klimatický aktivismus“. Je mnohem těžší kritizovat někoho, kdo bojuje za záchranu planety, i když jeho metody mohou být extrémní (např. blokády dopravy nebo útoky na umělecká díla).
Důvod č. 3: Kdo jde s proudem a kdo proti němu?
Tento argument říká, že hlavní politický a mediální proud v západním světě směřuje k vizi „Otevřeného světa“ – tedy k větší integraci, globalizaci, posilování práv menšin a zelené politice.
- Krajní levice tento směr v zásadě nerozporuje, jen ho chce radikálně urychlit. Chce „více toho samého, a to hned“. Proto není vnímána jako systémová hrozba pro samotný směr, kterým se společnost ubírá.
- Krajní pravice naopak tento směr chce úplně otočit. Chce se vrátit k národnímu státu a vizi „Chráněného světa“. Představuje tak přímou a fundamentální hrozbu pro zavedené směřování. Je logické, že systém, který se cítí ohrožen, bude na tuto hrozbu reagovat mnohem ostřeji.
Závěr: Jak se v tom vyznat?
Pravda je pravděpodobně kombinací všech těchto faktorů. Historická paměť, strategické používání jazyka a střet o budoucí směřování naší civilizace – to vše přispívá k tomu, že váhy mediální pozornosti nejsou dokonale vyrovnané.
Důležité pro nás jako pro občany není soudit, která hrozba je „horší“. Klíčové je naučit se číst mezi řádky. Ptát se, proč se určité nálepky používají a jiné ne. A posuzovat politiky ne podle toho, jakou nálepku jim dají ostatní, ale podle toho, co skutečně říkají a dělají.
Politická mapa se změnila. Už to není jednoduchá přímka zleva doprava. Je to složitý prostor definovaný ekonomií i hodnotami. A pochopit jeho souřadnice je první krok k tomu, abychom se mohli informovaně rozhodovat. Jazyk v politice totiž nikdy není neutrální – je to vždy součást boje.
Zdroje a inspirace
Tento článek byl inspirován pozorováním trendů v českých médiích a snahou porozumět politickým nálepkám, které často používají. Zde jsou některé z textů, které ilustrují témata, o nichž píšu, a které posloužily jako hlavní impuls k zamyšlení.
- Zas jednou revoluce. Průzkumy oznamují úspěch radikální pravice.
Komentář, který ukazuje, jak jsou strany jako ANO a SPD řazeny k „radikální pravici“ na základě jejich postojů k EU, migraci a Green Dealu, nikoli podle tradičního ekonomického dělení. - Mladí a nespokojení. Krajní pravici se vyplácí strategická sázka
Článek analyzuje, proč mladí lidé volí strany označované za „krajně pravicové“. Perfektně ilustruje, že hlavními tématy těchto stran nejsou daně, ale hodnotové otázky jako migrace, národní identita a kritika „diktátu Bruselu“. - Problém pro Tuska, vzpruha pro krajní pravici. Co ukázaly polské volby.
Reportáž z polských voleb, která je praktickou ukázkou toho, jak média pracují s politickými nálepkami. Zatímco kandidáti jako Mentzen a Braun jsou jasně označeni za „krajní pravici“, jejich protějšky na druhé straně spektra jsou často popsáni pouze jako „levice“.
